Päťdesiat odtieňov sivej (CZ) 2012 9. kapitola

Kapitola 9

Pokojem se rozlévá světlo, provází mě z hlubokého spánku do plného bdění. Protahuju se a otevírám oči. Je krásné květnové ráno a u nohou mi leží celý Seattle. Pane jo, to je pohled pro bohy. Vedle mě leží Christian Grey v limbu. Páni, další božský pohled. Překvapuje mě, že ještě spí. Leží čelem ke mně, takže mám neopakovatelnou možnost si ho v klidu prohlédnout. Jeho pohledná tvář působí ve spánku mladším a uvolněnějším dojmem. Ty krásně tvarované, věčně našpulené rty má trochu pootevřené a zdravě lesklé vlasy chaoticky rozcuchané. Je vůbec legální, aby někdo vypadal tak dobře? Vybavuju si ten pokoj nahoře. nejspíš to opravdu nebude legální. Zatřepu hlavou, je toho tolik, o čem musím přemýšlet. Svádí mě to natáhnout ruku a dotknout se ho, jenže je na něj tak pěkný pohled, když spí - jako na malé děti. A taky si nemusím dělat těžkou hlavu s tím, co říkám, co říká on, jaké má plány. hlavně se mnou.

Mohla bych ho pozorovat celý den, ale mám své potřeby - přirozené potřeby. Vyklouznu z postele a na podlaze nacházím jeho košili, házím ji na sebe. Procházím dveřmi, o kterých si myslím, že by mohly vést do koupelny, ale místo toho se ocitám v obrovské šatně, velké jako můj vlastní pokoj. Je přecpaná drahými ob leky, košilemi, botami a kravatami. Na co může někdo potřebovat tolik oblečení? Nesouhlasně mlasknu. Vlastně Katein šatník by tomu mohl konkurovat. Proboha, Kate! To ne. Za celý večer jsem si na ni vůbec nevzpomněla. Měla jsem jí poslat tu zprávu. Do háje. Jsem v pořádném průšvihu. Krátce přemítám o tom, jak na tom asi teď bude s Elliotem.

Vracím se zpátky do ložnice, Christian stále spí. Zkouším další dveře. Je to koupelna, rozhodně větší než můj pokoj. Na co potře buje jeden chlap takového prostoru? A ke všemu dvě umyvadla, jaká ironie. Jestli je pravda, že tu s nikým nespí, jedno z nich zůstává nevyužité.

Zírám na svůj odraz v gigantickém zrcadle nad umyvadly. Vypadám jinak? Určitě se jinak cítím. A jsem trochu rozbolavělá, abych pravdu řekla, a mé svaly

65535. ježkovy zraky, jako bych nikdy v životě necvičila. Ale tys přece nikdy v životě necvičila. Mé podvědomí se právě probralo. Civí na mě s přísně staženými rty a podupává si k tomu nožkou. Takže ses s ním vyspala, předhodila mu své panenství; chlapovi, který tě nemiluje. A jen tak mimochodem
65536. má o tobě dost divné představy, hodlá si z tebe udělat nějakou zvrhlou sexuální otrokyni.

ZBLÁZNILA SES?! Zaječí na mě.

Zašklebím se na svůj odraz v zrcadle. O tomhle budu muset ještě popřemýšlet. Upřímně, zamilovat se do muže, který je víc než krásný, bohatší než Onassis a má pro mě uchystanou Červenou mučírnu. Přeběhne mi mráz po zádech. Jo, v té poslední věci mám jisté pochybnosti. Vlasy si jako obvykle dělají, co chtějí. Účes Noc plná vášně mi nesluší. Pomocí prstů se pokouším do toho chaosu vnést nějaký řád, ale fatálně selhávám a vzdávám to - snad najdu v tašce nějakou gumičku.

Umírám hlady. Vracím se do ložnice. Spící princ stále spí, tak ho tam nechávám a odcházím do kuchyně.

Ach ne... ta Kate. Tašku jsem včera nechala v Christianově pracovně. Spěchám pro ni a hned lovím mobil. Tři textovky.

„Jsi OK Ano"

„Kde jsi Ano"

„Sakra Ano"

Volám Kate. Když mi to nebere, píšu jí zkroušenou omluvu, že žiju a že jsem se nestala obětí masového vraha. Teda, aspoň ne v tom smyslu, ve kterém by si o mě dělala starosti - nebo možná stala. Uf, mám v tom takový zmatek. Chci zkusit nějak zanalyzovat, co vlastně ke Christianovi Greyovi cítím. Ne, to je nesplnitelný úkol. Poraženě zakroutím hlavou. Na to potřebuju odstup, přemýšlet o tom někde jinde než tady.

v tašce nacházím hned dvě gumičky do vlasů a tak si narychlo splétám vlasy do dvou copánků. To je ono! Třeba mě ten holčičí vzhled před masovým vrahem ochrání. Z tašky tahám taky svůj iPod a nasazuju si sluchátka. Není nad dobrou muziku u vaření. Strkám ho do náprsní kapsy Christianovy košile, pořádně zesiluju zvuk a začínám tančit.

Panebože, já mám ale hlad.

Jeho kuchyň mě skoro děsí. Je tak nablýskaná a moderní. a žádná skříňka nemá madlo. Chvíli mi trvá, než zjistím, že je potřeba do dvířek zatlačit. Možná bych měla Christianovi udělat snídani. Tuhle si přece dával omeletu. ehm, vlastně to bylo včera, v Heathmanu. Páni, tolik se toho mezitím stalo. Nakouknu do lednice, kde je hromada vajec, a rozhoduju se, že si dám lívance a slaninu. Za stálého vlnění do rytmu si připravuju těstíčko.

