Päťdesiat odtieňov sivej (CZ) 2012 14. kapitola

Kapitola 14

Christian se nade mnou tyčí a v ruce třímá zaplétaný kožený jezdecký bičík Na sobě má staré vybledlé rozdrbané Levisky... a jinak nic. Lenivě se plácne bičíkem do dlaně a upře na mě uhrančivý pohled. Usmívá se, vítězoslavně. A já se nemůžu hýbat Jsem nahá, s roztaženýma rukama a nohama připoutaná ke sloupkůmvelké postele. Vztáhne ruku a přejede mi koncembičíku dolůpo čele a přes nos - v chřípí mě zašimrá kožená vůně - až k pootevřeným rtům, kterými se dere ven můj prudký dech Vtlačí mi špičkubičíku do úst; najazyku ucítím výraznou chuť kůže.

„Cucej," přikazuje mi tiše. Obemykámbičíkrty a dělám, co mi poručil

„Stačí," štěkne.

Když mi ho vytáhne z úst, znovu jimi zrychleně oddychuju Klouže jím dolů pod mou bradu, na hrdlo a dál až do jamky pod krkem Tam jeho koncem pomalu zakrouží a pak ho zvolna sune po mé hrudní kosti, mezi prsy a po břiše až k pupíku Lapám po dechu, svíjím se a tahám za pouta, která se mi zařezávají do zápěstí a kotníků. Bičíkem mi obkrouží pupík a pokračuje stále níž. skrz chloupky až do samého středu mého klína Prudcejím švihne, takže mě jeho rozšířený konec ostře pleskne do citlivého místa ajá vrcholím, nevázaně, křičímu toho rozkoší

Náhle se probouzím, celá zpocená a zadýchaná, s ještě doznívajícími orgasmickými stahy. U všech svátých! Jsem úplně zmatená. Co se to sakra stalo? Jsem ve své ložnici, navíc sama No to mě podrž. Jak? Proč? Prudce si sedám, vyplašená.. páni Už je ráno. Dívám se na budík - osm hodin. Svírám si hlavu v dlaních. Vůbec jsem netušila, že můžu mít až tak erotické sny. Nesnědla jsem něco? Možná že se ten můj internetový průzkum společně s konzumací ústřic prostě převtělil do mého prvního vlhkého snu. Jsem z toho pěkně vyjevená. Neměla jsem ani zdání, že můžu vyvrcholit ve spánku. Kate křepčí po kuchyni, když se tam dopotádm

„Jsi v pořádku, Ano? Vypadáš divně. Ty máš na sobě Christianovo sako7'

„Jsem vpohodě." Do háje, mělajsem se na sebe podívat do zrcadla Radši se vyhýbámjejímu pichlavému zelenému pohledu. Ještě pořád jsem mimo z té ranní. události. „Ano, to sako je Christianovo."

Zamračí se na mě. „Spalas vůbec?"

„Ne moc dobře."

Zamířím ke konvici. Potřebuju čaj. „Jaká byla večeře?" Tak už mi to začíná.

„Měijsme ústřice. Potom tresku Zkrátka samá voda"

„Fuj. nesnášímústřioe. Aneptalajsem se najídlo. Co Christian? O čemjste si povídali?"

„Byl velmi pozorný," odmlčím se. Co jí mám asi tak vykládat? Že má negativní testy na HIV, k smrti rád se vžívá do role, chce, abych uposlechla jakýkoliv jeho příkaz, poranil někoho, když ho zavěsil ke stropu své ložnice, a chtěl mě ošukat v soukromé jídelně? Bylo by to výstižné shrnutí? Zoufale se snažím upomenout na nějakou část setkání s Christianem, kterou bych mohla s Kate probírat

„Neschvaluje mi Wandu"

„A kdo by ji taky schvaloval, Ano. To není žádná novinka Co se tak upejpáš? Tak ven s tím, kamarádko."

„Ale, Kate, mluvili jsme o spoustě věcí Třeba o tom, jaký je puntičkář, co se týče jídla Jo, vlastně, líbily se mu tvoje šaty." Voda v konvici se už dovařila, a tak si dělám ten čaj. „Dáš si čaj? Nechceš, abych si poslechla tvůj dnešní proslov?"

„To budu ráda Pracovala jsem na něm přes noc u Bečky. Skočím pro něj. Jo, a čaj bych si teda dala" Vybíhá z kuchyně.

Uf, Kate Kavanaghová zneškodněna. Krájím si housku a vkládám ji do toasteru. Při vzpomínce na můj barvitý sen se mi rozhicují tváře. Co to jako mělo znamenat?

