Pätdesiat odtieňov sivej (CZ) 2012 25. kapitola

Kapitola 25

Máma mě pevně objímá.

„Jdi za svým srdcem, drahoušku, a prosím, prosím. zkus o všem tolik nepřemýšlet. Uvolni se a užívej si. Jsi ještě tak mladá, miláčku. Musíš teprve získat zkušenosti; jen nech věci, ať se dějí. Zasloužíš si jen to nejlepší." Její šeptaná slova mi zní do ucha, srdečná a uklidňující. Jemně mě políbí do vlasů.

„Ach jo, mami." Přitisknu se k ní a horké a nevítané slzy mi zaplavují oči.

„Zlatíčko, víš, co se říká - musíš políbit hodně žab, než najdeš svého prince."

Zvedám jeden koutek v nahořklém úsměvu.

„Myslím, že už jsem prince políbila, mami. A teď doufám, že se nepromění v žábu."

Věnuje mi svůj nejkrásnější mateřský absolutně-bezpodmínečně- láskyplný úsměv, znovu se svíráme v náručí a já jen žasnu nad tou láskou, kterou k ní cítím.

„Ano - už volají tvůj let," vyplaší se Bob. „Přijedeš na návštěvu, mami?" „Samozřejmě, zlato - a brzy. Miluju tě." „Já tebe taky."

Když mě pouští, oči má zarudlé od neprolitých slz. Nenávidím to, že ji opouštím. Objímám se s Bobem a otáčím se rovnou k odbavení - dnes na salonek první třídy nedošlo. Jsem pevně odhodlaná se neohlédnout. A přesto to udělám. a vidím, jak Bob drží mámu v náručí a jak jí stékají slzy po tvářích. To už ty své taky neudržím. Se skloněnou hlavou mířím k nástupu, oči přilepené na zářivě bílé podlaze rozpité mokrou clonou.

Jakmile jsem na palubě letadla, obklopená luxusem první třídy, choulím se do svého sedadla a pokouším se dát dohromady. Vždyc ky je pro mě bolestivé odtrhnout se od mámy. Je sice praštěná a chaotická, ale ukazuje se, že i vnímavá

- a hlavně mě miluje. Bezvýhradnou láskou - takovou, jakou si od svých rodičů zasluhuje dostat každé dítě. Zachmuřím se nad směrem svých roztěkaných myšlenek, beru do ruky BlackBerry a sklesle zírám na jeho displej.

Co asi Christian ví o lásce? Zdá se, že svůj příděl bezpodmínečné lásky, na kterou měl jako dítě nárok, nedostal. Píchne mě z toho u srdce. a jako svěží vánek se mi myslí proženou mámina sl ova: Ale miluje, Ano. K čertu - co ještě potřebuješ? Neonový nápis na jeho čele? Ona si myslí, že mě Christian miluje. jenže ona je moje máma, samozřejmě že si to musí myslet. Je přesvědčená, že si zasluhuju jen to nejlepší. A pak do mě uhodí prozření jako blesk z čistého nebe

- vždyť ona má pravdu. Je to velmi prosté: já chci jeho lásku. Potřebuju, aby mě Christian Grey miloval. To je ten důvod, proč se tak zdráhám úplně poddat našemu vztahu - protože na nějaké základní primitivní úrovni v sobě nesu hluboce zakořeněnou potřebu být milována a opatrována.

To kvůli těm jeho padesáti odstínům šedi se instinktivně držím zpátky. On za tím vším BDSM jenom skrývá své skutečné problémy. Sex s ním je úžasný, je bohatý, je krásný, ale to všech no pro mě ztrácí smysl bez jeho lásky. A to, co mi opravdu láme srdce, je, že netuším, jestli je jí schopen. Vždyť on nemá rád ani sám sebe. Vzpomínám si na ten záblesk sebenenávisti, když mluvil o její lásce, kterou jedinou byl schopen... akceptovat. O lásce, ve které byl trestaný, bičovaný, bitý. nebo co ten jejich vztah vlastně obnášel. On si myslí, že není lásky hoden. Ale proč? Jak je vůbec možné, že si něco takového myslí? Hlavou mi neodbytně zní jeho slova: Je hrozně těžké vyrůstat v dokonalé rodině, když sama taková nejsi.

Zavírám oči a pokouším se do něj vžít. ne, nejsem schopná si to ani představit. Záchvějů se při pomyšlení, že jsem mu možná odhalila příliš mnoho. K čemu jsem se to doznala ve spánku? Jaká tajemství jsem mu vyzradila?

Upřeně hledím na BlackBerry v marné naději, že mi poskytne nějaké odpovědi. Celkem překvapivě ale není moc sdílný. A protože jsme ještě nevzlétli, rozhoduju se, že napíšu mému Stínu e -mail.

Od: Anastasia Steeleová Předmět: Na cestě domů Datum: 3.6.2011, 12:53 EST Komu: Christian Grey Drahý pane Greyi,

znovu jsem usazená v první třídě, za což Vám děkuji. Odečítám každou minutu do večera, kdy Vás zase uvidím a třeba mučením z Vás dostanu pravdu o svých nočních doznáních. Vaše Ana x

Od: Christian Grey Předmět: Na cestě domů Datum: 3.6.2011,09:58 Komu: Anastasia Steeleová

Anastasie, už se na Tebe těším. Christian Grey

Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Mračím se na tu jeho odpověď. Zní tak upjatě a formálně, ne jako obvykle, když srší vtipem.

Od: Anastasia Steeleová Předmět: Na cestě domů Datum: 3.6.2011, 13:01 EST Komu: Christian Grey

Nejdražší pane Greyi,

Doufám, že je ohledně té „situace" všechno v pořádku. Tón Vašeho e - mailu ve mně vyvolává obavy. Ana x

Od: Christian Grey Předmět: Na cestě domů Datum:

3.6.2011, 10:04

Komu: Anastasia Steeleová Anastasie,

ta situace by mohla být lepší. Už jste vzlétli? Pokud ano, neměla bys mailovat. Vystavuješ se tak riziku, kterým přímo porušuješ pravidlo o osobní bezpečnosti. S tím trestáním jsem to myslel vážně. Christian Grey

Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Kruci. Fajn. Ježiši. Co ho žere? Možná ta „situace". Nebo mu dežertoval Taylor, nebo přišel o pár milionů na burze - ať už je to cokoliv, žere ho to.

