Pätdesiat odtieňov sivej (CZ) 2012 13. kapitola

Kapitola 13

Když následující den přicházím domů z práce, volám mámě. U Claytonů byl relativně klidný den, který mi poskytl až moc prostoru k přemýšlení. Jsem neklidná a nervózní z toho zítřejšího setkání s Panem Posedlým Kontrolou a v koutku duše mi hlodá obava, že jsem možná na tu smlouvu zareagovala příliš odmítavě. Třeba to celé odpíská.

Máma má hrozné výčitky, že nemůže přijet na promoci. Bob si natáhl nějaké vazy, takže polehává doma. Upřímně řečeno, při tahuje nehody stejně jako já. Měl by se úplně zotavit, ale musí se šetřit a máma ho při tom bude obskakovat.

„Miláčku, je mi to tak líto," běduje mi do telefonu.

„Mami, to je v pohodě. Bude tam Ray."

„Ano, zníš nějak. rozrušeně. Jsi v pořádku, zlato?"

„Jasně, mami." Ach, kdybys jenom tušila. Je tu jeden nechutně bohatý chlápek, který mě chce vtáhnout do nějakého divného vztahu plného zvráceného sexu, ve kterém nebudu svéprávná.

„Tys někoho poznala?"

„Ne, mami." Do toho teď rozhodně nejdu.

„Tak dobře, zlatíčko. Budu na tebe ve čtvrtek myslet. Miluju tě. víš to, drahoušku?"

Zavírám oči. Její vřelá slova mě zahřívají u srdce.

„Taky tě mám ráda, mami. Pozdravuj Boba, doufám, že se brzy uzdraví."

„Budu, zlato. Pá."

„Pá."

Během hovoru jsem s telefonem dobloumala až do ložnice. Bezmyšlenkovitě zapínám ten špičkový stroj a přihlašuju se do pošty. Mám tam e-mail od Christiana z dnešní noci, nebo spíš z brzkého rána - to záleží na úhlu pohledá Okamžitě se mi rozbuší srdce, až mi z toho zašumí krev v uších. Do háje. třeba si to rozmyslel - no jasně - možná odvolává tu večeři. To pomyšlení je přímo bolestivé. Rychle ho odsouvám stranou a otevírám e-mail.

Od: Christian Grey Předmět: Vaše připomínky Datum: 24.5.2011,01:27 Komu:

Anastasia Steeleová Drahá slečno Steeleová,

po zevrubnějším prozkoumání Vašich připomínek si Vás dovoluji upo- zornit na definici výrazu „submisivní". submisivní - přídavné jméno

1. tíhnoucí nebo připravený k podrobení; neschopný odolat poslušnosti: pokorný služebník
2. označení nebo poukázání na submisi: submisivní odpověď Původ slova: 1580-90

Synonyma: I. poddajný, povolný, ochotný. 2. pasivní, rezignovaný, trpělivý, poslušný, krotký, ovladatelný. Antonyma: I. vzdorující, neposlušný.

Prosím, mějte toto na paměti, až se ve středu setkáme. Christian Grey Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

První, co pocítím, je úleva Aspoň chce ty mé připomínky projednat A ještě pořád mě chce zítra vidět Po chvilce přemýšlení mu odpovídám

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Mé připomínky. A co třeba Vaše problémy? Datum: 24.5.2011, 18:29 Komu: Christian Grey Pane,

prosím, povšimněte si doby vzniku slova: 1580-90. S veškerou úctou si Vás dovoluji upozornit, že máme rok 2011 .Od té doby už jsme ušli dlouhou cestu. Smím teď pro změnu já Vám nabídnout jednu definici, kterou byste měl do našeho setkání zvážit? kompromis - podstatné jméno

3. ujednání učiněné na základě vzájemných ústupků; dohoda dosažená pomocí přizpůsobení protichůdných nebo rozporuplných tvrzení, principů apod., nebo pozměněním požadavků.
4. výsledek takového ujednání.
5. mezistupeň mezi dvěma protipóly: Řadový domek je kompromisem mezi venkovskou usedlostí a panelovým domem.

Ana

Od: Christian Grey

Předmět: Jaké já mám problémy?

Datum: 24.5.2011, 18:32 Komu: Anastasia Steeleová

Trefa do černého, jako vždy, slečno Steeleová. Zítra Vás vyzvednu v sedm hodin u

Vás doma. Christian Grey

Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: 2011 - ženy už řídí Datum: 24.5.2011, 18:40 Komu: Christian Grey

Pane,

mám své auto. Mohu jím přijet.

Raději se s Vámi setkám na místě.

Kde se sejdeme? Ve Vašem hotelu v sedm? Ana

Od: Christian Grey

Předmět: Ach, ty mladé svéhlavé ženy Datum: 24.5.2011, 18:43 Komu: Anastasia Steeleová

Drahá slečno Steeleová,

odkazuji Vás na svůj e-mail ze dne 24. 5. 2011, zaslaný v 01:27, a definici v něm obsaženou.