Včera večer jsem vůbec nemohla zabrat. V hlavě se mi převalovaly nejrůznější možné scénáře. Jsem tak zmatená. Christianova představa o našem vztahu mi spíš připomíná nabídku k práci. Má pevně stanovené hodiny, přesně specifikovaný rozsah činností a poměrně tvrdé podmínky k podávání zaměstnaneckých stížností. Tak jsem si skutečně svou první lásku nepředstavovala - ale co se divím, vždyť Christian ani neví, co láskaje. Kdybych mu řekla, že chci víc, dala bych v sázku všechno, v čem mi ustoupil, a on by mohl chtít vycouvat úplně. A z toho mám největší obavy, protože ho nechci ztratit Ale stejně si nejsem jistá, jestli mám žaludek na to, stát se jeho sub -hluboko uvnitř totiž vím, že jsou to ty rákosky a biče, co mě od všeho zrazují. Co se týče mého těla,jsemzbabělec ajsem ochotná udělat všechno pro to, abych se vyvarovala bolesti

v duchu si znovu promítám svůj sen.. takhle nějak by to vypadalo ? Má vnitřní bohyně se mění v poskakující roztleskávačku, divoce mává svými střapci a řve na mě

ano!

Kate se vrací do kuchyně s laptopem. Soustředím se na žvýkání housky a pozorně poslouchámjejí závěrečnou řeč.

Když přijíždí Ray, už jsem oblečená a připravená. Otevírám vchodové dveře a za nimi na terase stojí on, v tom svém špatně padnoucím obleku Znenadání mě zaplavuje vlna vděku a lásky k tomuto nekomplikovanému muži a v nefekanémprojevu emocí se mu vrhámkolemkrku Je z toho pořádně zaražený.

„Teda, Annie, taky tě rád vidím," dostává ze sebe, když mě taky obejme Staví mě zpátky na zem, pokládá mi ruce na ramena a s pokrčeným čelem si mě prohlíží od hlavy k patě a zase zpátky. Jsi vpořádku, holčičko?"

„Jasně, tati. To nemůže dcera projevittrochu radosti, když vidí svého starouška?"

Usměje se, kolem tmavých očí se mu utvoří vějířky vrásek, a následuje mě do

obýváku „Sluší ti to," chválí mě.

„Tojsou Kateiny šaty." Sklopímpohléd k šedým šifonovým šatům se zavazovánímza krkem a odhalenými zády.

Svraští obočí „Kde je vlastně Kate?"

„Jela do školy napřed. Má závěrečnou řeč, taktammusí být včas." „Neměli bysme taky jet?"

„Tati, máme ještě půl hodiny. Dáš si čaj? A můžeš mi vyprávět, jak se všichni v Mantesanu mají Jaká byla vlastně cesta?"

Ray vjíždí svým džípem na školní parkoviště, odkud následujeme proud lidí, protkaný všudypřítomnými četvenočernými plášti, až do sportovní haly.

„Hodně štěstí, Amie. Vypadáš děsně nervózně. Máš ktomu snad důvod?"

No to snad. proč musí být Ray zrovna dnes takvšímavý?

„Ne, tatí. Je to prostě velká událost" A taky uvidím jeho.

„Jo moje holčička získala titul. Jsemna tebe takpyšný, Amie."

„Eh. díky, tati."

Hala praská ve švech. Ray si šel spolu s ostatními rodiči a gratulanty sednout do hlediště, zatímco já se prodírám na své místo. Teď už mám na sobě taky ten černý plášť a bakalářský čepec a cítím se jimi chráněná, anonymní Na jevišti ještě nikdo není, ale já se stejně nedokážu uklidnit Cítím, jak mi buší srdce, a stěží se zvládám nadechnout On je tady, někde. Zajímalo by mě, jestli s ním Kate mluví, možná ho rovnou vyslýchá. Přicházím ke svému sedadlu mezi studenty, jejichž příjmení taky začíná na S. Budu sedět ve druhé řadě, což mi dopřává ještě trochu víc anonymity. Otáčím se a vysoko v hledišti spatřím Raye. Mávám mu. Nesměle zvedá ruku, takže to vypadá napůljako mávnutí a napůljako zasalutování. Sedám si a odevzdaně čekám

Hala se rychle plní a bzukot natěšených hovorů je čím dál hlasitější Rada přede mnou se zaplňuje. Z každé strany si ke mně přisedá jedna dívka Neznámje, jsou z jiné fakulty, ale ony jsou zjevně dobré kamarádky a vzrušeně si přese mě povídají

Přesně v jedenáct se ze zákulisí vynoří rektor, následován třemi protektory a dalšími váženými profesory, všichni v rudočerných slavnostních pláštích Stoupáme si a vítáme je potleskem Někteří z nich nám pokynou rukou nebo kývnou hlavou, jiní se tváří znuděně a profesor Collins - můj konzultant a oblíbený učitel - vypadá, jako by právě spadl z postele, jako obvykle. Jako poslední na jeviště vchází Christian a Kate. Christian tam v tom svém na míru ušitém šedém obleku vyniká, od vlasů se mu vměděných odlescích odrážejí světla haly Působí tak vážně a rezervovaně. Když si sedá, rozepíná si jednořadové sako a já zahlédnu jeho kravatu Do háje... tu kravatu! Reflexivně si promnu zápěstí. Nedokážu od něj odlepit oči. On si vzal tu kravatu, nepochybně záměrně. Cítím, jak se mi stahují rty do přísné linky. Všichni si sedají a aplaus utichá.