Je dobré mít něco na práci. Člověku to dovolí přemýšlet, ale ne moc hluboce. Hudba, co se mi line do uší, taky vážnému rozjímání nesvědčí. Přišla jsem sem s úmyslem strávit noc v posteli Christiana Greye a taky se mi to podařilo, a to navzdory faktu, že on nikoho do své postele nepouští. Usměju se pro sebe, mise splněna. Má chvíle slávy. Zakřením se. Dlouhá, předlouhá chvíle slávy. Už jenom vzpomínka na něj, na jeho slova, jeho tělo, jeho milování, mě vyvádí z míry. Zavírám oči - stačí, když si to vybavím, a celá se rozechvěju, v podbřišku se mi toužebně sevře každičké svalové vlákno. Mé podvědomí se na mě zle zamračí. Sukání - žádné milování, vřískne hystericky. Nevšímám si ho, ale někde v koutku duše vím, že má pravdu. Zatřesu hlavou, abych s i ji pročistila a mohla se soustředit na to, co dělám.

Je tady supermoderní sporák. Myslím, že už vím, jak na něj. Teď ještě najít nějaké místo, kde zůstanou lívance teplé, a začít opékat slaninu. Do sluchátek mi zpívá Amy Studt o holce, co nikam nezapadá. Tahle písnička pro mě kdysi hodně znamenala; jako by byla o mně. Nikdy jsem nikam nezapadala, a teď. teď jsem dostala neslušný návrh od samotného pana Podivína. Proč jen je takový? Má to vrozené, nebo získané? Je to tak neskutečně vzdálené od čehokoliv, s čím jsem se doteď setkala.

Pokládám plátky slaniny na gril, a zatímco se opékají, šlehám vejce. Otáčím se a. na jedné ze stoliček u snídaňového baru sedí Christian, hlavu podepřenou v sepnutých rukách. Stále má na sobě to triko, ve kterém spal. Vlasy jako po noci plné vášně

- a jemu fakt sluší, stejně jako to strniště. Sleduje mě zároveň trochu vyjeveně i pobaveně. Zcepením, zrudnu, a pak se zmůžu na to, abych si vyndala sluchátka z uší. Jenom při pohledu na něj mám místo kolen želé.

„Dobré ráno, slečno Steeleová. Vidím, že dnes po ránu překypujete energií," pronese suše.

„D-dobře jsem spala," vykoktám na vysvětlenou. Snaží se to zamaskovat, ale zacukají mu koutky.

„To by mě zajímalo proč." Pak se ale zarazí a zadumá. „Já ko- neckonců taky, když jsem se s tebou vrátil do postele."

„Máš hlad?"

„Vlastně ano," říká s tak intenzivním pohledem v očích, že si nejsem jistá, jestli mluví o jídle.

„Lívance, šunka, vejce?" „To zní skvěle."

„Jen netuším, kde máš prostírání," pokrčím rameny a zoufale se snažím nevypadat nervózně.

„To zařídím já. Ty vař. Chtěla bys, abych pustil nějakou hudbu, abys mohla dál. ehm. tančit?"

Sklopím hlavu a soustředěně si prohlížím své ruce. Je mi jasné, že jsem rudá až za ušima.

„Prosím, nenech se rušit mou přítomností. Bylo to velmi zábavné," ujišťuje mě sarkasticky.

Našpulím na něj pusu. Tak zábavný, jo? Mé podvědomí se láme smíchy. Radši se otáčím a šlehám vajíčka, pravděpodobně s trochu větším úsilím, než je k tomu třeba. Ve vteřině stojí u mě a lehce mě tahá za jeden copánek.

„Ty se mi líbí," zašeptá. „Ale neochrání tě." Hmm, takže masový vrah...

„Jak máš rád vejce?" ptám se provokativně. Uchechtne se.

„Pořádně rozšlehaná a umíchaná," instruuje mě s úšklebkem.

Znovu se vracím k práci a snažím se skrýt pobavený úsměv. Je těž ké se na něj zlobit. Zvlášť když je tak nezvykle hravý. Otevírá příborník, vyndává z něj břidlicově černé prostírání a pokládá ho na bar. Já vlévám rozmíchaná vejce na pánev a obracím slaninu na grilu.

Když se znovu otočím, na stole už stojí pomerančový džus a Christian připravuje kafe.

„Dáš si čaj?"

„To bych ráda. Pokud nějaký máš. "

Nacházím dva talíře a dávám je nahřát do trouby. Christian se natahuje, aby z kuchyňské linky vyndal čaj - English Breakfast od Twinings. Našpulím rty. „Tak trochu jsi se mnou počítal, co?"

„Myslíš? Ještě si nejsem tak docela jistý, jestli s vámi můžu počítat, slečno Steeleová," utrousí.

Co tím jako myslí? Naši dohodu? Náš, ehm... vztah... nebo co to vlastně je? Pořád je tak tajemný. Nandávám snídani na předehřáté talíře a pokládám je na prostírání. Prohledávám lednici a beru si javorový sirup.

Když vzhlédnu, zjišťuju, že Christian čeká, až se posadím.

„Slečno Steeleová," pokyne k jedné z barových stoliček. „Pane Greyi," kývnu zdvořile. Vylézám nahoru a při dosedání sebou nepatrně cuknu.

„Jak moc tě to bolí?" ptá se, když si taky sedá. Do tváří se mi hrne krev. Jak může klást tak osobní otázky?

„No, abych pravdu řekla, nemám to s čím srovnat," zpražím ho. „Chtěl bys mě snad politovat?" ptám se přesládle. Mám dojem, že se snaží skrýt úsměv, ale jistě to nevím.

„Ne. Chtěl jsem zjistit, jestli budeme schopni pokračovat ve tvém základním výcviku."