Myslíš, že budeš někdy schopná dělat, co se Ti řekne? Christian Grey

Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Od: Anastasia Steeleová Předmět: Ach, ti

zarputilí muži Datum: 24.5.2011, 18:49

Komu: Christian Grey Pane Greyi, ráda bych

přijela sama.

Prosím.

Ana

Od: Christian Grey Předmět: Ubozí rozhořčení muži Datum: 24.5.2011, 18:52 Komu: Anastasia Steeleová Dobře. Můj hotel, sedm hodin. Sejdeme se v Mramorovém baru. Christian Grey

Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Působí podrážděně dokonce i v mailu. Copak nepochopil, že si chci ponechat možnost rychlého odchodu? Ne že by byl brouk bůhvíjak rychlý, ale stejně - potfebuju rtjakuniknout

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Někteří nejsou tak zarputilí

Datum: 24.5.2011, 18:55

Komu: Christian Grey

Děkuji,

Ana x

Od: Christian Grey

Předmět: Ženy, které dohánějí muže k šílenství Datum: 24.5.2011, 18:59

Komu: Anastasia Steeleová Nemáš za co. Christian Grey

Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

VolámRayovi, který se právě chystá sledovat fotbalový zápas mezi Sounders a nějakýmtýmem ze Salt Lake City, takže je náš

rozhovor milosrdně krátký. Ve čtvrtek přijede na promoci a pak mě chce vzít někam na jídlo. Už jen z toho, že s ním mluvím, mi zaplesá srdce a v krku se mi tvoří obrovský knedlík. Byl mou neměnnou konstantou po všechny ty roky, co se máma plácala ze vztahu do vztahu Máme skvělý vztah, kterého si moc vážím I když je to můj nevlastní táta, vždycky se ke mně choval jako ke své krvi, a já už se nemůžu dočkat, až ho uvidím Už je to tak dlouho. Ta jeho klidná sílaje něco, co teď potřebuju, co mi schází Možná bych se mohla na to zítřejší setkání rějakvyladit najeho vlnu Kate a já se plně věnujeme balení a přitom se dělíme o láhev levného červeného. Když jdu konečně spát do svého skoro vyklizeného pokoje, jsem už klidnější. Fyzická námaha při ukládání všech těch věcí do krabic byla vítaným rozptýlením, takže jsem unavená. Toužím po pořádném nočním odpočinku Zavrtávám se do postele a záhy usínám

Paul se ještě předtím, než odjede do New Yorku pracovat pro nějakou finanční společnost, vrátil domů z Princetom Celý den za mnou chodí po obchodě a zve mě na rande. Už mi s tím leze na nervy

„Paule, takještě jednou - dnes večer už rande mám"

„Ale nemáš, říkáš tojenomproto, aby ses mě zbavila Vždycky se mě zbavíš."

Tak jo. chytrému napověz, hloupého trkni.

„Paule, nikdyjsem si nemyslela, že je dobrý nápad chodit s bratrem šéfa" „Vždyť tady v pátek skončíš. Azítra už do práce nejdeš."

„To ano a od soboty bydlím v Seattlu, zatímco ty budeš už brzy v New Yorku Kdybychom to spolu náhodou zkusili, dál už bychom od sebe bydlet nemohli A mimoto, dnes večer už rande mám"

„S Josém7'

„Ne."

„Tak s kým?"

„Paule... achjo," vzdychnu podrážděně. Je mi jasné, že toho jen tak nenechá. „S Christianem Greyem," nedokážu skrýt rozčilení v hlase. Ale zapůsobí to. Paulovi padá čelist a zůstává na mě konsternované zírat No páni. dokonce ijehojméno dokáže lidi připravit o řeč

„Ty máš rande s Christianem Greyem7' vysouká ze sebe, když odezní prvotní šok. Jeho hlas nese jasné stopy nevíry.

„Ano."

„Chápu." Paul teď působí opravdu sklesle, dokonce ochromeně. Jsem trochu rozladěná z toho, že ho to až tak překvapuje. Stejně jako má vnitřní bohyně, která mu svými prsty naznačuje něco velmi nehezkého a vulgárního.

Pak už mi Paul dává pokoj ajá přesně vpět vycházím ze dveří obchodí Doma mi Kate půjčuje dvoje šaty a dva páry bot; jedny na dnešní večer a druhé na zítřejší promoci Přála bych si ke svému oblékání přistupovat s větším entuziasmem, abych jím dokázala korunovat snahu o co největší dojem, ale tohle prostě není moje parketa. A co je tvá parketa, Anastasie? zazní mi hlavou Christianův podmanivý hlas. Potřesením hlavy se pokouším zklidnit nervy a na dnešek si vybírám pouzdrové šaty fialové barvy. Jsou velmi jednoduché a poměrně formální. ale co,jdu přece vyjednávat podmínky smlouvy.