„JPxdvej se naněj!" sykne přese mě nadšeně jedna z těch dívek, co mám vedle sebe.

„Tenje ale žhavěj."

Zkoprmm Je mi jasné, že neměla na mysli profesora Collinse.

„To musí být Christian Grey."

„Jestlipakje ještě volný?"

To už se naježím „Neřekda bych," utrousím

„Ou" Obě naráz ke mně překvapeně otáčí hlavy.

„Myslím, že je gay," podotknu

Jaká škoda," zakňourájedna z nich

Jakmile rektor zahájí svou řečí slavnostní ceremoniál, všímám si, že se Christian nenápadně rozhlíží po hale. Svážím se na sedadle níž, schovávám hlavu mezi ramena a snažím se vypadat tak nenápadně, jak je to jenom možné. O dvě sekundy později je mé úsilí zmařeno, protože mě jeho oči neomylně nacházejí Zůstává na mě hledět s netečným, naprosto neproniknutelným výrazem ve tváři. Pod jeho hypnotickým pohledem si nervózně poposedám a cítím, jak se mi zvolna rozehřívají tváře. Neočekávaně se mi vybavuje můj ranní sen a břišní svaly provádějí ten příjemný trik se zachvěním Ostře se nadechuju Zahlédnu,jak mu po tváři přelétne stopa úsměvu, ale hnedje pryč. Krátce zavírá oči, a když je znovu otevře, vrací se mu jeho neurčitý výraz. Vrhne krátký pohled na rektora a pak ho upírá přímo před sebe. zaměřuje se na znak univerzity pověšený nad vchodem Mým směrem už se znovu neohlédne. Rektor mele a mele. A Christian se na mě ani nekoukne, jen rezolutně zírá před sebe.

Proč se na mě nepodívá? Změnil snad názor? Zaplavuje mě vlna znepokojení. Třeba to pro něj tím mým včerejším odchodem skončilo. Už ho nudí stále čekat, až se rozhodnu. Ach jo, asi jsem to fakt pohnojila. Vzpomínám si na jeho večerní e-mail. Třeba je naštvaný, že jsem neodpověděla.

Náhle se hala rozburácí potleskem a za řečnický pult si stoupá slečna Kate Kavanaghová. Rektor si sedá a Kate si při přípravě podkladů přehazuje své nádherné dlouhé vlasy na záda Dává si načas, nenechává se znervóznit tisícovkou lidí, kteří ji svorně pro- palují pohledy. Když je připravená, s úsměvem pohlédne do zhypnotizovaného davu a výřečně se pouští do proslovu. Působí tak vyrovnaně a je opravdu zábavná - dívky vedle mě jako na povel vybuchují při prvním jejím zavtipkování Páni, Kate Kavanaghová, ty ale dokážeš řečnit. Jsem na ni v tu chvíli tak pyšná, až to mé zbloudilé myšlenky na Christiana odsouvá do pozadí. Přestože už jsem její řeč slyšela, pozorně jí naslouchám. Podmaňuje si celou aulu a strhává na sebe veškerou pozornost obecenstva.

Tématemjejího proslovuje: „Co dál po škole7' No právě, co dál? I Christianji sleduje, s obočím lehce pozvednutým - hádám, že překvapením Ano, ten rozhovor s ním mohla dělat Kate. A mohla to být ona, komu by teď dělal neslušné návrhy. Krásná

Kate a krásný Christian, spolu A já bych byla jako ty dvě dívky vedle mě, obdivovala bych ho zpovzdáli Vím, že Kate by mu nic nedarovala Co to o něm tuhle prohlásila? Že je děsivý. Pomyšlení na konfrontaci mezi Kate a Christianemje znepokojivé. Avážně nevím, na koho bych si vsadila

Kate končí svou řeč výrazným pokynutím ruky a všichni si spontánně stoupají, tleskají a pokřikují; její první ovace vstoje. Zářivě se na ni usměju, povzbudivě na ni zagestkuluju a ona se na mě zakření. Dobrá práce, Kate. Sedá si, publikum ji následuje a rektor se zvedá, aby představil Christiana... No to mě podrž, Christian bude mít proslov. Rektor krátce vyzdvihuje Christianovy úspěchy: výkonný ředitel své vlastní společnosti, člověk, který se sám vypracoval.

„.a také hlavní sponzornaší univerzity. Přivítejte, prosím, pana Christiana Greye." Rektorzapumpuje Christianovi rukou a aulou se rozezní vlna zdvořilého potlesku Srdce mám až v krku. Christian přechází k řečnickému pultu a znalecky se rozhlédne po hale. Působí tak sebejistě, jak tam přede všemi stojí, stejně jako Kate před chvílí. Dívky sedící vedle mě se naklání dopředu jako očarované. Vlastně myslím, že to udělala většina ženského publika, a část mužského taky. Christian se pouští do své řeči, promlouvá k nám měkkým rozvážným, okouzlujícím hlasem , .Jsem nesmírně vděčný a dojat tou poctou, které se mi dnes na půdě WSU dostává. Dává mi to vzácnou možnost pohovořit o mimořádné práci, kterou odvádí zdej ší fakulta životního prostředí Společně usilujeme o vyvinutí uskutečnitelných a ekologicky udržitelných metod zemědělství pro země třetího světa a naším konečným cílem je vymýtit hlad a nouzi na celé planetě. Více než miliarda lidí, hlavně v subsaharské Africe, jižní Asii a latinské Americe, žije na hranici chudoby. V důsledku takřka nefunkčního zemědělství dochází v těchto částech světa k ekologickému a sociálnímu úpadku. Z vlastní zkušenosti vím, jaké to je, být vyhladovělý. Toto je pro mě velmi osobní záležitost.. "