„Aha." Oněměle na něj zírám a se zadrženým dechem vnímám, jak se uvnitř mě všechno zatíná. Áách. tak krásně. Potlačuju tichý vzdech. „Jez, Anastasie."

Nejsem si jistá, jestli mám vůbec chuť na jídlo. Teď, když. Víc?. Víc sexu?. Ano, prosím. „Je to vynikající, mimochodem," zazubí se na mě.

Strkám si do pusy plnou vidličku, ale stěží rozeznávám, co na ní bylo. Základní výcvik! Chci si zašukat do tvojí pusy. Je tohle laky součást základního výcviku?

„Přestaň si kousat ten ret. Velmi mě to rozptyluje, a protože náhodou vím, že pod tou mojí košilí nic nemáš, rozptyluje mě to ještě mnohem víc."

Ponořím čajový sáček do malé konvičky, kterou mi Christian připravil. V hlavě mi bzučí jako ve včelím úlu.

„Jaký základní výcvik máš konkrétně na mysli?" ptám se a příliš vysoký hlas mě zrazuje od přání znít tak normálně, nezúčastněně a klidně, jak jen to je s hormonální bouří zuřící uvnitř mého těla možné.

„No, vzhledem k tomu, že jsi rozbolavělá, myslel jsem, že bychom se mohli zaměřit na orální dovednosti."

Zakuckám se a s pusou dokořán na něj vykulím oči. Lehce mě poplácá po zádech a podává mi trochu džusu na zapití. Vůbec nedokážu odhadnout, co se mu v tu chvíli honí hlavou.

„Tedy v případě, že tu chceš zůstat." dodává. Znovu k němu zvedám pohled a snažím se trochu sebrat. Už zase má ten svůj nečitelný výraz. To mě tak strašně rozčiluje.

„Dnes bych tu ráda zůstala. Jestli to nevadí. Zítra musím do práce." „V kolik hodin tam máš být?"

„V devět."

„Zítra tě tam na devátou odvezu." Nakrčím čelo. On chce, abych tu zůstala další noc? „Musím domů už večer - potřebuju čisté oblečení." „Můžeme ti nějaké opatřit tady."

Nemám dost peněz na to, abych je utrácela za nové oblečení. Vztáhne ruku, pevně mi sevře bradu a mírně na ni zatlačí, takže mi uvolní spodní ret ze sevření

mezi zuby. Ani jsem si neuvědomila, že si ho koušu. „Co se děje?" uhodí na mě. „Potřebuju být doma už večer." Semkne rty do tvrdé linky.

„Ujednáno, dnes večer," přijímá. „A teď sněz tu snídani." v hlavě mám zmatek a žaludek jako na vodě. Chuť k jídlu ztracena v nenávratnu. Zírám na zpola snědenou snídani, prostě nemám hlad. „Jez, Anastasie. Včera jsi nevečeřela." „Opravdu už nemám chuť," hlesnu.

Zúží na mě oči. „Opravdu bych ocenil, kdybys dojedla svou snídani."

„Co to pořád máš s tím jídlem?" obořím se na něj. Zamračí se.

„Už jsem ti říkal, že nesnáším, když se jím plýtvá. Jez," štěkne na mě. Jeho pohled je temný, jakoby bolestný.

Do háje. Co se to tu děje? Zvedám svou vidličku a zvolna se pouštím do jídla, usilovně ho žvýkám. Musím si dávat pozor, abych si tolik nenandávala, když bude kvůli každému soustu tak vyšilovat. Jak se postupně prokousávám svou snídaní, jeho výraz se uvolňuje. Zaznamenávám, že sklízí svůj talíř. Čeká, až dojím, a uklízí i ten můj.

„Tys uvařila, já sklízím."

„To je skutečně demokratické."

„To je." Zamračí se. „Což není můj obvyklý styl. Až to dodělám, dáme si koupel."

„Ehm, fajn." Ach můj bože... mnohem radši bych si dala sprchu. Ze zasnění mě probouzí můj mobil - Kate.

„Ahoj." Přecházím k proskleným balkonovým dveřím, dál od něj. „Ano, proč jsi mi včera neposlala zprávu?" zlobí se. „Promiň, trochu jsem se nechala unést vývojem událostí." „Jsi v pořádku?" „Jo, jsem v pohodě."

„Takže jste.?" Je zvědavá jako opice. Zakroutím očima nad tou dychtivostí, co jí prosakuje z hlasu.

„Kate, o tom se nechci bavit po telefonu." Christian ke mně zvedá pohled. „Jasně že jo. poznám to na tobě."

Jak to mohla poznat? Určitě blufuje. A stejně o tom nesmím mluvit. Podepsala jsem tu pošahanou dohodu. „Kate, prosím." „Jaký to bylo? Jsi v pohodě?" „Už j sem ti říkala, že jo." „Byl něžný?"

„Kate, prosím!" Nedokážu potlačit podráždění.

„Ano, nesnaž se to přede mnou zatloukat. Cekala jsem na tenhle den skoro čtyři roky."

„Uvidíme se večer." Zavěšuju.

Tak tohle bude velbloud uchem jehly. Ta je tak děsně zvědavá, že bude chtít znát každý detail. Jenže já jí nesmím říct nic, protože jsem podepsala nějakou -jak se to jmenovalo? Dohodu o mlčenlivosti. Z toho by vyletěla z kůže, a právem. Potřebuju plán. Vracím se a vychutnávám si pohled na Christiana, který se s grácií pohybuje po kuchyni.

„Ta Dohoda - zahrnuje úplně všechno?" sonduju opatrně.

„Proč?" Během sklízení čajové konvice se otočí a pronikavě se na mě zadívá. Cítím, jak rudnu.

