Dračí koruna/Maska válečníka (CZ) 2003 7. kapitola

Kapitola sedmá

Lovci naložili Rounce do jednoho z vozů. Dovnitř k němu nastoupil také jeden z mágů, pak se těžkopádný dopravní

prostředek otočil a v doprovodu čtyř mužů vyrazil zpátky do Valsiny. My ostatní jsme se nahrnuli do obou zbývajících

vozů - já a Ney jsme jeli spolu s Leighem. Začali jsme pomalu drkotat po lesní cestě směrem k místu, kde před několika

hodinami začalo naše dobrodružství.

Během té doby jsem si stačil trochu zdřímnout. Probudil jsem se ve chvíli, kdy se náš vůz s trhnutím zastavil. Dva další

vozy s několika jezdci sem byly vyslány napřed a už tu na nás čekaly. Ney a já jsme vystoupili a přidali se k hloučku

lidí, který se shromáždil na místě prvního útoku. Z pozorovatele, jenž zemřel na temeni kopce, jsme našli pouze jeho

rozedraný plášť. Lovci objevili v okolí ještě několik dalších otisků tlap temeryxů, včetně jednoho jen se dvěma drápy,

což svědčilo o tom, že šlo o poraněné zvíře.

Sandes vzhlédl od oné poslední stopy a pokýval hlavou. „Rozhodně jich bylo více než jeden. Zbytek smečky

vystopoval toho prvního až k jeho kořisti a odvlekl ji s sebou."

Lord Norrington si pohladil bradu. „Víš kolik jich bylo?"

„Přinejmenším dva, řekl bych, ale možná také dvojnásobný počet."

Příliš se mi to nezamlouvalo, ale neřekl jsem nic, ačkoli kolem mě ozývalo ponuré a neradostné mručení lovců. Ney a já

jsme pak dovedli ostatní na místo druhého útoku, kde se nám podařilo zabít temeryxe. Jeho tělo leželo na stejném místě,

kde jsme ho zanechali, i když se podle neurčitých stop zdálo, že kolem něj něco ještě nedávno obcházelo. Sandes se

lorda Norringtona zeptal, jestli má zvíře zbourat a vzít s sebou maso, ale Leighův otec nesouhlasil.

„Máme dostatek jídla a bylo by zbytečné se tím zdržovat, zatímco se po okolí toulá zbytek smečky. Později budeme jistě

mít mnohem více čerstvějšího masa."

Všichni jsme se tedy vrátili zpátky k vozům a zjistili, že několik lovců objevilo poměrně rovný plácek na od rokle

odvrácené straně lesní cesty a rozbilo na něm tábor. Zapálili zde tři velké ohně a vztyčili několik stanů, včetně jednoho

opravdu velikého s centrálním pavilonem a párem menších stanů, vykukujících po jeho stranách jako chudí příbuzní.

Zatímco jsme se blížili k pasece, vynořil se z tohoto stanu Leigh. Jeho chůze byla poněkud vratká, ale na tváři mu hrál

úsměv.

Během naší nepřítomnosti se z potrhaných šatů převlékl do loveckého oblečení ze zelené kůže. Dokonalá bělost Masky luny ostře kontrastovala se sytou zelení jeho nového oděvu. U pasu se mu houpaly meč a dýka, na nohou měl

šněrovací boty z měkké kůže s ozdobným lemováním. Na jeho opasku visel pár složených rukavic.

„Vítejte v našem domově daleko od domova." Mávnul rukou směrem k velkému stanu. „Každému z vás patří jedno z

křídel tohoto paláce - Hawkinsovi pravé, Neyovi levé. Oba tam najdete šaty na převlečení."

Ney hřbetem levé ruky skryl zívnutí. „Zrovna teď bych nejvíc uvítal pyžamo."

Lord Norrington se objevil za našimi zády a oba nás poplácal po ramenech. „Ano, prosím, odpočiňte si. Zbývají ještě tři

hodiny do poledne - pak začne lov.

Cestou do svého příbytku jsem musel projít velkým stanem a to, co jsem v něm spatřil, na mě udělalo dojem.

Podlahu zde tvořila spousta navzájem se překrývajících koberců. Mnohé byly ozdobeny složitými vzory - ty zřejmě

pocházely až z Naliserra a Savarru - zbytek byl nevzorkovaný, i tak však představoval ukázku vynikající řemeslné práce.