Má spodní čelist dopadá až na podlahu Cože? Christian hladověl? Ty bláho. Na, to vysvětluje mnohé. Vzpomínám si, co říkal v tom interview - on chce doopravdy nakrmit celý svět Zoufale lovím z paměti, co o něm vlastně Kate psala v tom článku Adoptovaný ve čtyřech letech, tuším. Nedokážu si představit, že by mu Grace nedávala najíst, takže to muselo být ještě předtím... když byl úplně malinký. Těžce polknu, srdce mámjako v kleštích, když si představím vyhladovělé šedooké batole. To ne. Jak asi vypadal jeho život předtím, než se ho Greyovi ujali? Než ho zachránili...

Zmocňuje se mě syrový pocit pobouření. Ubohý zničený zvrhlý chlebodárce Christian - i kdyžjsem si jistá, že on se taknevidí a neprojevil by nad sebou žádnouúčast ani lítost

Náhle aulou zaburácí potlesk a všichni se zvedají. Následuju je, přestože jsem polovinu jeho projevu neslyšela. Věnuje se dobročinnosti, řídí obrovskou společnost a ještě ke všemu mě stíhá nahánět Tak to mě dostává A pak si vybavuju ty útržky hovorů, které vedl o Dáríúru.. a všechno zapadá na své místo. Jídlo.

Po tom vřelém potlesku se pousměje - dokonce i Kate mu tleskala - a vrací se na své místo. Čpět o mě ani nezavadí pohledem Jájsem stejně úplně rozhozená a pokouším se nějak zpracovat nové informace, kteréjsem se o něm právě dozvěděla

To už se zvedá jeden z prorektorů a zahajuje zdlouhavý, únavný proces předávání diplomů. Má jich být rozdáno víc než čtyři sta a trvá to přes hodinu, než zaslechnu své jméno. Společně se dvěma chichotajícími se dívkami stoupám po schodech na jeviště. Christian se na mě konečně zadívá, jeho pohledje hřejivý, ale pečlivě střežený.

„Gratuluji, slečno Steeleová," řekne, když jemně sevře mou ruku, aby jí potřásl. Zároveň s dotekemjeho kůže pocítím ten známý náboj. „Máte snad problémy s laptopem?"

Já nechápavě krčím čelo a on mi podává diplom „Ne." „Vtompřípadě opravdu ignorujete mé emailýř' „Přišel mi jenom ten obchodní, týkající se nějaké fuze." Zatváří se nechápavě.

„Později," řekne ajá se musímposunout, protože už zdržuju

Vracím se na své místo. E-maily? Takto musel poslatještějeden Co v něm asi bylo?

Ceremoniál trvá další hodinu Připadá mi to nekonečné. Konečně rektor za dalšího strhujícího potlesku odvádí členy vedení školy následované Christianém a Kate z jeviště. Christian mi opět nevěnuje ani pohled, i když si přeju, aby to udělal. Má vnitřní bohyně je silně nespokojená

Jak tam stojím a čekám, až se naše řady rozpustí, zavolá na mě Kate. Míří ke mně ze zákulisí.

„Chce s tebou mluvit Christian," zahaleká

Mé sousedky z řady se otáčejí a zírají na mě s otevřenými ústy.

„Posílá mě pro tebe," pokračuje Kate.

Eh.

„Ten tvůj proslovbyl skvělý, Kate."

„To teda byl, žejo7' rozzáří se. „Takjdeš? Dokáže být velmi neodbytný," protočí panenky ajá se na ni zazubím „To si ani neumíš představit Ale nemůžu tu nechat Raye dlouho." Vyhledávám ho pohledem a prsty mu ukazuju, aby mi dal pět minut. Kývne a naznačí mi, že rozumí, a tak následuju Kate do chodby za jevištěm. Christian je zabraný do hovoru s rektorem a dvěma profesory. Když mě spatří, obrací svoupozornost ke mně.

„Omhuvte mě, pánové," slyším ho zamumlat

Vydává se mým směrem a cestou věnuje Kate letmý úsměv.

,,Děkuju," řekne. A dřív než stihne Kate zareagovat, bere mě za ruku a odvádí do místnosti, která vypadá jako pánská šatna. Kontrolujejéstlijsmé sami, a pakza námi zamyká dveře.