„No, mám pár otázek, víš, ohledně sexu." Zaujatě si prohlížím prsty. „A chtěla bych si o tom promluvit s Kate." „Můžeš se zeptat mě."

„Christiane, s veškerou úctou." zarazím se. Nemůžu se zeptat tebe. Získala bych jen tvůj zkreslený, perverzní, překroucený pohled na sex. Potřebuju nezávislý názor. „Je to jenom o technice. Nezmíním se o Červené mučírně."

Překvapeně zvedá obočí.

„Červená mučírna? Ta slouží hlavně k potěšení, Anastasie. To mi věř," snaží se mě přesvědčit. „Kromě toho," poznamená pochmurně, „tvoje spolubydlící si právě začala s mým bratrem, takže bych byl radši, kdybys ji z toho vynechala."

„A tvoje rodina ví o tvé. ehm. zálibě?"

„Ne. Do toho jim nic není." Pozvolna se ke mně krade, až se ocitá přímo přede mnou.

„Co bys chtěla vědět?" zapřede. Zvedne ruku a zlehka mi přejede prsty dolů po tváři až pod bradu, kterou nadzdvihne, abych se mu podívala přímo do očí. V duchu zakňourám - tomuhle muži nedokážu lhát.

„Nic konkrétního, momentálně," hlesnu. „Tak můžeme začít třeba takhle: Jak se ti líbila dnešní noc?" Propaluje mě pohledem plným zvědavosti. Opravdu ho to zajímá. Páni.

„Líbila," zamumlám.

Pousměje se.

„Mně taky," připouští. „Nikdy předtím jsem vanilkový sex ne zkusil. A musím říct, že na něm přece jen něco bude. I když, třeba to bylo proto, že jsem byl s tebou." Bříškem palce přejede po mém spodním rtu.

Prudce si plním plíce vzduchem. Vanilkový sex?!

„Pojď, dáme si tu koupel." Skloní se a zlehka mě políbí. Srdce mi skáče až do krku a mým tělem zvolna protéká touha. dolů. až tam. Vana je z mramoru, hluboká, vejčitého tvaru - vypadá, jako by ji navrhoval nějaký známý designér. Christian se naklání a otáčí kohoutkem vystupujícím z kachličkami obložené stěny. Potom do koupele vlévá nějaký draze vypadající olej. Jak se vana plní vodou, začíná se na ní tvořit pěna, která vydává sladkou smyslnou vůni jasmínu. Christian se narovná a upře na mě ztěžklý pohled. Přetáhne si triko přes hlavu a pouští ho na podlahu.

„Slečno Steeleová," podává mi ruku.

Postávám ve dveřích, vyjukaná a ostražitá, pažemi si pevně objímám trup. Vcházím dovnitř a po očku se kochám pohledem na jeho postavu. Přijímám jeho ruku a on mě mlčky pobídne, abych vstoupila do vany. Ještě pořád mám na sobě jeho košili. Dělám, co po mně žádá. Na to si budu muset zvyknout, jestli chci přijmout tu jeho skandální nabídku. jestli!

„Otoč se ke mně čelem," nařizuje mi mírným tónem.

Znovu udělám, co mi řekl. Pronikavě si mě změří.

„Já vím, že je ten ret velmi chutný, dokonce to můžu dosvědčit, ale přestaneš si ho laskavě kousat?" protlačí skrz zaťaté čelisti. „Když si ho koušeš, chci tě šukat, a to nemůžu, protože by tě to bolelo, jasný?"

Šokované zalapám po dechu, čímž automaticky povolím sevření zubů.

„Jo," ucedí, „už jsi v obraze?" mračí se na mě. Prudce zakývám hlavou. Netušila jsem, že na něj mám až takový vliv.

„Výborně." Zvedne ruku a vyndá mi z náprsní kapsy iPod, odloží ho vedle umyvadla.

„Voda a iPody - to není zrovna dobrá kombinace," poznamená. Sáhne dolů, uchopí lem mé košile, přetáhne mi ji přes hlavu a odhodí na zem.

Ustupuje, aby si mě mohl prohlédnout. U všech svátých, vždyť já jsem nahá. Rudnu a sklápím pohled ke svým rukám, někam na úroveň břicha, zoufale se toužím v té horké vodě a pěně rozpustit, ale vím, že to by si nepřál.

„No tak," napomíná mě. Vykouknu na něj zpod řas, sleduje mě s hlavou nakloněnou k rameni. „Anastasie, ty jsi překrásná žena, a to od hlavy až k patě. Tak neskláněj hlavu, jako by ses styděla. Ty se nemáš za co stydět a pro mě je opravdu velikým potěšením tu stát a prohlížet si tě." Podepře mi bradu a zvedne hlavu, aby mě donutil k němu vzhlédnout. Jeho oči jsou laskavé a hřejivé, dokonce planoucí. Je tak blízko. Stačilo by mi zvednout ruku a dotkla bych se ho.

„Teď už si můžeš sednout," zastavuje tok mých zbloudilých myšlenek a já se nořím do teplé přívětivé náruče vody. Au. je horká a mě to překvapuje, ale taky naprosto nebesky voní. Prvotní palčivý pocit brzy odeznívá. Lehám si, blaženě přivírám oči a vychutnávám si to uklidňující teplo. Když oči znovu otevřu, zachytávám Christianův dychtivý pohled.

„Proč se ke mně nepřipojíš?" ptám se srdnatě - aspoň myslím - nakřáplým hlasem.

„To bych tuším mohl. Posuň se dopředu," nakazuje mi.

Svléká si pyžamové kalhoty a souká se za mě. Vodní hladina se zvedá, když se za mnou usadí a přitáhne si mě k hrudi. Ovíjí své dlouhé nohy kolem mých -s pokrčenými koleny se jeho kotníky dostávají na stejnou úroveň jako moje - a pak je rozevírá. a s nimi i ty moje. Překvapeně se zajíknu. Nosem se zaboří do mých vlasů, zhluboka se jím nadechne.