Střed stanu zabíral dlouhý jídelní stůl a dvanáct židlí kolem něj. Všiml jsem si, že se všechen tento nábytek dá lehce

rozebrat, což usnadňovalo jeho uskladnění a převoz. Jednomu z rohů dominoval stojan s dřevěnou deskou, k níž byla

připevněna mapa okolí. V místech útoků temeryxů z ní trčely drobné špendlíky.

Poměrně strohé vybavení stanového pavilonu mě zároveň překvapilo i nepřekvapilo. Během svých návštěv v

Norringtonově usedlosti jsem poznal, že si lord Norrington může dovolit ty nejkrásnější věci z celého světa. Třebaže

jednoduchost a účelnost, s níž jsem se setkal zde, ukazovala spíše na jeho skoupost, věděl jsem, že tomu tak ve

skutečnosti není. Tady, na lovecké výpravě, bylo toto vybavení přesně tím, co potřeboval. Lord Norrington si uměl

vychutnat příjemné stránky svého bohatství, dokázal se však bez nich v krizových situacích snadno obejít.

Můj malý stan byl zařízen velmi jednoduše, jen koberec na zemi a truhlička s mým novým oblečením, zabalená do tří

teplých přikrývek. Svlékl jsem si špinavé šaty a schoval se pod jednu z dek. Z dalších dvou jsem si udělal polštář a

navzdory pokročilé ranní hodině se ihned propadl do bezesného spánku.

Když jsem vyšel ze stanu, měl jsem už slunce přímo nad hlavou. Mé nové kožené lovecké šaty mi padly dobře,

rozhodně lépe než Neyovi ty jeho. Byly mu těsné v ramenech a měly příliš úzké rukávy, on však nad tím jen lhostejně

potřásl hlavou jako by se ho takové detaily ani v nejmenším nedotýkaly. Každý jsme popadli malý bochník chleba,

kousek sýra a jablko ze stolku uprostřed paseky a připojili se ke zbytku lovců. Všichni jsme se usadili do půlkruhu, oči

upřené na lorda Norringtona a seschlého shrbeného starce s dlouhými bílými vlasy vpředu spletenými do

čarodějnického copánku, zakrývajícího velký kus masky. Četné uzlíky na něm naznačovaly, že před námi stojí mág

velké síly a schopností.

Lord Norrington počkal, dokud se neusadili i poslední opozdilci, a pak konečně promluvil. „Přišli jsme sem lovit

sněhodrápy. Musíme je najít ještě dnes odpoledne, protože slunce na obloze nám poskytuje velkou výhodu. Na

severu, odkud ti netvoři pocházejí, je v zimních měsících nedostatek světla, proto mají velké oči, které si vystačí i s tím

málem. Tady a teď je však světla více, než dokáží snést, proto se musí přes den schovávat v nějakém úkrytu. A po tom

budeme pátrat."

Sehnul se a zvedl kůži temeryxe, kterého jsme zabili. „Sněhodrápi loví ve smečkách a každou z nich tvoří obvykle zvířata

z jednoho vrhu. Všichni sněhodrápi ve smečce si tedy jsou příbuzní a díky tomu je snáze najdeme. Arcimág Heslin vám

to vysvětlí.“

Starý muž se přibelhal blíž a vytrhl z kůže jedno pero. „Krev pozná krev. Kdo dokáže nahlédnout do nehmotného světa,

dokáže také rozmotat klubko neviditelných čar, spojujících příbuzné." Přivřel jedno oko, zatímco to druhé si nás

zpytavě prohlíželo. „Ty a ty jste bratranci a vy dva jste zase bratři, že ano?"

Lovci, na které ukázal svým kostnatým prstem, užasle zalapali po dechu.

Starý muž se výrazům jejich tváří škodolibě zachichotal. „Toto temeryxí pero je stále spojeno s jeho příbuznými. Použiji

svou moc a pera vám pak ukáží směr, kterým se nachází zbytek smečky."

Jeden z lovců zvedl ruku. „Očarujete také naše zbraně, aby proti nim byly účinnější?'