Do háje, co má zase za lubem? Otáčí se ke mně ajápoplašeně zamžikám

„Proč jsi mi neodpověděla na maily? Nebo neposlala textovku?" špikuje mě

pohledem Na místě čepením

„JDnes jsem ještě počítač nekontrolovala... ani telefon" Sakra. copak mě naháněl i

mobilem? Pokouším se na něj uplatnit

techniku odvádění pozornosti, kteráje takúčmná v Kateině případě. „Ta tvoje řeč byla skvělá" „Děkuju." „Vysvětluje to tvé problémy sjídlem" Rozčileně si prohrábne vlasy rukou

„Anastasie, o tom se teď bavit nechci" Zavírá oči, vypadá skoro, jako by ho něco bolelo. „Měl jsemo tebe strach"

„Strach? Proč?"

„Protožejsijela domů v té pojízdné rakvi, které říkáš auto."

„Cože? To není žádná pojízdná rakev. Je vpořádku José mi na tom dělá servis."

„José? Ten fotograf?" Christian úží oči a tuhne mu výraz. Ajaj.

„No ano, broukpůvodně patřil jeho mámě."

„Ovšem, a předtím pravděpodobně matce jeho matky a ještě dřív matce matky jeho matky. Prostě není bezpečný."

„Jezdím v něm už roky. Je mi líto, že ses o mě bál. Proč jsi mi nezavolal?" Ježiši, reaguje tak přemrštěně.

Zhluboka se nadechuje.

„Anastasie, potřebuju, aby ses konečně vyjádřila Tohle čekání mě dovádí k šílenství." „Christiane, já.. podívej, nechalajsem tam tátu samotného." „Zítra Chci, aby ses rozhodla do zítřka" „Dobře. Zítra Odpovím ti zítra"

Ustupuje a několik sekund si mě chladně měří Nakonec ta napjatá ramena

povoluje. „Zůstáváš tuna raut?"

„To záleží na tom, co má vplánu Ray."

„Tvůj otčím? Rád bych ho poznal"

Ale to snad. proč?

„Nejsem sijistájestlije to dobrý nápad" Christian se zatrpklým výrazem odemyká dveře. „Ty se za mě stydíš?"

„Ne!" Teď jsem pro změnu roztrpčená já ,A-mám tě představit jako oo? Tati, toto je muž, který mě defloroval a teď mě hodlá vtáhnout do BDSM vztahu. Nevšimla jsem si, že bys na sobě měl běžeckou obuv."

Chvíli na mě zůstává hledět. a pak mu zacukají koutky. A přestože se na něj zlobím, roztáhne se mi v odpověď najeho úsměvpusa

„Čistě pro tvoji informaci, dokážuběhat celkem rychle. Prostě mu řekni, žejsem tvůj kamarád, Anastasie."

Otevírá dveře a já jimi procházím ven. V hlavě mi hučí jako ve včelím úlu. Rektorovi, třem prorektorům, čtyřem profesorům a Kate můžou vypadnout oči z důlků, když kolem nich chvatně procházím. To je ale den. Přenechávám Christiana profesorskému sboru a vydávám se najít Raye.

Prostě mu řekni, že jsem tvůj kamarád.

Kamarád s bonusem, zakaboní se na mě mé podvědomí. Já vím, já vím. Tu nezvanou myšlenku vytěsňuju Jak ho jen Rayovi představím? Hala je stále nejmíň zpola zaplněná a Ray se ještě nepohnul ze svého místa Když mě spatří, zamává a razí si cestu ke mně dolů.

„Gratuluju, Annie." Bere mě jednou rukou kolem ramen

„Chceš zajít na drink do venkovního stanu?"

„Jasně. Je to tvůj den Veď mě."

„Nemusíme tamchoditjestli nechceš." Prosím, řekni, že nechceš. .. „Annie, právě jsem dvě a půl hodiny seděl a poslouchal tu spoustu tlachů Potřebuju se napít"

Zavěšuju se do něj a společně s davem se pomalu suneme do náruče teplého brzkého odpoledne. Cestou míjíme frontu na oficiální focení.

„To mi připomíná..." Ray vytahuje z kapsy foťák „Jeden snímek do tvého alba, Annie." Když mě fotí, protáčím panenky.

„Už si můžu sundat tu čepici a plášť? Cítím se v tomtaknějak pňblble."

Ty taky přiblble vypadáš... mé podvědomí je na vrcholu nedůtklivosti Takže ty představíš Raye muži, se kterým šukáš? Nevraživě mě probodává pohledem přes obroučky svých brýlí ve tvaru křidélek. Bude na tebe ták pyšný. Bože, jak já toho skřeta někdy nenávidím.

Venkovní stan je obrovský a nacpaný k prasknutí - studenti, rodiče, učitelé a přátelé, všichni se šťastně překřikují. Ray mi podává sklenku šampaňského - tedy, levného šumivého, jak předpokládám. Není pořádně vychlazené a chutná příliš sladce. Což mi připomene Christiana. tohle víno by mu nechutnalo.

„Ano!" otáčím se, a než se naděju, ocitám se v náruči Ethana Kavanagha Aniž by mi vylil víno, zatočí se i se mnou dokola Tomu říkámumění.