Od: Anastasia Steeleová Předmět: Přemrštěná reakce Datum: 3.6. 2011, 13:06 EST Komu: Christian Grey

Drahý pane Nevrlý,

dveře letadla jsou stále dokořán. Máme zpoždění - o pouhých deset minut. Mé zdraví, jakož i zdraví okolo sedících pasažérů je tudíž mimo nebezpečí. Pro teď si svou svrbící dlaň klidně schovejte. Slečna Steeleová

Od: Christian Grey

Předmět: Omluva - svrbící dlaň upokojena Datum: 3. 6. 2011, 10:08 Komu: Anastasia Steeleová

Chybíte mi. Vy i Vaše prořízlá pusa, slečno Steeleová. Už abyste byla v pořádku doma. Christian Grey

Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdin gs s.r.o.

Od: Anastasia Steeleová Předmět: Omluva se přijímá Datum: 3. 6.2011, 13:10 EST Komu: Christian Grey

Právě zavírají dveře. Už ode mě neuslyšíte ani pípnutí - zvlášť když vezmeme v potaz Vaši hluchotu. Pozdějc. Ana x

Vypínám mobil, neschopná ze sebe setřást obavy, které cítím. S Christianem není něco v pořádku. Možná se mu ta „situace" vymkla z rukou. Opírám se do sedadla a zvedám oči ke skříňce, kde mám uložená zavazadla. Dnes ráno se mi s máminou pomocí podařilo koupit Christianovi malý dárek jako poděkování za první třídu a za ten let kluzákem. Při vzpomínce na plachtění se usměju - to teda bylo něco. Ještě jsem se nerozhodla, jestli mu tu blbinku vůbec dám. Mohl by si myslet, že je to dětinské, a jestli bude mít jednu ze svých nálad. možná mu to radši nedám. Už se nemůžu dočkat, až se tam vrátím, a zároveň mám obavy, co na mě na kon ci cesty čeká. Když se v duchu probírám všemi scénáři, které by mohly být tou „situací", mimoděk zaznamenávám, že jediné volné místo je zase vedle mě. Zatřepu hlavou, když mě napadne, že ho snad Christian koupil, abych se nemohla dát s nikým do řeči. Tu směšnou myšlenku ihned potlačuju - nikdo nemůže být tak posedlý kontrolou, tak žárlivý, nebo může? Letadlo se zvolna sune k ranveji a já zavírám oči.

O osm hodin později vcházím do příletové haly letiště Sea-Tac a narážím na Taylora, který na mě čeká a drží ceduli s nápisem SLEČNA A. STEELEOVÁ. No fakt! Ale je hezké ho vidět. „Zdravím, Taylore."

„Slečno Steeleová," pozdraví mě formálně, ale v jeho hlubokých hnědých očích se zračí stopa úsměvu. Jako vždy je perfektně upravený - má vkusný tmavošedý oblek, bílou košili a tmavošedou kravatu.

„Já přece vím, jak vypadáte, Taylore. Tu ceduli jste nepotřebo val. A opravdu si přeju, abyste mi říkal Ano."

„Ano, mohu vám vzít zavazadla, prosím?"

„Ne, to zvládnu. Děkuju."

Viditelně semkne rty.

„A-ale. pokud se budete cítit lépe, když je vezmete. " vykoktám.

„Děkuji." Popadne oba mé batohy i můj zbrusu nový kufřík na kolečkách, ve kterém vezu oblečení, které mi nakoupila máma. „Tudy, madam."

Povzdechnu si. Je tak zdvořilý. A vybavuju si, i když bych na to radši zapomněla, že tento muž mi kupoval spodní prádlo. Vlastně - a tahle myšlenka mě dost znepokojí - je to jediný muž, který mi kdy spodní prádlo kupoval. Dokonce ani Ray to utrpení nikdy nepodstoupil. V tichosti kráčíme k SUV Audi, stojícímu na letištním parkovišti. Taylor mi otevírá dveře a já při nastupování přemítám, jestli to byl dobrý nápad, brát si na návrat do Seattlu tak krátkou sukni. V Georgii to bylo přiměřené a příjemné. Tady se v tom cítím. tak nějak obnažená. Jakmile Taylor naloží má zavazadla do kufru, vyrážíme směrem k Escale.

Cesta nám ubíhá pomalu, protože jsme chytli odpolední špičku. Taylor zarputile upírá pohled přímo před sebe. Slovo málo- mluvný už ho přestává dostatečně vystihovat.

Dál to ticho nesnesu.

„Jak se má Christian, Taylore?"

„Pan Grey je velmi zaneprázdněn, slečno Steeleová."

Aha . to musí být ta „situace". Chápu se své šance.

„Zaneprázdněný?"

„Ano, madam."

Zamračím se na něj, právě když se na mě podívá ve zpětném zrcátku. naše pohledy se setkávají. A on nic víc neřekne. Ježko vy zraky, umí být stejný tajnůstkář jako sám pan Kontrola.

„A je v pořádku?"

„Pevně věřím, že ano, madam."

„Cítíte se lip, když mi říkáte slečno Steeleová?"

„Ano, madam."

„Aha. tak fajn."

No, a tím naše konverzace končí, takže dál pokračujeme ve svorném mlčení. Začínám si myslet, že ten jeho ústřel, když mi prozradil, že to bylo s Christianem k nevydržení, byla nějaká anomálie. Možná se kvůli tomu cítí trapně, třeba má obavy, že se nechoval loajálně.

To ticho je tíživé.

„Mohl byste pustit nějakou hudbu, prosím?" „Jistě, madam. Co byste chtěla poslouchat?"

„Něco uklidňujícího."

Zahlédnu, jak mu po rtech přelétne nepatrný úsměv, když se naše oči znovu setkají v zrcátku. „Ano, madam."

Stiskne několik tlačítek na volantu a prostor mezi námi zaplňují jemné tóny Pachelbelova Kánonu. Ach ano... přesně tohle teď potřebuj u.

„Děkuju," vydechnu a sesunu se v sedadle, zatímco pomalu, ale jistě brázdíme dálnici 1 -5 směrem do centra Seattlu.

O dvacet pět minut později mě vysazuje před úchvatnou fasádou vchodu do Escaly.

„Račte vstoupit, madam," pobízí mě, když mi drží dveře. „Vaše zavazadla přinesu." Jeho výraz je najednou mírný a vlídný, do konce vřelý. Ježkovy zraky... Strýček Taylor - kdo by si to pomyslel. „Děkuju, že jste mě vyzvednul."

„S potěšením, slečno Steeleová," pousměje se a já vcházím do budovy. Vrátný mi cestou kývne a pokyne rukou.

Když vyjíždím do třicátého patra, na tisíc motýlů v mém břiše roztahuje svá křídla a začíná jimi bláznivě třepotat. Proč jsem tak nervózní? Vím proč. Je to tím, že netuším, v jaké náladě bude Christian, až dorazím nahoru. Má vnitřní bohyně doufá v jednu specifickou náladu, zatímco já a mé podvědomí máme nervy napjaté k prasknutí.