„Tak nádherně voníš, Anastasie."

Celá se rozechvěju. Jsem nahá ve vaně s váženým panem Christianem Greyem. A on je taky nahý. Kdyby se mi to někdo pokoušel namluvit včera, když jsem se probudila v jeho hotelovém pokoji, nevěřila bych.

Natahuje se pro sprchový gel stojící na vestavěné římse vedle vany a trochu si ho mačká do dlaně. Roztírá si ho v rukách, až se mu na nich utvoří jemná pěna. Pokládá mi dlaně na krk a ramena a začíná mi tam tu pěnu vtírat, důkladně mě masíruje svými dlouhými silnými prsty. Spokojeně zapředu. Mít jeho ruce na sobě je velmi příjemné.

„Líbí se ti to?" Skoro slyším, jak se usmívá.

Přesouvá se na mé paže a pak pod ně, do podpaží, jemně je omývá. Jsem tak šťastná, že Kate trvala na tom, abych se oholila. Nechává své ruce sklouznout na má prsa a já se prudce nadechuju, když je nejdřív obkrouží prsty a potom začne hníst v dlaních

- s citem a zároveň neústupně. Instinktivně se proti němu vzepřu. Bradavky mám citlivé. Dokonce velmi citlivé - nepochybně díky ne tak zcela jemnému zacházení, kterému je včera vystavil. Nezdrží se na nich dlouho. Ruce mu klesají na mé břicho a k podbřišku. To už zrychleně oddechuju a srdce mi tluče jako o závod. Na bedrech cítím, že ani jeho ta masáž nenechává chladným. Je tak vzrušující vědět, co s ním mé tělo dělá. Ha! Takže ne tvoje duše, ušklíbne se mé podvědomí. Rychle tu nevítanou myšlenku potlačuju.

Přestává a sahá pro žínku, nechává mě celou roztouženou oddechovat proti jeho hrudi. Ruce mám položené na jeho pevných svalnatých stehnech. Mačká si na žínku další gel, ponoří ji pod vodu a pokračuje tam, kde předtím skončil. Krátí se mi dech. Jeho prsty mě zručně laskají skrz tu tenkou látku, božský pocit, a mé boky se samy rozhýbou ve svém vlastním rytmu, samy se proti němu tlačí. Přemožena silou těch pocitů zakláním hlavu a zavírám oči, z pootevřených úst se mi dere slastný sten. Uvnitř mě se pozvolna všechno napíná, nezadržitelně. ach bože.

„Vnímej to, bejby," zašeptá mi do ucha a velmi jemně mě po - škrábe zuby na lalůčku. „Vnímej, co s tebou dělám." Svýma noha ma tlačí ty mé ke stěnám vany, drží mě v šachu a získává tak volný přístup k nejintimnější části mého těla.

„Ach. prosím," vzdychnu. Pokouším se nohy propnout, mé tělo si to žádá, jenže v tu chvíli jsem v jeho sexuálním područí a on mi nedovolí se ani hnout. „Myslím, že už jsi čistá dost. " zamumlá a končí. Cože?! Ne... Ne! Ne! Trhaně oddechuju. „Proč jsi přestal?" vypravím ze sebe. „Protože s tebou mám jiné plány, Anastasie." Co... ach tak... ale. už jsem byla tak... To není fér. „Otoč se. Taky bych potřeboval umýt," zapřede.

No teda! Otáčím se a ochromeně zírám na to, jak se pevně svírá v dlani. Padá mi čelist.

„Chci, aby ses důvěrně seznámila, a třeba si i potýkala, s nejoblíbenější a nejváženější částí mého těla. Velmi na ní lpím."

Už tak je velký a stále narůstá. Ční nad vodní hladinou, která teď

Christianovi sahá akorát k bokům. Zvedám oči a setkávám se s jeho prostopášným úsměvem. Pase se na mém šokovaném výrazu. Uvědomuju si, že na něj vytřeštěně zírám. Ztěžka polknu. Tohle že bylo uvnitř mě?! To snad ani není možné. A teď chce, abych se ho dotýkala. Hmm... tak fajn, uvidíme, kdo se bude smát naposled.

S úsměvem sahám po sprchovém gelu a trochu si ho nalévám do dlaně. Po jeho vzoru si mnu ruce, až jsou celé pokryté mýdlovou pěnou

65535. aniž bych z něj přitom spustila oči. A protože dýchám skrz pootevřená ústa. zcela úmyslně si zlehka skousnu spodní ret a pak po tom místě, kde se ho dotkly mé zuby, přejedu špičkou jazyka. Jeho oči jsou temné a vážné, a když se olíznu, rozšiřují se. Natáhnu ruku a uchopím ho do ní
65536. stejně, jako se doteď držel sám. Krátce přivírá oči. Páni. je mnohem pevnější, než jsem čekala. Stisknu ho a on mi překryje ruku dlaní a taky ji sevře.

„Takhle," zašeptá a pohne rukou, ve které pevně drží mé prsty, nahoru a dolů, a já ještě víc utáhnu své sevření. V hrdle mu vázne dech, znovu zavírá oči. Když je pak otevře, doutnají jako dva uhlíky.

„To je ono, bejby."

Pouští mou ruku a nechává mě pokračovat samotnou. Když napodobím jeho předešlé pohyby, pevně semkne víčka. Mírně se proti mně propne v bocích a já ho instinktivně sevřu ještě víc. Z hloubi hrdla se mu vydere smyslné zamručení. Zašukat do tvojí pusy... hmm. Vzpomínám si, jak mi zatlačil palcem na jazyk a nařídil, ať se přisaju. a pořádně. Teď už zrychleně oddychuje rozevřenými ústy. Zatímco má stále zavřené oči, předkláním se a beru ho mezi rty, váhavě ho jimi obemknu a obkroužím jeho špičku jazykem.