„Gratuluju!" zářivě se na mě usměje a vzelených očích mu zatančí jiskřičky.

To je mi ale překvapení. Má rozčepýřené, špinavě blond sexy vlasy. Je stejně pohledný jako Kate. Ta rodinná podobaje pozoruhodná.

„Páni - Ethane! Tak ráda tě vidím Tati, to je Ethan, Katein bratr. Ethane, tohle je můj táta Ray Steele." Potřásají si rukama... a můj otec si pana Kavanagha přísně měří

„Kdy ses vrátil z Evropy?" ptám se Ethana

„Užjsem doma týden, ale chtěl jsem svou malou sestřičkupřekvapit," pronáší spiklenecky.

„To je od tebe takmilé," křením se na něj.

„Měla přece slavnostní řeč, to jsem si nemohl nechat ujít" Vypadá, že je na svou sestru ohromně hrdý. „Ta řeč byla výborná." „To teda byla," souhlasí Ray.

Ethanova ruka je ještě pořád ovinutá kolem mého pasu, když mimoděk vzhlédnu do mrazivých šedých očí Christiana Greye. Kate stojí hned vedle něj.

„,Ahoj, Rayi." Kate políbí Raye na obě tváře, až z toho chudák zčervená. „Už se znáš s Arirýmpiítelem? Christianem Greyem?"

Co to... Kate! Krucinál! Veškerá krevz mých tváří mizí vnenávratnu „Pane Steele, těší mě, že vás poznávám," pronáší Christian uhlazeně a vůbec se nepozastavuje nad tím, jak ho Kate představila Nabízí Rayovi ruku, a ten ji - Rayovi všechna čest - přijímá, aniž by dal najevo infarktový stav, ve kterém se právě nachází

Tak to ti teda pěkně děkuju, Kate Kavanaghová, pěním v duchu Myslím, že mé podvědomí právě padlo do mdlob.

„Pane Greyi," utrousí Ray a nedává na sobě nic znát, snad kromě sotva patrného rozšíření svých velkých hnědých očí. Ty se teď stáčí k mému obličeji s nevyslovenou, ale jasně čitelnou otázkou: Kdys^Ami-jako-o-té^Anovince-hodlala-říct? Drtím si spodní ret mezi zuby.

, A tohle je můj bratr, Ethan Kavanagh," představuje ho Kate Christianovi Christian zapichuje svůj arktický pohled do Ethana, který má stále ruku kolem mého pasu

„Pane Kavanaghu"

Podávají si ruce. A Christian pak tu svou vztáhne ke mně.

„Ano, miláčku," zapřede ajá se při tom důvěrném oslovení málem vypařím štěstím Vyvlékám se z Ethanova objeti Christian mu věnuje chladný úsměv ajá zaujímám své místo po jeho boku Kate se na mě uculí ona ví naprosto přesně, co dělá, kuplířka jedna!

„Ethane, máma s tátou nás chtěli na kus řeči." Kate odvléká svého bratra pryč.

„Takže, jak dlouho už se vy dva znáte?" Ray netečně přesouvá svůj pohled z Christiana na mě.

Právějsem ztratila schopnost řeči a ze všeho nejvíc si přeju, aby mě pohltila zem Christian mi pokládá ruku na bedra, palcem mi přejíždí vzhůru po holých zádech a nakonec nechává svou dlaň položenou na mém rameni.

„Zhruba pár týdnů," odpovídá měkce. „Seznámili jsme se, když se mnou Anastasia dělala rozhovor pro studentské noviny"

„To jsem netušil, že děláš pro studentské noviny, Annie." Rayův tón je lehce káravý, prozrazuje, jakje napružený.

Mám já tohle zapotřebí?

„Kate onemocněla," vymáčknu ze sebe. Atoje všechno, na co se zmůžu

„Ten váš proslov byl skvělý, pane Greyi."

„Děkuji, pane. Doslechljsem se, žejste vášnivý rybář."

Ray zvedá obočí a celý se rozsvítí - tím svým osobitým, vzácným a ryzím úsměvem -a tradá. baví se spolu o rybách. Brzy si připadám jako třetí do tanga. Christian si prostě jen tak pokládá tátu na lopatky. Přesně jako tebe, plivne mé podvědomí jedovatou slinu. Christianovo kouzlo opravdunezná mezí. Omlouvám se s tím, že jdu najít Kate.

Ta mluví se svými rodiči, kteří jsou jako vždy velmi milí a srdečně se se mnou zdraví. Prohodíme pár zdvořilostních frází, hlavně o jejich nadcházející dovolené na Barbadosu a o našem stěhování.

„Kate,jakjsi mě jen mohla před Rayem takhle zradit?" zasyčím na ni při první příležitosti, kdy nás nemůžou ostatní slyšet

„Protožejsem věděla, že ty sama by ses k tomu nikdy neodhodlala, a chtělajsem Christianovi pomoct vyřešit jeho problémy s navazováním hlubšího vztahu," usměje se na mě sladce.