Dveře výtahu se otevírají a já se ocitám ve vstupní hale. Je to tak zvláštní, že mě tu nečeká Taylor. No jasně, vždyť parkuje auto. Christian je ve velkém pokoji, tiše promlouvá do svého Black Berry a hledí skrz prosklenou stěnu na časně večerní horizont Seattlu. Na sobě má šedý oblek s rozepnutým sakem a rukou si projíždí skrz vlasy. Evidentně je nervózní, dokonce napjatý. Ach ne -co se stalo? Ať už je ale napjatý, nebo ne, pořád je na něj radost pohledět. Jak jen může vypadat tak. trestuhodně úchvatně?

„Ani stopa. Fajn. Ano." Otáčí se a zahlédne mě a celý jeho výraz a postoj se mění. Od napětí přes úlevu až k něčemu úplně odlišnému. Ten pohled je jako přímá linka na mou vnitřní bohyni - vyzařuje z něj smyslná chlípnost.

V tu ránu mi vysychá v puse a celého mého těla se pustošivě zmocňuje touha. no páni!

„Dál mě informujte," odsekne krátce, zavěšuje a plavmo vyráží mým směrem. A já jenom stojím, úplně paralyzovaná, a dívám se, jak mě hltá očima, zatímco nekompromisně zkracuje vzdálenost mezi námi. Do háje! Něco je špatně - ty j eho napjaté čelisti, to znepokojení kolem jeho očí. Cestou ze sebe setřásá sako a povoluje si kravatu - obojí za chůze pohazuje na gauč. A pak už mě pevně obemyká rukama a tiskne si mě do náruče, prudce a tvrdě. Chytá mě za culík, aby mi zvrátil hlavu, a líbá mě tak, jako by na tom závisel jeho život. Co se to... ? Bolestivě mi rve gumičku z vlasů, ale já si toho nevšímám. Z jeho polibku čiší nějaká primitivní zoufalá potřeba. On mě potřebuje - právě teď a tady, ať už z jakéhokoliv důvodu. Nikdy v životě jsem se necítila tak chtěná a žádaná. Je to tak hříšné a smyslné a zároveň děsivé. A tak mu ten polibek oplácím se stejnou intenzitou, prsty zamotané a zaťaté v jeho vlasech. Naše jazyky se vzájemně proplétají a přímo mezi námi vybuchuje touha a vášeň. Chutná božsky, žhavě a sexy, a ta jeho vůně - sprchový gel a Christian - jak vzrušující. Skoro násilím trhá svá ústa od mých a zůstává na mě odhodlaně hledět, zcela ovládnutý nějakou nepojmenovatelnou emocí. „Co se děje?" hlesnu.

„Jsem tak rád, že jsi zpátky. Pojď se mnou do sprchy - hned." Nedokážu rozpoznat, jestli je to žádost, nebo příkaz.

„Tak dobře," špitnu. Bere mě za ruku a odvádí z obýváku do ložnice a dál do koupelny.

Tam mě pouští a ve svém příliš velkém sprchovém koutu zapíná vodu. Pomalu se otáčí a zaměřuje mě spalujícím pohledem, oči zastřené.

„Líbí se mi tvoje sukně. Je velmi krátká," zachraplá zhluboka. „Máš skvělé nohy."

Vyzouvá si boty a shýbá se, aby si sundal ponožky - aniž by ze mě spustil oči. A já jsem tím hladem v jeho očích úplně omráčená. Bože... být objektem takové touhy. Napodobuju ho a zouvám si černé lodičky. A on po mně najednou hrábne a přitiskne mě zády na stěnu. A líbá mě. Na tváře, na krk, na ústa. rukama mi zajíždí do vlasů. Jak se na mě tlačí, cítím za sebou chladnou hladkou zeď a vepředu teplo sálající z jeho těla. Váhavě mu pokládám ruce na nadloktí. A on tiše zasténá, když ho v nich sevřu.

„Já tě chci. Hned teď, tady. rychle a tvrdě," vydechuje a s dlaněmi na mých stehnech mi vyhrnuje sukni. „Krvácíš ještě?"

„Ne," zčervenám.

„Dobře."

S palci zaháknutými za bílé bavlněné kalhotky najednou klesá na kolena a stahuje mi je dolů. Sukni mám vyhrnutou až nahoru, takže jsem od pasu níž nahá. a zadýchaná. roztoužená. Popadá mě za boky, znovu mačká ke zdi a začíná mě líbat přímo v centru klína. Rukama si mě přidržuje za stehna a lehkým tlakem mi rozevírá nohy. Hlasitě zavzdychám, když ucítím, jak poprvé zakrouží jazykem. Ach bože. Bezděky zakláním hlavu a s dalším povzdechem mu zaplétám prsty do vlasů.

Jeho jazyk je neúprosný a vytrvalý, podmaňuje si mě stále dokola a znovu a znovu... bez ustání. Intenzita těch znamenitých pocitů je extrémní - skoro bolestivá. Už cítím, jak se mě zmocňuje to povědomé chvění, a on mě náhle pouští. Cože? Ne! Dýchám přerývaně, zoufale lapám po dechu a hledím na něj v dychtivém očekávání. Zvedá se a bere můj obličej do dlaní, pevně si mě přidržuje a tvrdě mě líbá, jazykem vráží rovnou do mých úst, takže v nich vnímám svou vlastní chuť. Rozepíná si zip u kalhot a uvolňuje se z nich, potom mě chytá vzadu za stehna a zvedá mě.

„Dej mi nohy kolem boků, bejby," nařizuje mi, jeho hlas zní naléhavě a vypjatě.

Udělám to a ruce si pak dávám kolem jeho krku. Jeden rychlý, živelný pohyb a je ve mně. On si prudce nabírá vzduch do plic a já zavzdychám. Drží mě za zadek, prsty mi zarývá do měkké kůže a začíná se hýbat. Zprvu pomalu, plynule, v pravidelném tempu. jenže pak nad sebou zvolna ztrácí kontrolu a zrychluje. čím dál tím víc. Ach! Zvedám hlavu a zapírám si ji o zeď, soustředím se na tu invazi božských, drtivě pronikavých pocitů. které mě vynášejí výš a výš. a když už není kam stoupat, exploduju a ve spirále se řítím do prudkého, vše pohlcujícího orgasmu. Z Christianova hrdla se dere hluboké zasténání. Napjatý a s obličejem zabořeným do mého krku do mě naposledy vráží a s hlasitým a nesouvislým vzdycháním ve mně vrcholí.