„Počkej. Ano!" On vytřeští oči a já se přisaju. a pořádně.

Hmm. je tvrdý a zároveň měkký, jako kov potažený sametem, a překvapivě chutný - jemně slaný.

„Prokrista," zasténá a znovu zavírá oči.

Pomalu se po něm sunu níž. Znovu hlasitě zamručí. Ha! Má vnitřní bohyně je celá bez sebe. Dokážu to! Já dokážu šukat jeho. Pusou! Polaskám ho na vrcholku jazykem a on se propne v bocích. Oči má už zase doširoka otevřené, lesklé vzrušením. Se zaťatými zuby se znovu prohne proti mně a já si ho beru ještě víc. Rukama se zapírám o jeho stehna, cítím v nich, jak se mu napínají svaly. Zvedá ruce, chytá mě za oba culíky a začíná se doopravdy hýbat.

„Ach. bejby. to je skvělý," vydechne.

Teď už se poctivě hýbu i já, dráždím ho jazykem a zuby schovávám za rty, mezi kterými ho pevně tisknu. Dýchá skrz zaťaté čelisti a do toho vzrušeně sténá.

„Ježíši. Jak daleko můžeš.?!" zasípe.

Hmm... Sunu se ještě níž, takže ho ucítím až v zadu na patře, a pak se zase zvedám. Nahoře kolem něj zakroužím jazykem. Mé oblíbené lízátko s příchutí Christian Grey. A potom celý ten proces opakuju. zas a znovu. nahoru a dolů. rty a jazyk. Neměla jsem nejmenší tušení, že dávat rozkoš může být tak šíleně vzrušující; pozorovat ho zblízka při tom, jak se mi odevzdává. Má vnitřní bohyně se nadšeně vlní v rytmu merengy a přidává k tomu hříšné pohyby salsy.

„Anastasie, takhle se ti udělám do pusy," varuje mě udýchaně. „Jestli to nechceš, nech toho. hned." Znovu se propíná v bocích, oči má široce rozevřené, užaslé a plné touhy - čiré touhy po mně, po mých ústech. ach můj bože!

Jeho ruce najednou sevřou mé vlasy pevněji. To dokážu. Teď už do toho dávám všechno, a pak - v jediném mimořádně důvěrném okamžiku - se ho dotknu zuby. Hned nato vykřikne a znehybní, a já v ústech ucítím teplé slané tepání. Rychle polknu. Teda. tím si nejsem jistá. Ale stačí mi jediný pohled na něj a je mi to jedno

- je totiž totálně rozsypaný, a to jenom kvůli mně. Narovnávám se a sleduju ho, s vítězoslavným a tak trochu škodolibým úsměvem, který nechávám pohrávat jenom v koutcích úst. Přerývaně oddychuje. Otevře oči a zpříma je na mě upře.

„Copak ty nemáš dávící reflex?" diví se. „Ježišikriste, Ano. to bylo. skvělý, fakt skvělý. a nečekaný." Pak svraští čelo. „Nejspíš mě nikdy nepřestaneš fascinovat."

Usměju se a schválně si skousnu ret. Podezíravě si mě změří. „Ty už jsi to někdy dělala?"

„Ne." Neubráním se lehkému náznaku hrdosti v hlase.

„Dobře," řekne s uspokojením a tuším i úlevou. „To je další poprvé, slečno Steeleová," zadívá se na mě uznale. „Takže, z orálních dovedností máš za jedna. Pojď, půjdeme do postele, dlužím ti orgasmus."

Orgasm us ?! Další!

Rychle opouští lázeň a já mám poprvé tu čest spatřit řeckého boha v celé jeho kráse - to je Christian Grey. Dokonce

i má vnitřní bohyně přestala tančit a taky na něj civí - se slinou v koutku otevřené pusy. Jeho vzrušení už opadlo, ale stejně je pořád dost. výrazný. Ty bláho! Ovíjí si kolem boků malý ručník a dotyčné partie jím zakrývá, mně pak přidrží větší huňatou bílou osušku. Chytám se ho za ruku, kterou mi nabídl, a vylézám z vany. Balí mě do té osušky. A najednou mě strhává do své náruče a začíná vášnivě líbat, jazykem si razí cestu přímo do mých úst. Toužím vztáhnout ruce a obejmout ho. dotknout se ho. ale on mi je vězní v tom ručníku. Brzy se v jeho polibku celá ztrácím. Nakonec svírá můj obličej v dlaních, jazykem se učí znát má ústa nazpaměť. A já mám dojem, jako by mi tím polibkem vyjadřoval svůj vděk - možná. Za to, co se stalo ve vaně? Za co vlastně?

Odtáhne se, stále mě drží v dlaních a upřeně mi hledí do očí. On sám vypadá ztracený.

„Kývni mi na to," vydechne vroucně. Nechápavě nakrčím čelo.

„Na co?"

„Na naši dohodu. Na to, abys byla moje. Prosím, Ano," šeptá naléhavě se zvláštním důrazem na poslední slovo a mé jmé no. A znovu mě políbí, tentokrát měkce a procítěně. Pak ode mě odstoupí a zadívá se na mě, zlehka u toho pomrkává. Bere mě za ruku a odvádí do ložnice a já ho pokorně následuju, ještě pořád celá zmámená. A taky naprosto konsternovaná. On po tom doopravdy bytostně touží.

v ložnici u postele na mě vrhne zamyšlený pohled.

