Dračí koruna/Maska válečníka (CZ) 2003 23. kapitola

Kapitola dvacátá třetí

Mohl bych vám vyprávět, že množství létajících šípů zakrylo slunce, ve skutečnosti však za ně tuto práci obstarala

rychle se blížící tmavá mračna. Šípy a šipky se míhaly spíše jako malé blesky a srážely muže hned tady a hned zas tam.

Brzy pokryly naši přední palubu tak hustě, že začala připomínat ježka. Od přilbice se mi odrazil šíp a srazil mě na kolena.

Hned vedle mě se zhroutil muž se dvěma šípy v hrudi, jinému vojákovi se ocelový hrot zabodl přímo do oka -

nešťastník bez jediného zvuku přepadl přes zábradlí věže a skončil dole na palubě.

Dvě tři sekundy jsem třásl hlavou ve snaze si ji pročistit. Během té chviličky jsem měl možnost podívat se mezi štíty na

západ, podél linie naší flotily. Někde v dálce hořely lodě, ale nedokázal jsem rozpoznat, zda jsou spojenecké či

nepřátelské. K naší galéře se blížila menší aurolanská plavidla, řvouni na jejich palubách se snažili háky zachytit

bočnice Invicta. Námořníci sekali do řetězů sekyrami, ty však byly hodně odolné a nedaly se snadno přetrhnout, a tak

se řvounská komanda přelila k nám na palubu.

Lord Norrington a Ney sestoupili ze zadního kastelu, aby je uvítali. Stříbřitá čepel lorda Norringtona se třpytila nalevo a

napravo, půlila žebra, krájela maso, otevírala břicha a usekávala zubaté mordy. Ve vzduchu za sebou zanechávala

krvavý chvost. Zranění a umírající řvouni se chytali za zmrzačené končetiny á křečovitě svírali zející rány vyryté do

masa.

Ney se oháněl palcátem a vkládal do úderů stejnou sílu, jako když dříve v kovárně kul žhavé železo. S rozmachem

zarazil bodec do těla řvouna, okamžitě zbraň vyrval, aby hlavicí odrazil dotírající meč, a pak ji nechal prudce dopadnout

a rozdrtit útočníkovo rameno nebo žebra. Po takovém úderu se řvounova kolena zkroutila a praskla, nohy se zlomily

jako vesla lapená mezi loděmi. Když jedinou ranou udělal z další slintající mordy krvavou změť masa a úlomků zubů,

proměnil se válečný pokřik příšery v bolestivé zakňučení.

Konečně jsem se vzpamatoval, klekl si na koleno a zahájil palbu na řvounskou hordu, zaplavující naši palubu. Přesné

zásahy však byly obtížné, neboť se do sebe naši i nepřátelští vojáci zaklesli v urputném boji. Stačil jeden neočekávaný

pohyb zápasících postav a šíp určený řvounovi mohl trefit námořníka. Hledal jsem proto oběti mezi těmi, kdo právě

šplhali na palubu galéry nebo mezi příšerami snažícími se dostat mým přátelům do zad. Dobré bylo, že jsem mířil přesně,

ale špatné to, že množství cílů dalece přesahovalo počet mých šípů.

Už jsem chtěl tasit meč a skočit dolů na palubu, když jsem najednou ucítil, jak mi záda olízla vlna horka. Otočil jsem se v

obavách, že naše loď dostala přímý zásah napthalmem, žádné plameny jsem však nespatřil. Co jsem ale uviděl bylo

mnohem horší a navzdory sálajícímu horku mi po zádech přeběhl mráz.

Z nitra brigy se vynořila obrovská postava podobná lidské a mocnou rukou se chytila stěžně. Dřevo v jejím sevření

zoufale zapraskalo. Vypadala jako člověk - velikostí o něco překonávala Neye - ale její pleť byla černá, jakoby odlitá ze

železa. Dlouhé zrzavé vlasy a vousy téže barvy jí vlály ve větru. A pak tu byl ještě jeden odstín, hořel v jejích šílených

očích, prosvítal stíny, které vykreslovaly vzdouvající se svaly holých paží, nohou i trupu - strašidelný fialový svit, tak

hluboký a chvějivý, že mě bolel pouhý pohled na něj. Jeden z námořních pěšáků se proti té věci rozběhl se zvednutým mečem. Čepel zasvištěla, ale příšera jen natáhla ruku a

nastavila do cesty úderu předloktí. Meč zanechal na kůži nepatrný škrábanec a odrazil se - zazvonilo to jako když kov

narazí na kov. Námořní pěšák o krok ustoupil a zíral na zub, který se udělal na čepeli zbraně. Jeho údiv však neměl

dlouhého trvání. Netvor natáhl ruce po obou stranách mužovy hlavy a pak dal dlaně prudce k sobě. Vojákova přilba se

rázem změnila v plechový talíř.

Krev a kusy mozku zasyčely na kůži příšery jako tuk na rozpálené pánvi. Šedý kouř na okamžik zahalil její vlasy a bradu.