Ještě pořád přerývaně oddychuje, přesto mě něžně líbá. Nehýbe se, stále je uvnitř mě. Zamžikám, abych se rozkoukala a pohlédla mu do očí. Když na něj zaostřím, opatrně ze mě vyklouzne a přidržuje mě, dokud nestojím pevně na zemi. Koupelna je teď plná páry a je v ní horko. Najednou mám pocit, že toho na sobě mám až moc.

„Zdá se, že mě vidíš opravdu rád," prohodím s nesmělým úsměvem.

Zacukají mu koutky. „To ano, slečno Steeleová, myslím, že jsem to právě dal zatraceně jasně najevo. Pojď - vezmeme tě do té sprchy."

Rozepíná si tři knoflíčky u košile a taky manžety, přetahuje si ji přes hlavu a zahazuje na podlahu. Svléká si oblekové kalhoty a boxerky a obojí odkopává stranou. Potom se věnuje knoflíčků m na mé halence. Sleduju ho při tom a toužebně si přeju vztáhnout ruku a dotknout se jeho hrudi... ale ovládnu se.

„Jaká byla cesta?" zeptá se mě mírně. Už působí mnohem klidněji, jeho úzkost se někam vytratila, rozplynula se v té naší erotické bouři.

„V pohodě, děkuju," zamumlám, stále zadýchaná. „Ještě jednou díky za tu první třídu. Je to opravdu mnohem příjemnější způsob cestování," usměju se ostýchavě. „Mám nějaké novinky," dodávám nervózně.

„Opravdu?" zvedá ke mně pohled od rozepínání posledního knoflíčku, stahuje mi halenku z ramen a pohazuje ji navrch hromádky svého oblečení.

„Mám práci."

Zarazí se, pak se usměje, jeho pohled je vlídný a hřejivý.

„Gratuluju, slečno Steeleová. Takže teď už mi povíš, kde?" prohodí škádlivě.

„Ty to nevíš?"

Zavrtí hlavou a lehce se zamračí. „Proč bych měl?"

„No, s tvými slídilskými schopnostmi jsem myslela, že bys mohl. " zarazím se, když vidím, jak mu tuhne výraz.

„Anastasie, ani ve snu by mě nenapadlo plést se ti do kariéry. Pokud mě o to nepožádáš, samozřejmě." Vypadá, že ho to ranilo.

„Takže ty netušíš, která společnost. ?"

„Ne. Vím, že jsou v Seattlu čtyři nakladatelství - tak předpokládám, že to bude jedno z nich." „SIP."

„Jasně, to malé, dobře. Skvělá práce." Naklání se a dává mi pusu na čelo. „Chytrá holka. Kdy nastupuješ?" „V pondělí."

„Tak brzy, jo? Tak to abych si tě ještě užil, dokud můžu. Otoč se."

Jeho nečekaný příkaz mě sice vyvádí z míry, ale poslechnu ho a on mi sundává podprsenku a rozepíná zip sukně. Když ji stahuje dolů, zmáčkne mi hýždě v dlaních a zároveň mě líbá na rameni. Přimyká se ke mně a s nosem zabořeným do mých vlasů zhluboka vdechuje jejich vůni. A pak znovu prohněte v rukách mé půlky.

„Omamujete mě, slečno Steeleová, a zároveň uklidňujete. Jak opojná kombinace." Letmo mě políbí do vlasů a za ruku vtáhne do sprchy.

„Au," vyjeknu. Voda je prakticky vařící. Christian se na mě kření skrz kaskády vody, které po něm stékají.

„Je to jenom trocha horké vody."

A vlastně má pravdu. Je to božské. Smýt ze sebe to lepkavé georgijské ráno a naše milování.

„Otoč se," nařizuje mi a já to udělám, stoupám si čelem ke zdi. „Chci tě umýt," zapřede, natáhne se po sprchovém gelu a trochu si ho vymáčkne do dlaně.

„Chtěla bych ti říct ještě něco," nadhodím, když se pouští do omývání mých ramen.

„Copak?" vyzývá mě přívětivě.

Hlubokým nádechem si dodávám odvahu. „Ve čtvrtek zahajuje můj kamarád José fotografickou výstavu v Portlandu."

Zdůrazním slovo kamarád a on znehybní, jeho ruce zůstávají viset nad mými prsy.

„Aha, a co má být?" ohradí se stroze.

„Už jsem mu řekla, že přijdu. Chtěl bys jít se mnou?"

Po době, která se zdá být nekonečnou, mě začíná znovu omývat.

„V kolik?"

„Začíná to v půl osmé." Políbí mě na ucho. „Tak dobře."

Mé podvědomí vydechne úlevou a vyčerpaně se hroutí do starého ošoupaného křesla.

„Bylas nervózní, když ses mě ptala?" „Ano. Jak to víš?"

„Anastasie, celé tvé tělo se právě uvolnilo," utrousí suše.

„No, prostě mám ten dojem, že tak trochu, ehm. žárlíš."

„Na to vem jed," pronese temně. „A ty uděláš jenom dobře, když si to zapamatuješ. Ale děkuju, že ses mě zeptala. Vezmeme si Charlie Tango."

No jasně, ovšemže poletíme vrtulníkem, já hloupá. Další létání. super! Zazubím se.

„Můžu teď umýt já tebe?" optám se.

„To asi nepůjde," zabručí a zlehka mi přitiskne rty na krk, aby tak zmírnil důsledky svého odmítnutí. Jak pokračuje v masáži mých zad, našpulím rty proti zdi.

„Necháš mě na sebe vůbec někdy sáhnout?" zareptám troufale. Znovu strne, s dlaní na mých hýždích.

„Opři se rukama o zeď, Anastasie. Beru si tě ještě jednou," pošeptá mi do ucha a chňapne mě za boky a já vím, že náš rozhovor skončil. Později sedíme v županech u snídaňového baru, plni vynikajících těstovin alle vongole od paní Jonesové.

„Ještě víno?" zeptá se a upře na mě uhrančivý pohled. „Jen malou sklenku, prosím." Sancerre je lehké a výborné. Christian nám oběma dolévá.

„Tak co ta ehm. situace, co tě přivedla zpátky do Seattlu?" prohodím váhavě. Zamračí se. „Vymkla se kontrole," ucedí hořce. „Ale s tím si ty nedělej starosti, Anastasie. Pro tebe už mám na dnešní večer plány."

„Plány?"

„Přesně tak. Chci, abys na mě za patnáct minut čekala připravená v herně." Stoupá si a pronikavě se na mě zadívá.