„Kdyby takové kouzlo existovalo, žádného z vás bych tady vůbec nepotřeboval." Po jeho pohotové odpovědi se naší

skupinkou přehnala vlna smíchu. Heslin počkal až se uklidníme a pokračoval: „Nebude snadné je zabít, ale na druhou

stranu, nebude to pro vás ani příliš obtížné. Problémy však mohou nastat při jejich hledání, ale na to osobně dohlédnu.

Najezte se a ozbrojte, pak dostanete svá temeryxí pera a budete moci vyrazit."

Norrington velitelsky opsal pravou rukou ve vzduchu půlkruh. „Rozdělte se na skupiny, připravte si zbraně a pohněte

sebou. Máte na to čtvrť hodiny."

Dva mladší mágové se připojili k Heslinovi a začali trhat pera z krajů námi získané kůže. Sandes přistoupil k našemu

mladému triu a ukázal na největší z vozů na cestě. „Vy tři budete v mé skupině. Je čas vás vyzbrojit."

Velký vůz se ukázal být opravdovou pojízdnou zbrojnicí se spoustou přihrádek na zbraně a další lovecké vybavení.

Maje na paměti nedávný rozhovor s Neyem o způsobu boje s temeryxy jsem Sandese požádal o dlouhou dýku, kterou

jsem schoval do pochvy na zádech. K pravému boku jsem si připnul toulec s třiceti šípy, každý z nich měl široký

ocelový hrot, černě natřený dřík a rudé opeření. Ke střelbě jsem si zvolil krátký jezdecký luk. Tato vrstvená dvakrát

prohnutá zbraň dokázala vyvinout neuvěřitelnou tažnou sílu a mohla provrtat šípem muže v kroužkové košili na

vzdálenost sto i více yardů.

Sandes se na mě zvědavě podíval. „Žádný meč?"

Zavrtěl jsem hlavou. „Budu-li muset utíkat, nechci o něj zbytečně škobrtnout a padnout temeryxovi přímo pod drápy.

Navíc, Ney mě upozornil, že jít s mečem proti jedné z těch věd se rovná sebevraždě, takže se bez něj obejdu."

Leigh se mým slovům zasmál, přesto se ale rozhodl meč vzít. Přehodil si opasek přes rameno tak, aby mu jílec zbraně

vyčníval z pochvy přímo nad pravým ramenem. Mohl tak svou širokou oboustranně broušenou zbraň kdykoli bez

obtíží tasit. Krom toho se chopil ještě lehké kuše s „kozí nožkou“ - napínacím heverem značně zvyšujícím kadenci této zbraně. Na Leighově pravém boku nasel své místo toulec s šipkami, na levém se uhnízdila dýka.

Ney se od luků a kuší držel raději dál. Vybral si však těžké kančí kopí, osm stop dlouhou zbraň s širokou oboustrannou

čepelí a příčným raménkem, znemožňujícím zvířeti sklouznout dolů po ratišti a dostat se nebezpečně blízko k lovci.

Samotné ratiště bylo vyrobeno z tvrdého dubového dřeva a vypadalo, že se nezlomí ani při nejprudším útoku. Neyovi

stačilo zakleknout a zabořit jeho špičatý konec do země - ta pak na sebe přijala hlavní sílu náporu. Neyovo vybavení

doplňovala sekyrka a dýka.

Jakmile jsme se ozbrojili, přesunuli jsme se k místu, kde pracovali Heslin a jeho kolegové. Zajímalo mě, co přesně pro

nás budou moci udělat, neboť všichni věděli, že lidští mágové jen zřídka žijí dostatečně dlouho, aby dokázali ovládnout

kouzla působící přímo na živé bytosti. Třebaže jsem slyšel nemálo příběhů o mázích, sesílajících výbušné ohnivé koule

na různé loupežníky nebo aurolanské příšery, byla bojová kouzla zřejmě pouhou výjimkou z tohoto obecně platného

pravidla. Složitější a choulostivější zaklínadla, s jejichž pomocí se dala vyléčit nemoc nebo zacelit rána, si žádala

schopnosti a znalosti, kterých většina lidí nikdy nedosáhla.

Jak jsme však zjistili, kouzla, která nám měla pomoci neovlivňovala ani tak temeryxy jako spíše nás samotné.

Ney podal mágům svou zbraň jako první. Mladý učedník přivázal lněnou nití temeryxí pero k příčnému raménku kopí.