Netvor zaklonil hlavu jako by se chtěl zasmát, ale z jeho hrdla se nevydral jediný zvuk. Chviličku stál nehybně, pak

dunivě vykročil po palubě.

Byl to sullanciri, Temný bojovník. Jeho kovová kůže se pohybovala, jak se pod ní svaly smršťovaly a zase napínaly.

Neozbrojená černá postava na palubě brigy se stala okamžitě terčem desítek šipek, ty však při zásahu jen vykřesávaly

jiskry a neškodně od netvora odskakovaly. Někdo na vedlejší galéře se jej pokusil trefit z velkého samostřílu, ale

Temný bojovník chytil yard dlouhý šíp v letu a okamžitě s ním přibodl k palubě dalšího námořního pěšáka.

Strašlivý pokřik našich mužů byl náhle přehlušen jekotem řvounů na palubě Invicta. Z nitra zadního kastelu galéry se

totiž vynořil Leigh. Od pasu nahoru byl nahý, na sobě měl pouze masku, boty a černé kožené kalhoty, a Temmer v jeho

ruce opisoval zlaté kruhy. I když jsem mu pod očima stále viděl tmavé stíny vyčerpání, pohyboval se s neuvěřitelnou

vitalitou. Krátkým švihnutím pravého zápěstí otevřel jednoho řvouna od boku až k páteři, pak skočil doleva a zarazil

zbraň dalšímu skrze prsní kost do srdce. Temmer opsal nový blyštivý oblouk, aby vykryl útok přicházející zezadu, a

ihned v Leighově jako struna pružné ruce přešel do ofenzívy. Ze řvounova břicha se vyvalily vnitřnosti, ale to už meč

zářil někde úplně jinde, tu sekal, tam bodal a nechával za sebou jen krev, mrtvá těla a hromady uťatých končetin.

Muž za mými zády vykřikl. Náhle jsem byl vymrštěn do vzduchu a bolestivě dopadl na zadek, to když sullanciri lehce

přeskočil z brigy na naší přední palubu. Jeho pěst tvrdě zasáhla válečnou věž, znovu ji rozhoupala a shodila mě dolů na

palubu. Jak se ukázalo, bylo to mé štěstí. Temný bojovník se totiž napřímil a chytil se zábradlí věže. Hravě smetl

stranou ocelové štíty, jednou paží se přitáhl vzhůru a do druhé popadl hlavu strachem paralyzovaného střelce.

Zvuk škvařícího se masa přehlušil mužův tlumený výkřik. Ozval se ostrý praskot a obličej mi zalilo něco teplého a

lepkavého. Vojákovo bezhlavé tělo odletělo pryč jako hadrová panenka. Sullanciri nechal věž věží, se zaduněním

dopadl na palubu a otevřel dlaň. Pohlédl na kouli zmačkaného železa, která byla ještě před chvílí přilbicí, a pak ji

odhodil, jako když dítě odhazuje ošklivý kamínek.

Příšera se jednou železnou pěstí uhodila do hrudi a kovové zazvonění přehlušilo hluk boje jako úder gongu. Řvouni

vzhlédli k přední palubě a zavyli. Leigh zvedl zakrvácený meč vysoko nad hlavu v tiché výzvě. Temný bojovník ho

chtěl k sobě pohybem ruky přilákat, ale můj přítel se jen pohrdavě zasmál. Aniž by se tím směrem podíval, sekl mečem

bleskurychle nalevo od sebe a zkrátil o hlavu řvouna, který se k němu nenápadně plížil. Pak hrotem zbraně ukázal na

hlavní palubu.

Sullanciri seskočil z předního kastelu, dubová prkna pod ním zapraskala a několik řvounů se rozletělo na všechny

strany. Poté vyrazil vpřed. Děsivá fialová záře osvětlovala Leighovu tvář, když mladý Norrington překračoval mrtvá

těla mezi ním a Temným bojovníkem. Ve chvíli, kdy můj přítel zvedl zbraň do krytu, zvedl jsem se i já na nohy a poprvé

si všiml, že runy na čepeli Temmeru svítí stejně jasně jako sullanciriho oči.

Souboj začal. Leighův meč udeřil tak rychle, že se změnil v pouhou rozmazanou čmouhu. Pravá ruka Temného

bojovníka se zvedla, aby ho zastavila. Ale pro zlatou čepel zbraně nepředstavovala kůže železného válečníka překážku.

Zběsile se do ní zahryzla a téměř oddělila paži kousek nad zápěstím. Sullanciri couvl, levou rukou si svíral zraněné

předloktí. Fialový oheň mu prýštil mezi prsty, dopadal na palubu a pokrýval ji drobounkými plamínky.

Leigh se hlasitě zasmál a trhl zbraní směrem k houfu řvounů. Zářící fialová sprška dopadla mezi ně a zapálila kožešiny.

Volnou rukou zamával Leigh na Temného bojovníka. „Narazil jsi sobě rovného. Pojď ke mně a zemři!"