„Můžeš se připravit ve svém pokoji. A jen tak mimochodem; přilehlá šatna je teď plná oblečení, co jsem ti pořídil. A nechci kvůli tomu žádné hádky." S přimhouřenýma očima vyčkává, jestli se odvážím něco říct. Když ne, plavně odkráčí do pracovny.

Já?! Hádat se? S tebou, Stíne? Na to si až příliš vážím své zad nice. Sedím na barové stoličce, chvilkově omráčená, a snažím se vstřebat tu kusou informaci. On mi koupil šaty. S gustem pořádně protáčím panenky. Dobře vím, že mě nemůže vidět. Auto, telefon, počítač. oblečení. Příště to bude podělanej bejvák. a pak budu opravdu jeho vydržovanou milenkou.

Děvko! zasyčí na mě podvědomí s nasupeným výrazem v obličeji. Ignoruju ho a vydávám se nahoru do svého pokoje. Takže je stále můj. proč? Měla jsem za to, že mě nechá spát s ním. Předpokládám, že prostě není zvyklý se dělit o svůj osobní prostor. Koneckonců, já taky ne. Utěšuju se myšlenkou, že před ním aspoň mám kam utéct.

Kontroluju dveře - mají sice zámek, ale není v nich klíč. Jest lipak má paní Jonesová náhradní? Zeptám se jí. Otevírám dveře šatny. a zase je rychle zabouchnu. Do háje - on utratil celé jmění! Uvnitř to připomíná Kateinu skříň -příliš mnoho ošacení, úhledně visícího na dlouhých tyčích. A navíc prostě vím, že mi všechno bude sedět. Jenže už nemám čas o tom dál přemítat. Musím jít klečet - do Červené. mučírny. Teda herny. doufám. pro dnešní večer. Klečím u dveří. Nahá, až na kalhotky. Srdce mi divoce pumpuje přímo v krku. Ježkovy oči, myslela jsem, že bude mít po té koupelně dost. Ten chlap je nenasytný, nebo jsou všichni takoví? Uvě - domuju si, že nemám tušení, žádné srovnání. Zavírám oči a snažím se uklidnit, najít v sobě svou submisivitu. Někde tam musí být, schovaná za mou vnitřní bohyní.

Očekávání mi bublá žilami jako sodovka. Co se mnou bude dělat? Provádím hluboký uklidňující nádech, ale nepotlačím to v sobě - jsem vzrušená na míru nejvyšší. Už teď jsem vlhká. Je to tak. Chtěla bych si myslet, že je to špatné, ale nějak mi to nejde. Pro Christiana je to v pořádku. Je to něco, po čem touží -a po těch posledních pár dnech. po tom všem, co udělal. Musím se vzchopit a přijmout všechno, o čem si myslí, že chce, cokoliv, co potřebuje.

Vzpomínka na jeho pohled, když jsem dnes večer vstoupila do dveří, ta touha, co se mu zračila ve tváři, jeho odhodlání, když se ke mně blížil - jako bych byla oázou v poušti. Udělala bych skoro všechno, jen abych ten pohled viděla znovu. Při té velmi příjemné vzpomínce sevřu stehna, což mi připomíná, že mám mít kolena od sebe. A tak je zase rozevírám. Jak dlouho mě ještě nechá čekat? To čekání mě ničí, ochromuje mě temnou a mučivou touhou. Rychle se rozhlížím v decentním osvětlení pokoje; kříž, stůl, gauč, lavice. ta postel. Je tak rozlehlá, povlečená červeným saténem. Co z toho asi použije tentokrát?

Dveře se otevírají a Christian vplouvá dovnitř, zcela mě ig noruje. Rychle klopím pohled ke svým rukám, pečlivě položeným na rozevřených stehnech. Něco odkládá na velkou komodu vedle dveří a pak nenuceně přechází k posteli. Dovoluju si jeden kradmý pohled jeho směrem a málem přitom zkolabuju. Je nahý - kromě těch jeho měkkých rozdrbaných džin s ležérně rozepnutým vrchním knoflíkem. Bože, vypadá k zbláznění žhavě. Mé podvědomí se fanaticky povzbuzuje a má vnitřní bohyně se vlní a svíjí v nějakém primitivním hříšném rytmu. Je tak připravená. Instinktivně si navlhčuju rty. Cítím, jak mi buší krev v žilách, hustá a ztěžklá tím přízemním hladem. Co se mnou bude dělat?

Otáčí se a nonšalantně kráčí zpátky ke komodě. Otevírá jednu zásuvku a začíná z ní vyndávat obsah a pokládat ho nahoru. Pla meny zvědavosti mě olizují, div v nich neuhořím, ale odolávám nesnesitelnému nutkání k dalšímu letmému pohledu. Dokončuje to a přichází si stoupnout přede mě. Zírám na jeho bosé nohy a mám chuť je celé zlíbat. Přejet jazykem po jeho nártu, ochutnat každý z prstů. Do háje zelenýho!

„Vypadáš úchvatně," vydechne.

Nechávám hlavu skloněnou, vědoma si toho, že si mě prohlíží, zatímco jsem prakticky nahá. Cítím, jak se mi zvolna hrne krev do tváří. Shýbá se a podpírá mi bradu, nutí mě zvednout hlavu a čelit jeho pohledu.

„Jsi tak nádherná, Anastasie. A celá jenom moje," zavrní. „Po stav se." Jeho rozkaz je mírný a plný smyslných příslibů.

Nejistě si stoupám.

„Podívej se na mě," vyzývá mě tiše a já zvedám zrak do jeho planoucích očí. Je to jeho dominantní pohled - chladný, tvrdý a ďábelsky svůdný - sedm stínů hříchu v každém oku. Vysychá mi v puse a já vím, že udělám cokoliv, co po mně bude chtít. Po rtech mu přelétá téměř krutý úsměv.

„Ještě nemáme podepsanou smlouvu, Anastasie. Ale projed nali jsme meze.

A rád bych znovu zdůraznil, že máme úniková slova, rozumíš?" A sakra... co si naplánoval, že k tomu budu potřebovat úniková slova? „Jak zní?" ptá se autoritativně.

Lehce při té jeho otázce svraštím čelo, načež jeho výraz viditelně tvrdne.

„Jak zní úniková slova, Anastasie?" opakuje schválně pomalu.

„Žlutá," dostávám ze sebe.

„A?" pobízí mě s pevně semknutými rty.

„Červená," vydechnu.

„Tak si je pamatuj."