Heslin pak pozvedl levou ruku a začal kolem něj pomalu kroužit palcem a ukazováčkem. Přitom si cosi monotónně

mumlal pod nos. Pak jemně uchopil pero do ruky.

Z dlaně mu vytrysklo světlo, zalilo černočerné pero a obklopilo ho zlatou září. Když zvolna klouzal rukou k jeho špičce,

zdálo se, že se do něj záře vsakuje jako voda do písku. Jakmile se jej přestal dotýkat, začalo se pero náhle kroutit a

otáčet jako čechrané slabým vánkem, ačkoli všude kolem nás vládlo naprosté bezvětří.

Heslin přikývl a ukázal rukou směrem, kterým se pero marně snažilo ulétnout. „Sněhodrápy hledej tam. Následuj pero.

Čím víc se k ním přiblížíš, tím divočeji se bude zmítat. Až jeho pohyb dosáhne největší intenzity, připrav se na

střetnutí."

Očaroval pera i pro nás ostatní, každému přitom zopakoval stejné pokyny. Mé připevnil k hornímu konci lučiště,

Leighovo k jílci jeho meče. Sandes a dva další z půltuctů lovců naší skupiny nesli stejná kopí jako Ney, zbytek byl

ozbrojen luky podobnými mému.

Naše výprava se rozdělila celkem na tři skupiny. Dvě z nich - jedna vedená Norringtonem, druhá jedním z jeho zástupců

- nasedly na koně a vyrazily opačnými směry po dřevařské cestě. Podle plánu měly sevřít úkryt temeryxů ze dvou stran.

Třetí skupina - naše devítičlenná - měla k cíli dojít pěšky přímo od tábora, údajně proto, aby zastavila příšery, které by

tudy mohly uniknout.

Sotva jsme vyrazili, oslovil jsem Sandese. „Nevadí vám, že nám třem musíte dělat chůvu a že nejspíš nedostanete

příležitost skolit temeryxe?"

Muž s kulatým obličejem se usmál. „Je to pro mě vyznamenání, když mi vás lord Norrington svěřil do péče."

„To není žádná odpověď."

Leigh poplácal Sandese po pravém rameni. „Nech ho být, Hawkinsi. Tento muž velí otcovým lovcům už dva roky a za

dva měsíce ho čeká svatba. Je to tak, Sandesi?"

„Ano, můj pane."

„Takže možnost starat se o nás mladé a držet nás co nejdál od nebezpečí pro něj bude skvělým tréninkem na

nadcházející léta. Navíc, i když nenarazíme na žádné sněhodrápy, jsem si jistý, že pro nás Sandes najde nějakou jinou

lovnou zvěř. Vrátíme se do tábora s jedním dvěma srnci a na oslavě vítězství je triumfálně spořádáme."

Svraštil jsem čelo. „Jak se dozvíme, že lov skončil?"

Leigh ukázal na pero na mém luku. „Když všichni temeryxové zemřou, tohle i všechna ostatní se přestanou

pohybovat."

„Na to si ještě pěkně počkáme." Ney kývl směrem, kterým ukazovalo pero na jeho kopí. „Pane Sandesi, možná by bylo

bezpečnější, kdybychom se drželi mezi mladými stromky. Mezi nimi se sněhodrápi nebudou moci pohybovat tak

rychle."

Sandes přikývl na souhlas, takže jsme opustili vysoký borový les a vydali se do míst, která nám měla zajistit účinnější

obranu. Náš postup se zpomalil, ale nevadilo mi to. Šel jsem vpředu spolu se Sandesem a sledoval, jak umně volí další

trasu. Snažil se nás přitom co nejméně vystavovat případnému útoku. Tato cesta byla pro mě skvělou lekcí taktiky,

Sandes se v lese vyznal a já se toho od něj mnoho naučil.

Ona lekce nám navíc všem zachránila životy.

Z tehdy neznámých důvodů totiž nezůstali temeryxové během odpoledne ve svém úkrytu. Prvním varováním nám byla

změna rytmu pohybu očarovaných per, která se náhle roztančila mnohem divočeji. Sandes vydal okamžitě pokyn k

zastavení. V tu chvíli jsem stál spolu s ním na vrcholku jednoho kopce, dalších pět lovců se skrývalo v hájku na temeni

dalšího a Ney a Leigh se právě brodili přes potok, oddělujíc oba vršky od sebe.