Zamračím se na ni. To já se k němu nechci vázat, ty hloupá!

,Nevypadal, že by ho to vyvedlo z míry, Ano. Tak nevyšiluj. Jen se na něj podívej -nedokáže od tebe odlepit oči." Kouknu se jejich směrem, oba mě s Rayempozorují „Sleduje tě jako ostříž."

„Radši půjdu Raye zachránit Nebo Christiana Co já vím, koho. A my dvě jsme spolu ještě neskončily, Katieme Kavanaghová!" sjíždím ji nasupeně.

„Ano! Udělalajsemti službu," volá za mnou „Ahoj," usměju se na oba, když se k nim vrátím.

Vypadají v pohodě. Christian si užívá nějaký svůj soukromý vtípek a táta vypadá nezvykle uvolněně, vzhledem k tomu, že se nachází ve společenské situaci. O čem dalším kromě ryb se ještě bavili?

„Annie, kdejsou tu toalety?"

„Vyjdeš ven a tam doleva, tati"

„Za chvilkujsemzpátky. Tak se tu zatmmějte."

Ray odchází a já nervózně vzhlédnu ke Christianovi Na chvíli se zarazíme, protože nás oba najednou zabírá fotograf.

„Děkuji, pane Greyi," vyhrkne a spěšně mizí. Zamrkám, oslněná světlem blesku „Takže mého otcejsi očaroval taky."

„Taky?" Christian tázavě pozvedne jedno obočí a v očích se mu divoce zablýskne. Já zčervenám a on vztáhne ruku, aby mi přejel prsty po tváři.

Jak moc bych si přál vědět, na co jsi právě myslela, Anastasie," zašeptá zastřeně, podepře mi bradu a zvedne hlavu tak, že si vzájemně dychtivě hledíme do očí

v krku mi vázne dech. Jakjen na mě může mít takový vliv? Ke všemu v tomhle přecpaném stanu.

„ JPávě teďjsem si pomyslela: Hezká kravata vydechnu

Uchichtne se. „Zrovna nedávno se stala mou nejoblíbenější"

Tak teď užjsem nejspíš rudájako rajče.

„Vypadáš nádherně, Anastasie. Tyhle šaty s odhalenými zády ti sluší, můžu se tě tam dotýkat, cítit pod prsty tvou hebkou kůži."

A v tu chvíli - jako bychom tam byli sami Jen já a on Celé mé tělo ožívá, každičké nervové vlákno se ve mně rozechvívá, energie, která se mezi námi koncentruje, mě k němu přitahuje a jiskří prostorem mezi námi

„Ty víš, že to bude v pořádku, že ano, bejby?" pronáší šeptem. Zavírám oči. Uvnitř mě se všechno uvolňuje a roztává

„Ale já chci víc," špitnu

„Víc?" zadívá se na mě zmateně. Oči mu temně zaplanou Kývnu a nutkavě polknu

Teď už to ví.

„Víc," zopakuje si tiše. Zkusmo převaluje to slovo na jazyku - jedno malé prosté slovíčko, ale skrývá v sobě tolik příslibů. Palcem přejíždí po mém spodnímrtu „Ty bys chtěla srdce a květiny."

Znovu kývnu On párkrát zamrká ajá mu na očích vidím,jak svádí vnitřní bitvu

„Anastasie," vysloví měkce. „To je něco, co neznám"

„Já taky ne."

Pousměje se.

„Znáš toho tak málo," zabrouká. , A ty znáš jen to špatné."

„Špatné? Já to tak nevnímám," zavrtí hlavou A vypadá přitom tak upřímně. „ JPostě to zkus," zašeptá. Svůdně, vyzývavě. Skloní hlavu kjedné straně a vykouzlí svůj odzbrojující poloůsměv.

Zalapám po dechu Jsem Eva vZahradě Rajské. A onje had Ajá nemám šanci odolat „Tak dobře," vydechnu.

„Cože?" Rázem mi věnuje veškerou svou pozornost Ztěžka polknu „Dobře. Zkusím to."

„Ty souhlasíš?" Evidentně tomu nemůže uvěřit

„Pokud se dohodneme na papustnýchmezích, pak ano. Zkusím to" pípnu slabýmhláskem

Christianpevně zavírá oči a strhává si mě do náruče.

„Ježišikriste, Ano, tyjsi taknevyzpytatelná Vyrazilajsi mi dech"

Pak ustupuje. Zrovna se vrací Ray a do uší mi znovu proniká všechen ten hluk kolem nás. Nejsme tu sami. Do háje, právě jsem mu kývla na to, že budu jeho sub. Christian se na Raye zdvořile usměje, ale z očí mu srší čirá radost.

„Annie, nezajdeme si na oběd7'

„JKlidně," zamžikám na Raye a snažím se získat ztracenou rovnováhu. Cos to jen provedla? vřískne na mě mé podvědomí A vnitřní bohyně metá salta vzad s rutinou hodnou ruského olympijského gymnasty.