Prostě si nemůžu pomoct - zvedám obočí a užuž se nadechuju, abych mu připomněla svůj vysokoškolský průměr, ale náhlý chladný záblesk, který z jeho temně šedých očí vyšlehne, mě zaráží v rozletu.

„Tady si na mě pusu neotvírej, slečno Steeleová. Nebo tě srazím na kolena a vyšukám ti to z ní. Rozumíš?"

Instinktivně polknu. Hele, klídek. Poplašeně zamžikám, dostatečně vytrestaná. Ve skutečnosti je to spíš tón jeho hlasu než ty hrozby, co mi nahání strach.

„No?"

„Ano, pane," zamumlám chvatně.

„Hodná holka," odmlčí se a upře na mě svůj pohled. „Nepředpokládám, že bys musela použít úniková slova kvůli bolesti. To, co mám v plánu s tebou dělat, bude intenzivní. Velmi intenzivní. A ty mě přitom musíš vést. Chápeš?"

Ne tak docela. Takže intenzivní? No páni.

„Bude to o dotecích, Anastasie. Neuvidíš mě ani neuslyšíš. Ale ucítíš mě."

Zamračím se - neuslyším ho? Jak je to možné? Otáčí se a já zjišťuju, že jsem si až doteď nevšimla hladké, úzké, matně černé skříňky nad komodou. Mávne před ní rukou a skříňka se v půli rozevírá: dvoje posuvná dvířka se rozestupují a odhalují CD přehrávač a armádu nejrůznějších tlačítek. Christian jich několik volí v záměrné posloupnosti. Nic se nestane, ale on vypadá spokojeně. Zato já jsem zmatená. Když se ke mně obrací zpátky, hýčká si na rtech ten svůj úsměv mám-malé- -tajemství.

„Teď tě připoutám k posteli, Anastasie. Ale ještě předtím ti nasadím pásku přes oči a taky." zvedá ruku, ve které drží svůj iPod, „. sluchátka. Všechno, co uslyšíš, bude hudba, kterou ti pustím."

Fajn. Bude hudební předehra. Tu jsem zrovna nečekala. Udělá vůbec někdy něco, co bych čekala? Ježiši, jen doufám, že to není rap.

„Pojď." Bere mě za ruku a odvádí k té starožitné posteli se sloupky. Na každém z nich jsou pouta tvořená ušlechtilým ko vovým řetězem s koženou manžetou. Blýskají se v rudém saténu.

U všech svátých, myslím, že mi srdce rozlomí hrudní koš. A tajů, spalovaná svou vlastní touhou. Je vůbec možné, abych byla ještě víc vzrušená?

„Zůstaň tady."

Stojím čelem k posteli. On se sklání a šeptá mi do ucha: „Počkej tu a dívej se

na postel. Představuj si, jak tam ležíš, spoutaná a naprosto v mé moci." Můj ty bože.

Na chvíli se vzdaluje a já ho slyším u dveří, něco si tam bere. Všechny mé smysly jsou zbystřené, jako bych i lip slyšela. Sáhnul pro něco na stojan s bičíky a důtkami vedle dveří. Do háje, co se chystá dělat?

Cítím, že stojí za mnou. Shrnuje mi vlasy na záda a sbírá je do jednoho pramene, který začíná zaplétat.

„Já sice miluju tvé copánky, Anastasie, jenže už se nemůžu dočkat, až budu v tobě. Jeden bude muset stačit." Hlas, kterým ke mně teď promlouvá, je hluboký, sametový.

Jeho obratné prsty se příležitostně dotýkají kůže na mých zádech, jak se proplétají dolů vlasy, a každý z těch náhodných doteků je jako drobný elektrický výboj. Na konci cop svazuje gumičkou a pak za něj jemně zatáhne, takže musím o krok couvnout a přitisknout se na něj. Ucítím další tah, tentokrát na stranu, a tak poslušně skláním hlavu, abych mu poskytla lepší přístup k mému krku. Sehnutý se k němu přivine, zuby a jazykem mi přejíždí od ucha až k rameni. Smyslně přitom přede a ten zvuk vibruje mým tělem až dolů. Až tam, přímo do mého lůna. Ze rtů mi splyne tiché zakňourání.

„Sšš," vydechne proti mé kůži.

Vztáhne přede mě ruce, po stranách se o mě otře paže mi. V pravé dlani svírá kožené důtky. Pamatuju si jejich název už od první návštěvy v této místnosti.

„Dotkni se jich," zašeptá a zazní přitom jako sám ďábel. Mé tělo v tu ránu vzplane odezvou. Váhavě zvedám ruku a dotýkám se těch dlouhých pramínků. Je to spousta měkkých kožených střapců s malými korálky upevněnými na jejich koncích.

„Tohle použiju. Nebude to bolet, jen ti to prokrví kůži a budeš díky tomu velmi citlivá."

Uf, tak on tvrdí, že to nebude bolet. „Jaká máme úniková slova, Anastasie?" „Ehm. žlutá a červená, pane," špitnu.

„Hodná holka. Pamatuj si, většina tvých obav je jenom ve tvé mysli."

Odhazuje důtky na postel a spouští ruce k mému pasu.

„Tohle nebudeš potřebovat," zamumlá, zasouvá prsty do kalho tek a stahuje mi je po nohách dolů. Když z nich nejistě vyvlékám kotníky, přidržuju se ozdobného sloupku postele.

„Stůj klidně," nařídí mi, políbí mě na hýždě a dvakrát mě do nich jemně kousne, až přitom zatnu svaly. „Teď si lehni. Na záda," dodá a pleskne mě přes zadek tak silně, až nadskočím.

Rychle se šplhám na tvrdou nepoddajnou matraci postele. Satén pode mnou je hebký a chladivý. Lehám si a konečně k němu zvedám pohled. Jeho výraz je netečný, jen oči mu planou neskrývaným vzrušením.

„Ruce nad hlavu," poroučí mi a já tak učiním.

Bože, mé tělo po něm hladoví. Už teď ho chci.

Obrací se a já koutkem oka sleduju, jak odchází zpátky ke komodě a pak se vrací s iPodem a něčím, co vypadá jako maska na oči. Taková, jakou jsem měla při letu do Atlanty. Když si to uvědomím, mám chuť se zasmát, ale nějak se mi nedaří přimět rty ke spolupráci. Jsem příliš pohlcená očekáváním. Zkrátka cítím, že mám úplně strnulý výraz a vytřeštěné oči, kterýma ho vyjeveně sleduju.

Sedá si na okraj postele a ukazuje mi iPod. Kromě sluchátek má ještě nějakou podivnou anténu. Jak zvláštní. Krčím čelo, jak se snažím vymyslet, k čemu asi slouží.