„Věříš mi?" optá se znenadání. Trochu vyjeveně kývnu a zjišťuju, že ano, opravdu mu věřím. Co se mnou hodlá provádět teď? Mým tělem prostupuje elektrizující záchvěv.

„Hodná holka," vydechne a palcem pohladí můj spodní ret.

Odchází do šatny a vrací se s šedou hedvábnou kravatou.

„Podrž před sebou spojené ruce," instruuje mě tiše, když ze mě stáhne osušku a odhodí ji na podlahu. Dávám před sebe ruce křížem a on mi kolem zápěstí ovíjí svou kravatu a pevně ji utahuje. Oči mu sálají vzrušením. Zatahá za uzel. Drží dobře. On snad chodil do skauta, že umí takové. A co teď? Můj tep vylétl do závratných výšin a srdce mi duní jako zvon. Christian promne v prstech mé copánky.

„Vypadáš v nich tak mladě," zabrouká a pokročí mým směrem. Instinktivně před ním couvám, až za sebou ucítím postel. Shazuje svůj ručník, ale já nedokážu odtrhnout pohled z jeho tváře. Zračí se v ní tolik vášně a touhy.

„Ach, Anastasie, copak s tebou jenom provedu?" šeptá, když mě pokládá na postel, lehá si ke mně a zvedá mi ruce nad hlavu.

„Nech ty ruce tak, nehýbej s nimi, rozumíš?" Jeho pohled dosáhl takové intenzity, že mi znemožňuje se nadechnout. S tímhle mužem se nechci dostat do křížku. nikdy.

„Odpověz," dožaduje se měkce.

„Nebudu hýbat rukama," odpovídám takřka bez dechu.

„Hodná holka," zamumlá a naschvál si pomalu navlhčí rty. Fascinovaně sleduju ten pozvolný pohyb jeho jazyku po horním rtu. Upřeně mi hledí do očí, uhrančivě, zkoumavě. Sklání se a dává mi krátký cudný polibek.

„A teď vás zlíbám od hlavy až k patě, slečno Steeleová," zavrní a nadzdvihne mi bradu, aby si uvolnil přístup k mému krku. Přejíždí po něm rty a cestu dolů, do toho malého dolíčku pod ním, si značí drobnými polibky, jazykem a něžnými stisky zubů. Okamžitě si tím získává mou plnou pozornost. pozornost celého mého těla. Díky předešlé zkušenosti z koupelny je teď moje kůže hypersenzitivní. Cítím, jak mi horká rozbouřená krev zaplavuje podbřišek a valí se dál. dolů. až do mého klína. Toužebně zavzdychám.

Chci se ho dotknout. Neohrabaně pohnu svázanýma rukama a přiložím mu je k vlasům. Zarazí se a obdaří mě nesouhlasným pohledem, zavrtí hlavou a nespokojeně zamlaská. Bere mě za ruce a znovu mi je zvedá nad hlavu.

„Nehýbej s nimi. teď to budeme muset vzít pěkně od začát ku," plísní mě mírně. To je takový bazilišek!

„Ale já se tě chci dotýkat," zakňourám dýchavičně.

„Já vím," zabručí. „Nech ty ruce nad hlavou," nařizuje mi s větším důrazem.

Znovu mi zvedá bradu a začíná mě líbat na krku stejně jako předtím. Uf. co z toho má, že mě tak týrá? Když opět doputuje do jamky mezi mými klíčními kostmi, cítím, jak se jeho ruce zvolna sunou dolů po mé hrudi a přes prsa. Nosem obkrouží hranici té malé prohlubně na mém krku a lenivě pokračuje níž, sleduje cestu svých dlaní po mé hrudní kosti až k ňadrům. Každé z nich líbá a ochutnává, obě bradavky něžně saje. U všech svátých. Boky se mi o své vlastní vůli rozhýbou v pomalém rytmu kopírujícím pohyby jeho úst a já se zoufale snažím soustředit na to, abych udržela ruce nad hlavou.

„Lež klidně," varuje mě a mou kůži ovane jeho horký dech. To už je u pupíku. Ponoří do něj jazyk a pak mě jemně zaškrábe zuby na podbřišku. Mé tělo se propíná do luku.

„Hmm. Jste tak sladká, slečno Steeleová." Špičkou nosu brázdí hranici mezi mým podbřiškem a chloupky, cestou mě jemně oždibuje a dráždí jazykem. Náhle se prudce zvedá a kleká si u mých chodidel, popadne mě za oba kotníky a široce mi rozevírá nohy.

No tohle! Bere mou levou nohu, ohýbá ji v koleni a přitahuje si chodidlo ke rtům. Zatímco zlehýnka líbá jeden prst po druhém, pozorně sleduje mou reakci. Pak opatrně tiskne bříško každého z nich mezi zuby. Když dojde k malíčku, skousne silněji a já sebou zazmítám a zakňourám. Jazykem obtáhne hranu nártu - a já už dál nejsem schopná ho sledovat. Je to prostě příliš smyslné. Mám dojem, že shořím na prach. S pevně semknutými víčky se pokouším absorbovat a ustát všechny ty pocity, které ve mně vyvolává. Líbá mě na kotníku a razí si cestu vzhůru po mém lýtku až ke kolenu. Těsně nad ním se zastavuje a opakuje celou tu svůdnou dechberoucí torturu i na pravé noze.

„Ach, prosím," zavzdychám, když mi skousne malíček, až mi z toho zatrne hluboko ve slabinách.

„Všechno chce svůj čas, slečno Steeleová. " vydechne.