„Připojíš se k nám, Christiane?" ptá se ho táta

Christiane?! Hypnotizuju ho pohledem a snažím se mu vsugerovat, aby odmítl Potřebuju prostor kpřěmiýšlení Cojsemto sakra udělala?

„Děkuji, pane Steele, ale už mámnějaké plány. Velmi rádjsemvás poznal, pane." „Nápodobně," vrací mu táta lichotku „A dohlédni na mouholčičku" „Uhm, to je přesně to, co mám vúmyslu"

Podávají si ruce. A mně je lehce nevolno. Ray nemá ani zdání o tom, jak na mě hodlá Christian dohlížet Christian mě bere za ruku, zvedá siji ke rtům a něžně se otře rty o kloubky mých prstů. Apřitom mě spaluje intenzivnímpohledem

„Později, slečno Steeleová," vydechne hlasem plným příslibů.

Při tompomyšlení mi zatne vpodbřišku Počkat... jak, později?

Ray mě chytá za loket a odvádí kvýchodu ze stanu.

„Vypadá jako solidní mladý muž. Dobře zajištěný Mohlas dopadnout daleko hůř, Annie. I když mi nejde do hlavy, proč mi ho musela představit až Katherine." mračí se. Omluvně pokrčím rameny.

„Ale co, beru každého, kdo miluje a rozumí muškaření" No takto je gól - Raymi ho schvaluje. Kdyby jenom věděl... Za soumraku mě Ray přiváží domů. „Azavolej mámě," připomíná mi „Zavolám A díky, žes přijel, tati"

„Za nic na světě bych si to nenechal ujít, Annie. Jsemna tebe hrozně pyšný."

Ach ne. Přsce se tu teď nesesypu S knedlíkem v krku se vrhám tátovi kolem krku Celý zmatený mě objímá a já tomu nedokážu zabránit - do očí se mi hrnou slzy.

„No tak, Annie, zlatíčko," brouká Ray. „Mělas těžký den, co? Chceš, abych šel s tebou a uvařil ti trochu čaje?"

i přes ty slzy se zasměju Ray vždycky všechno řeší čajem Vzpomínám, jak si máma stěžovala, že vždycky, když měl projevit city, radši šel a uvařil čaj.

„Ne, tati, jsem v pořádku. Moc ráda jsem tě viděla. Jakmile se usadím v Seattlu, přijedu tě navštívit"

„Takhodně štěstí upohovorů. A dej mi vědět,jak dopadly." „No jasně, tati" „Mám tě rád, Annie." „Já tebe taky, tati."

S hřejivým pohledem v hnědých očích se na mě usměje a nastoupí do auta. Mávám za ním do houstnoucí tmy a malátně se ploužím dovnitř.

Jako první kontroluju mobil. Je vybitý, takže musím nejdřív najít nabíječku a strčit ho do zásuvky, než se dostanu ke zprávám. Čtyři zmeškané hovory, jeden vzkaz v hlasové schránce a dvě zprávy.

Tři ze zmeškaných hovorůj sou od Christiana, zbývající od Josého, plus ta hlasová zpráva, kde mi gratuluje k promoci Otevírám zprávy. „Dojelas v pořádku?" „Zavolej mi."

Obě od Christiana. Proč nezavolal na pevnou? Zamířím do svého pokoje, kde zapínám poslední výkřik techniky.

Od: Christian Grey Předmět: Dnešní večer Datum: 25.5.2011,23:58 Komu:

Anastasia Steeleová

Doufám, že jsi to v tom Tvém autě zvládla až domů. Ozvi se, jestli jsi v pořádku. Christian Grey

Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

ležiši... co pořád má s mým broukem? Slouží mi věrně už tři roky a José byl vždycky po ruce, aby ho udržoval v dobrém stavu

Další Christianův email už je ze dneška Od: Christian Grey Předmět: Přípustné meze Datum: 26.5.2011, 17:22 Komu: Anastasia Steeleová Co bych tak ještě mohl dodat? Budu šťastný, kdykoliv o nich budeš chtít mluvit. Dnes Ti to moc slušelo.

Christian Grey

Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Chci ho vidět Mačkám tlačítko „Odpovědět".

Od: Anastasia Steeleová Předmět: Přípustné meze Datum: 26.5.2011, 19:23 Komu: Christian Grey Jestli chceš, můžu za Tebou dnes večer přijet a promluvíme si o nich. Ana

Od: Christian Grey Předmět: Přípustné meze Datum: 26.5.2011, 19:27 Komu: Anastasia Steeleová

Přijedu já za Tebou. Myslel jsem to vážně, když jsem říkal, že se mi nelíbí, v čem jezdíš.

Za chvíli jsem u Tebe. Christian Grey

Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

A kruci... onje na cestě sem. Je tu něco, co pro něj musímpřipnavit První vydání knih Thomase Hardyho je stále na poličce v obývacím pokoji. Nemůžu si je nechat Balím je zpátky do hnědého papíru a navrch škrábu citaci Tessiných slov z knihy:

„Souhlasím s podmínkami. Ty nejlépe víš, jaký by mě být můj trest; jen. jen. ať to není víc, než dokážu unést!"