„Tohle přenáší hudbu z iPodu do zvukového systému v míst nosti," zodpoví Christian mou nevyslovenou otázku a poklepe na tu anténu. „Uslyším to, co ty, a navíc k tomu mám ovladač," lehce se uculí svému soukromému vtipu a ukáže mi malou plochou věcičku, která vypadá jako supermoderní kalkulačka. Skloněný nade mnou mi opatrně zasouvá sluchátka do uší a pokládá iPod někam za mou hlavu.

„Nadzdvihni hlavu," nařizuje mi a já to okamžitě provedu.

Pomalu mi navléká masku a přetahuje mi její elastickou pás ku do týla. Odteď už nic nevidím. A navíc mi ta páska přidržuje sluchátka v uších. Slyším ho - i když jen tlumeně -, jak vstává z postele. A pak už mě ohlušuje můj vlastní dech - je mělký a zrychlený, odráží mé vlastní vzrušení. Christian mi bere levou ruku, jemně ji natahuje směrem k levému rohu postele a zapíná mi zápěstí do kožené manžety pout. Když je hotový, přejíždí svými dlouhými prsty po celé délce mé paže. Jeho dotek ve mně vyvolává příjemné šimravé chvění. Slyším, jak se pomalu přesouvá na druhou stranu, chytá mou pravou ruku a taky ji spoutává. a znovu mě jeho dlouhé prsty lechtají po celé paži. Ach můj... Klidně bych tu mohla spontánně vyvrcholit. Jak je možné, že je to tak vzrušující?

Přechází k nohám postele, kde v rukách sevře oba mé kotníky.

„Zvedni tu hlavu ještě," přikazuje mi.

Poslechnu a on mě cuknutím za nohy stahuje dolů, takže mám ruce roztažené a skoro napnuté, jak se vytahují za těmi pouty. Ježkovy oči - vždyť nemůžu pohnout rukama! Mým tělem se prožene úzkostné mrazení smíchané s dráždivým potěšením, díky kterému ještě víc vlhnu. Zavzdychám. Rozevírá mi nohy a poutá nejdřív můj pravý kotník a potom i levý - teď jsem vyvázaná s roztaženýma rukama i nohama, kompletně v jeho moci. A hrozně mě znervózňuje, že ho nevidím. Napínám uši. co teď dělá? Ale neslyším nic. pouhé ticho, až na svůj dech a šumění krve, kterou mi divoce bušící srdce vhání do ušních bubínků.

Znenadání zaslechnu jemný šum a zapraskání iPodu, když se probírá k životu. V hlavě se mi táhlým lahodným tónem rozezní osamocený andělský hlas, ke kterému se téměř okamžitě přidávají další a pak další a další - proboha, to je snad nebeský chór -, celý sbor zpívající uvnitř hlavy nějaký starověký chvalozpěv. U všech svatých, co to je? Nikdy jsem nic takového neslyšela.

Něco téměř nesnesitelně měkkého se mi otírá o krk. Lenivě se to pohybuje dolů po hrdle, pomalu mi to sjíždí na hrudník a přes prsa, laská mě to. tahá za bradavky. Je to tak jemné, lehce to po mně klouže. A tak nečekané. Je to kožešina! Kožešinová rukavice?

Christian sune svou ruku pomalu, ale jistě až na mé břicho. Zakrouží kolem pupíku a pak zlehka přejíždí od jedné kyčle ke druhé a já už tuším, kam zamíří dál. ale ta hudba. mám jí plnou hlavu. unáší mě pryč. Kožešina teď překračuje hranici mých chloupků. postupuje mezi mé nohy a pokračuje na steh na. Dolů po jedné noze a nahoru po druhé. skoro to lechtá. ale ne úplně. Připojují se další hlasy. nebeský chór, ve kterém každý hlas zpívá svůj part, aby se nakonec všechny spojily v do - konalou melodickou harmonii, která překonává všechno, co jsem kdy slyšela. Zachytávám jedno slovo - deus - a uvědomuju si, že zpívají latinsky. Christianova ruka právě teď klouže dolů po mých pažích, kolem pasu a nahoru na prsa. Cítím, jak mi při tom jemném dotyku tvrdnou bradavky. a sotva popadám dech. přemýšlím, kam se jeho dlaň zatoulá příště. Ale najednou je pryč a já vnímám, jak se mé kůže dotýkají střapečky důtek a sledují stejnou stezku, kterou jim předtím vyznačila kožešina. Jenže je tak těžké se na to soustředit s tou hudbou, co mi zní v uších - je to, jako by uvnitř mé hlavy zpívalo tisíc hlasů najednou a rozvlnilo éterickou tapiserii utkanou z nejjemnějšího hedvábí. Zlaté a stříbrné nitky jednotlivých tónů se mísí s měkkými doteky kožených pramínků na mé kůži. bloudících po mém těle. ach ne... jsou pryč. A znenadání dopadají v ostré spršce na mé břicho.

„Auu!" vykřiknu. Překvapilo mě to. Ale nedá se říct, že by to přímo bolelo, jen to všude zaštípalo. A potom mě šlehne znovu. A silněji.

„Ááách!"

Chtěla bych se pohnout, svíjet se. utéct, nebo možná uvítat každý další úder. Nevím, je to tak pohlcující. Nedokážu pokrčit ruce a nohy mám taky uvězněné -jsem efektivně ukotvená na jednom místě. A on znovu švihne - tentokrát přes prsa. Vyjeknu. Je to sladká agónie - tak akorát snesitelná. Příjemná. Sice ne okamžitě, ale jak se má kůže víc a víc probouzí s každou ranou, perfektně kopírující rytmus hudby v mé hlavě, táhne mě to na nějaké temné barbarské místo v nitru, které těm smyslným pocitům podléhá. Ano - podléhám tomu. Dál mě švihá přes boky a pak se mi s krátkými rankami přesouvá do klína, na stehna a dolů po jejich vnitřní straně. a zase zpátky nahoru až k bokům. Pokračuje s tím, dokud chorál, který posloucháme, nedosáhne svého vrcholu. A najednou, z ničeho nic, hudba ustává. stejně jako on. Potom se zpěv rozezní nanovo, narůstá výš a výš a společně s ním se na mě opět spouští déšť ran. A já se u toho svíjím a sténám. Znovu všechno utichá, všechno, kromě mého dechu a nenasytné touhy. Ach. co se děje? Co bude dělat teď? Ten chtíč je skoro nesnesitelný. Právě jsem vstoupila do nějakého temného primitivního zákoutí své duše.