Sullanciri byl sice němý, ale ne hloupý. Prudce dupl pravou nohou a uvolnil několik palubních prken. Jedno zasáhlo

Leigha do pravého kolena, druhé se zvedlo pod jeho levou nohou a doslova ho katapultovalo do vzduchu. Jeho dopad

byl tvrdý, hlavou narazil na asi ztracenou přilbici. Bolestně vydechl a převalil se na bok, Temmer mu vyklouzl z prstů.

Jeho zlatá záře zvadla a Leighovým tělem proběhl záchvěv.

Naklonil jsem se a popadl dvě ocelové kotvičky, po jedné do každé ruky. Tu v pravé jsem ihned roztočil nad hlavou a

vrhl ji na sullanciriho. Přeletěla jeho pravé rameno a k ní připevněný řetěz se začal příšeře obtáčet kolem trupu. Kovové

články zabubnovaly o její hruď, pak se kotvička vyhoupla zpoza levého boku a všemi třemi hroty se pevně zachytila

řetězu.

Prudce jsem za něj škubl až zachrastil o netvorovu bradu. „A teď já.“

Sullanciri se otočil nakolik mu to řetěz dovoloval, natáhl levou ruku a přehodil si kovové články kolem zraněného

předloktí. Řetěz se ještě více natáhl a mrštil mnou na zábradlí přední paluby. Nechal jsem pár jeho článků proklouznout

mezi prsty, aby mě další pohyb Temného bojovníka nesvrhl na hlavní palubu. Ten se jen usmál a zatáhl za řetěz ještě

silněji.

Zapotácel jsem se a spadl přes zábradlí, podařilo se mi však přistát na nohy do stínu předního kastelu. Řetězy obou

kotviček mi ležely u nohou stočené jako hadi. Za sullancirim jsem spatřil Leigha, jak se plazí po palubě a natahuje ruku

k jílci Temmeru. Jen on a jeho kouzelný meč mohli tu věc zničit - tím jsem si byl naprosto jist - ale nevěděl jsem, jak

dlouho Leighovi potrvá, než se vzpamatuje.

Musel jsem pro něj získat čas.

Padl jsem na koleno a provlékl hroty kotvičky v levé ruce nejprve články druhého řetězu a pak i kotevního řetězu, který

jsem měl těsně vedle sebe. Bleskovým šlehnutím pravé ruky jsem uvolnil rumpál a pak se přemetem přenesl přes proud

rachotícího železa. Všechny řetězy zmizely váhou těžké kotvy v malém otvoru v boku lodi a napnuly tak ten, který jsem

omotal kolem sullanciriho. Na chviličku se zdálo, že by má taktika mohla uspět. Natažený řetěz totiž zkroutil pravé předloktí Temného bojovníka a

potok ohnivé krve, která z něj vytékala, ještě zesílil. Příšera udělala několik klopýtavých kroků k přídi lodi. Odkutálel

jsem se doleva, aby mě nepřeválcovala, tu se ale Chytrinin výtvor nahrbil, ohnul nohy a zaryl chodidla do paluby.

Váha kotvy ho ještě chvíli táhla zpátky a tvořila pod jeho nohama žluté kudrlinky dřeva, pak se však netvor otočil,

přehodil si řetěz přes pravé rameno a se svým těžkým nákladem se vlekl zpátky ke středu lodi.

A tehdy se mu do cesty postavil Leigh.

Obouruční seknutí Temmeru projelo sullancirimu levým kolenem. Useknutý úd při dopadu otřásl palubou a rozdrtil

několik prken. Z rány vyrazil proud fialového ohně, který lačně olizoval dřevo a měnil těla mrtvých řvounů v popel.

Váha kotvy vzala zmrzačené příšeře rovnováhu, nedovolila jí udržet se na zdravé noze. Temný bojovník padl na záda,

závaží, k němuž byl připoután, jej vleklo k lodní bočnici a zanechávalo po něm ohnivou fialovou stopu. Leigh přeskočil

bouřící plameny a v letu zvedl meč vysoko nad hlavu. V tu chvíli vypadal jako jedna z soch v Kedynově chrámu - svaly

napnuté, na nahé hrudi mu sváděla boj zlatá a fialová záře. Pak se hrot meče snesl dolů a zabodl se příšeře do prsou.

Ponořil se do nich až po jílec, kolem kterého ihned vyšlehly plameny, a přišpendlil netvora k palubě.

Leighovi, opřenému kolenem o hruď poraženého nepřítele, se z hrdla vydral triumfální pokřik. Zlatý lesk a fialové

plameny proměnily jeho tvář v masku válečného běsnění. Pouhý její výraz v tu chvíli stačil, aby se půltucet řvounů

vrhl s kvičením přes palubu do vody. S nebojácným smíchem zvedl Leigh ruce ve vítězném gestu.

To zrušilo jeho spojení s mečem.

Leigh zakolísal, zvolna se naklonil doleva a padl mi přímo do náručí.