Ačkoli jsme stáli na místě, škubání per neustále nabývalo na intenzitě.

„Blíží se sem!" Sandes zamával na Leigha a Neye. „Rychle, vylezte k nám nahoru."

Postavil jsem se na kmen padlého stromu, ležícího na severovýchodní straně vrcholu našeho kopce. Zahlédl jsem, jak

se v dálce něco pohybuje, a bylo mi jasné, že to už není pouhé škubání černého pera na mém luku. „Vidím něco mířit

přímo k nám. A rychle." Vložil jsem šíp do tětivy a napnul luk.

Prvního temeryxe jsem spatřil, když se vrhl do potoka asi pětadvacet yardů po proudu od Neye. Vypustil jsem proti

němu šíp. Ten minul jeho hruď, ale zabodl se mu do levého stehna. Příšera zavřeštěla a sklouzla z kamene, voda se

přitom rozstříkla na všechny strany. Pak se sněhodráp opět vyhrabal na nohy a ihned uskočil stranou, když na kameni

těsně před ním vykřesala nepřesná Leighova šipka celý houf jisker.

Dva další temeryxové se objevili na otevřeném prostranství ve chvíli, kdy se první vzpamatoval a rozzuřeně se vrhl po proudu potoka. Lovci na druhém kopci na ně několikrát vystřelili a tři z jejich šípů zasáhly jednoho sněhodrápa do

pravého boku. Zvíře se svalilo na zem a v marné snaze vstát divoce drásalo drápy na zadních tlapách bláto a kamení na

břehu bystřiny. Třetí temeryx přeskočil umírajícího druha a řítil se vpřed.

Znovu jsem napnul luk a snažil se zaměřit prchající sněhodrápy. Marně. Mezerami mezi stromy jsem je pokaždé zahlédl

jen na zlomek vteřiny, na přesný výstřel mi tedy nezbýval čas. Rychle jsem se podíval do míst, kde se mi podařilo trefit

prvního temeryxe, žádného dalšího jsem však už nespatřil. Byl tu ale jiný cíl, na který jsem po chvilce váhání vypustil

šíp. Vlastně jsem nevěděl, jaký tvor se stal mým terčem. Ale během jediného okamžiku jsem došel k názoru, že cokoli,

co běží spolu s temeryxy a ne pryč od nich, musí být zlé.

Můj šíp trefil drobnou bytost vysoko do hrudi a probodl ji naskrz od pravého ramene až k levému boku. Zkrvavený

ocelový hrot vykoukl z její chlupaté hnědé kůže. Tvor otevřel ústa, ale místo výkřiku se mu z nich vydrala jen krev.

Pomalu se otočil a zhroutil do vody mezi dva kameny.

Se zuřivým skřekem skočil sněhodráp, kterého jsem prvně poranil, na Neye. Ten skřek stačil k tomu, aby mi krev ztuhla

v žilách, ale Ney rozvážně poklekl na jedno koleno a zapřel ratiště kopí do dna potoka. Zvolna zvedl hrot zbraně výš,

tak aby ukazoval přímo na sněhodrápovo úzké břicho. Temeryx se nabodl. Síla nárazu však byla taková, že se konec

ratiště svezl po kluzkém dně bystřiny. Děsivé drápy na zadních tlapách vystřelily kupředu a jen o vlásek minuly

Neyovu hlavu a ramena. Ney prudce škubl kopím doleva a mrštil zvíře mezi velké kameny na břehu potoka. Sám však

přitom klopýtl a roztáhl se v říčce tváří dolů jak dlouhý tak široký.

Zbylý sněhodráp se pohyboval jen s obtížemi. Jeden z lovců mu prohnal šíp ocasem. Pak jej Leighova šipka zasáhla do

levého ramene a znehybnila mu jednu přední tlapu. Příšera na chvíli ztuhla a skrčila se na vzdáleném břehu bystřiny.

Další dva šípy hvízdly kolem ní, poloha, ve které se nacházela, totiž lučištníkům velmi ztěžovala úspěšný zásah.

Sněhodráp otevřel tlamu, ukázal nám své hrůzu nahánějící zuby a odporně zasyčel.

Pak sebral poslední zbytky sil a vyrazil proti Neyovi.