Vnímám, jak se postel pohne a zhoupne, když se ke mně Chris tian krade. A ta píseň začíná hrát od začátku. Božínku, on ji navolil ve smyčce. Tentokrát jsou to jeho rty a nos, které nahrazují kožešinu. Přejíždí jimi po mém krku a hrdle, líbá a saje. putuje dolů k mým prsům. Ach! Jemně dráždí každou bradavku zvlášť, zatímco kolem jedné krouží jazykem, jeho prsty si neúprosně pohrávají s druhou. Zavzdychám. Myslím, že nahlas, i když to neslyším. A ztrácím se. Ztrácím se v něm, v těch nadpozemsky andělských hlasech, ztrácím se v pocitech, před kterými nedokážu uniknout. Vydaná na milost jeho zkušeným dotykům.

Směřuje dolů na břicho, jazykem mi zakrouží kolem pupíku

- sleduje tu cestičku, po které se předtím pohyboval s rukavicí a důtkami. Nedočkavě zakňourám. Líbá mě, kouše a saje stále níž, až se nakonec ocitá tam. Mezi mými stehny. Zvrátím hlavu dozadu a vykřiknu, protože téměř vyvrcholím. už jenom kousíček. a on přestává.

Ne! Postel se pohne a on si mezi mýma nohama kleká. Cítím, jak se naklání k jednomu sloupku a vzápětí zmizí manžeta pout z jednoho mého kotníku. Krčím nohu na středu postele. opírám si ji o něj. Natahuje se na druhou stranu a uvolňuje mi i druhý kotník. Rukama mi rychle sjíždí dolů po nohách, mne je a masíruje, vrací do nich život. A pak mě chytá za boky a zvedá za ně tak, že už neležím na zádech. Jsem prohnutá do oblouku a opírám se jenom o ramena. Cože? On se mezi mými stehny vztyčuje na kolena a jediným prudkým pohybem do mě proniká. Ach bože! Znovu vykřiknu. vnímám, jak už mě rozechvívá blížící se orgasmus. Jenže on znehybní a to chvění odeznívá. To ne... on se mě chystá mučit dál.

„Prosím," zaúpím.

Zmáčkne mě pevněji. Je to varování? To netuším. Zatímco překotně oddechuju, jeho prsty se mi zarývají do kůže na hýždích. a tak se přiměju zklidnit. Jen velmi pozvolna se začíná hýbat znovu. Dovnitř a zase ven. trýznivě pomalu. Zatraceně - prosím! Zaskučím v duchu. Jak se k chorálu přidávají další a další hlasy, zvyšuje i on rytmus svých pohybů. jenže sotva znatelně

- tak strašně se kontroluje. hýbe se v dokonalém souladu s hudbou. Jenže já už to dál nevydržím.

„Prosím," zažebrám zoufale.

A to už mě jediným svižným pohybem pokládá na postel, naléhá na mě a s rukama zapřenýma vedle mých prsou tak, aby podepřel svou váhu, se tomu poddává. Když hudba znovu dosahuje svého vrcholu, já už padám. volným pádem se řítím do nejsilnější orgasmické agónie, kterou jsem doposud zažila. A Christian jde hned za mnou. ještě tři nespoutané pohyby a znehybňuje, aby se na mně nakonec bezvládně zhroutil.

Právě když znovu nabývám vědomí, ať už se zatoulalo kamko liv, vnímám, jak se Christian pohne. Hudba už dozněla a já cítím, jak se nade mnou natahuje a rozepíná mi manžetu na pravém zápěstí. Jakmile je ruka volná, úlevně zasténám. Rychle uvolňuje

i druhou, opatrně mi stahuje masku z očí a vyjímá sluchátka z uší. Zamžourám do měkkého světla a ukotvím svůj pohled v tom jeho, pronikavém.

„Ahoj," broukne.

„Ahoj tobě," opáčím plaše.

S pousmáním se sklání, aby mě něžně políbil.

„Šlo ti to skvěle," zašeptá. „Otoč se."

No to snad... co má zase za lubem? Jeho pohled se zmírňuje. „Jen ti chci promnout ramena." „Aha. tak fajn."

Ztuhle se přetáčím na břicho. Jsem tak unavená. Christian si na mě obkročmo sedá a začíná mě masírovat. Hlasitě vzdychnu... má tak silné a šikovné prsty. Sehne se a vtiskne mi jemný polibek do vlasů.

„Co to bylo za hudbu?" vypravím ze sebe vyčerpaně.

„Jmenuje se to Spem in Alium, moteto pro čtyřicet hlasů, od Thomase

Tallise."

„Bylo to. naprosto úchvatné." „Vždycky jsem si na to chtěl zašukat." „Snad ne další poprvé, pane Greyi?" „Vskutku, slečno Steeleová."

Znovu zavzdychám v odezvě na to, jak se jeho magické prsty probírají mými rameny.

„No, taky jsem na to šukala poprvé," zamumlám ospale.

„Hmm. ty a já, zažíváme spolu tolik premiér," konstatuje za - myšleně.

„Co jsem říkala ze spaní, Chris. teda, pane?"

Jeho ruce na chvíli ustrnou v pohybu.

„Říkalas toho hodně, Anastasie. Mluvilas o klecích a jahodách. potom jsi říkala, že chceš víc. a že jsem ti chyběl." Uf, aspoň že tak.

„A to je všechno?" Úleva v mém hlase je naprosto evidentní. Christian utne tu božskou masáž a přesouvá se vedle mě. Podpírá si hlavu rukou a zadumaně vraští čelo. „A co sis myslela, že jsi říkala?" A sakra.

„Že jsi ošklivý a namyšlený a naprosto beznadějný případ v posteli." Vrásky na jeho čele se ještě víc prohlubují.

„No. přirozeně máš v tom všem pravdu. Ale teď jsi opravdu upoutala mou pozornost. Co přede mnou tajíte, slečno Steeleová?" Nevinně zamžikám. „Nic netajím."

„Anastasie, ty jsi zase naprosto beznadějný lhář."

„Měla jsem pocit, že jsi mě chtěl vždycky po sexu rozhihňat - a tohle něj ak nefunguj e."

Zacukají mu koutky. „Neumím vykládat vtipy."

„Pane Greyi! Neříkejte, že se našlo něco, co neumíte?!" zakřením se na něj. Taky se na mě zazubí.

„Přiznávám, jsem naprosto beznadějný vypravěč vtipů." A tváří se přitom tak hrdě, že se rozhihňám.

„Taky jsem beznadějný vypravěč vtipů."

„To je tak krásný zvuk," zabrouká a nahne se, aby mě políbil. „A ty přede mnou něco tajíš, Anastasie. Možná to z tebe budu muset dostat mučením."