Tentokrát se ale nad kolenem nezastaví, pokračuje dál, naho ru, po vnitřní straně stehna, a zároveň mi ještě víc rozevírá nohy. A já už vím, co se chystá udělat, a jedna moje část by ho chtěla odstrčit, protože se topím v rozpacích a propadám studem. On mě chce líbat tam! Vím to. Ta druhá část se chvěje očekáváním. Christian otáčí hlavu a postupuje nahoru i po druhé noze, líbá, saje, oštipuje, až se nakonec ocitá přímo mezi mými stehny, kde mi velmi, velmi jemně přejede špičkou nosu nahoru a dolů. Za - zmítám se. ach můj bože!

Přestává se hýbat, čeká, až popadnu dech. Nakonec přece jen nacházím sílu zvednout hlavu a upřít na něj užaslý pohled. Ústa mám pootevřená, abych pomohla svému splašenému srdci zvol nit tempo.

„Máte vůbec tušení, jak omamně voníte, slečno Steeleová?" zapřede, a aniž by ze mě spustil oči, zaboří nos do mých chloupků a zhluboka se nadechne. Myslím, že tentokrát rudnu všude a je mi skoro na omdlení, okamžitě zavírám oči. Nemůžu ho při tom sledovat!

A pak mi zlehýnka foukne do klína. Do háje...

„Ty se mi líbí," jemně mě zatahá za chloupky. „Možná že ti je necháme."

„Ach. prosím," zažebrám.

„Hmm, mám rád, když tak žadoníš, Anastasie."

Zaúpím.

„Něco za něco, to není můj obvyklý styl, slečno Steeleová," zašeptá a znovu mi jemně foukne do rozkroku. „Ale dnes jsi mě potěšila a měla bys za to být odměněna." V jeho hlase zaslechnu hříšný podtón, a zatímco se mé tělo opájí poselstvím, které k němu vyslala jeho poslední slova, a jeho ruce se chytají mých stehen, ucítím první zkusmé zakroužení jeho jazyka.

„Áaach!" zavzdychám a v důsledku toho doteku se prohnu v zádech a celá roztřesu.

Nepřestává a pokračuje dál v tom mučivém kroužení. pořád a pořád. Pozvolna ztrácím kontrolu nad svým tělem, každý atom mého bytí se koncentruje do jediného malého mocného bodu mezi mými stehny. Nohy se mi samy od sebe propnou a on do mě vklouzne jedním prstem. Zaslechnu, jak zhluboka zavrní.

„Ach, bejby. To miluju, jak jsi pro mě vždycky připravená."

Začíná tím prstem napodobovat pohyby svého jazyka. Zakňourám. Je to prostě příliš. Mé tělo dychtí po uvolnění a já už nejsem schopná mu ho dál odpírat. Poddávám se tomu, ztrácím schopnost vnímat cokoliv jiného kromě orgasmu, který mě ovládá a celou prostupuje. vlna za vlnou. Pro všechno na světel Vykřiknu a celý svět se hroutí a mizí mi před očima, protože to, co teď prožívám, všechno přebíjí.

Divoce oddechuju, jakoby zdálky slyším trhání fólie. Vzápětí do mě Christian velmi pomalu proniká. No. páni. Ten pocit je bolestivý a příjemný zároveň, intenzivní i jemný.

„Jaké to je?" vydechne.

„Fajn. V pohodě," hlesnu. A on se začíná opravdu hýbat, rych le, tvrdě a nemilosrdně, tiskne se do mě úplně celý, znovu a znovu, neúprosně, až se opět ocitám na prahu vyvrcholení. Zakňourám.

„Udělej se pro mě, bejby." Jeho hlas je drsný, surový a zhrublý vzrušením a já nekontrolovatelně vybuchuju, zatímco on do mě dál živelně proniká.

„Bože, díky," zašeptá. Ještě jeden nezkrotný pohyb a vyráží ze sebe zasténání a vrcholí, vtlačený hluboko uvnitř mě. A pak strne, naprosto nehybný.

Bezvládně se na mě hroutí, zaléhá mě celou svou vahou a tlačí k posteli. Spoutanýma rukama ho objímám kolem krku a tisknu k sobě, jak nejsilněji dovedu. V tu chvíli bych pro něj byla ochotná podstoupit cokoliv. Patřím mu. Ten zázrak, který mi ukázal, přesahuje vš echno, co jsem kdy očekávala. A chce zajít dál, mnohem dál, až do míst, která si ve své nevinnosti nedokážu ani před stavit. Bože, co mám dělat?

Vzepře se na loktech a upřeně se mi zahledí do očí, ty jeho intenzivně sálají.

„Vidíš, jak se k sobě hodíme?" zabrouká. „Kdyby ses mi dala, bylo by to ještě mnohem lepší. Věř mi, Anastasie, můžu ti ukázat místa, o kterých nemáš ani potuchy." Jeho slova přesně kopírují mé myšlenky. Jemně přejíždí špičkou nosu podél mého. Ještě pořád jsem se nevzpamatovala z toho, jak pozoruhodně výrazně na něj fyzicky reaguju, takže na něj jen prázdně zírám, neschopná zformulovat jedinou souvislou myšlenku.

Náhle nás oba vyruší hlasy z chodby za dveřmi ložnice. Chvíli mi trvá, než si uvědomím, co vlastně slyším.

„Ale jestli je stále v posteli, musí být nemocný. Nikdy už touhle dobou neleží. Christian nikdy nezaspal."

„ Paní Greyová, prosím. "

„ Taylore. Nemůžete mi bránit, abych šla za svým synem. " „Paní Greyová, on tam není sám. " „Co tím myslíte, není sám?" „Někoho tam má. "

,,Ou... " Dokonce i skrz ty dveře slyším nevěřícný údiv v jejím hlase. Christian zamžiká. Ještě pořád ze mě nespustil oči, které teď rozevírá v předstíraném zděšení.

„Kruci! To je moje matka."