Sprchuju se, holím si nohy a podpaží, myju si vlasy a pak trávím dobrou půlhodinu jejich sušením, až mi v měkkých vlnách splývají na hruď a záda Najedné straně si je spínám hřebínkem, aby mi nepadaly do obličeje, a nanáším si trochu řasenky a lesku na rty.

Make-up téměř nenosím - děsí mě. Žádná z mých Eterárních hrdinek se nikdy make-upem nezabývala - možná bych o něm věděla víc, kdyby tomu bylo jinak. Nazouvám se do fialkových lodiček, které mi ladí k šatům, a vpůl sedméjsem připravená.

„Tak co?" ptám se Kate.

Zazubí se.

„Páni, tys ale prokoukla, Ano," pokývá uznale. „Vypadáš fakt. sexy." „Sexy?! Snažím se působit střízlivě a formálně."

„To taky, ale nejvíc ze všeho jsi sexy. Ty šaty ti opravdu sluší a ta barva ti jde k pleti. Tojaktě obepínají." uculí se. „Kale!" okřknuji

„Je to pravda, Ano. Celájsi. prostě knakousnutí. Už sije nech Bude ti zobat z ruky"

Pevně stisknu rty. Ach jo, kdybys jen věděla, že je všechno naopak. „Popřej mi štěstí."

„Ty potřebuješ štěstí na rande?" tázavě pokrčí čelo. „Přesně tak, Kate."

„Tak tedy - hodně štěstí" Objímá mě ajá se otáčím k odchodí

Musím řídit naboso - Wanda, můj tmavomodrý brouk, nebyl konstruován pro řízení v lodičkách Zastavuji před Heathmanem přesně v 18.58 a předávám klíčky parkovači aut Měří si brouka pochybovačným pohledem, ale já si ho nevšímám. S hlubokým nádechem se duševně připravujuna nadcházející boj a vcházím do hotelu.

Christian se ležérně opírá o bar a upíjí ze sklenice s bílým vínem. Má svou tradiční bílou košili, černé džíny, černou kravatu, černé sako. Arozcuchané vlasy, jako obvykle. Zasněně vzdychnu Pár sekund stojím ve vchodu do baru a pozoruju ho, vychutná vám si ten skvělý výhled. Nervózně - aspoň mi to tak připadá - pohlédne ke dveřím, a když mě spatří, znehybní. Párkrát zamrká a potom lenivě roztáhne rty do toho sexy úsměvu, při kterém oněmím a celá se uvnitř rozpálím Usilovně se soustředímna to, abych si nekousala ret, a vědoma si skutečnosti, že já, Ana Steeleová z Nemotor, balancuju na vysokých podpatcích, se vydávám jeho směrem A on mi s grácií sobě vlastní vychází vústrety.

„Vypadáte úchvatně," vydechne, když se skloní, aby mě lehce políbil na tvář. „Saty, slečno Steeleová... To schvaluji" Nabízí mi rámě a odvádí mě ke stranou situovanémuboxu, odkud dává znamení číšníkovL

„Co budete pít, slečno Steeleová?"

Když vstupuju do boxu a sedám si, koutky rtů mi zacukají v potutelném úsměvu -vida, aspoň už se mě zeptá.

„Dám si to samé, co máte vy, prosím" Vidíš! Umím se chovat a hrát si na poslušnou

Pobaveně objednáváještě jednu sklenku Sancerre a sedá si naproti mně.

„Mají tu výbornou vinotéku," podotkne. Položí si lokty na stůl a sepne si prsty před ústy, oči mu ožívají nějakou nečitelnou emocí A vtom to přichází... cítím tu známou přitažlivost a energii, která se od něj šíří a proniká hluboko do mého nitra. Pod jeho pronikavým pohledem neklidně poposednu, srdce mi už málem fbriluje.Musím se ovládnout.

Jste nervózní?" zapřede.

„Ano."

Naklání se blíž

„Já taky," zašeptá spiklenecky. Oči mi vystřelí vzhůru k těm jeho. On? Nervózní?
To nikdy. Vyplašeně zamžikám a onmě poctí

svýmneodolatelnýmpokcivenýmúsměvem Přichází číšník s vínem, miskou ořechů a další miskou s olivami.

„Takjak to uděláme?" ptám se. „Probereme mé bodyjedenpo druhém?"

,Nedočkavá jako vždy, slečno Steeleová."

„Takyjsem se vás mohla zeptat, oo říkáte na dnešní počasí"

Usměje se a svými dlouhými prsty sáhne pro jednu olivu Vkládá si ji do úst Uvázne mi na nichpohled, na těchústech, která se mě dotýkala. všude. Jako na povel rudnu

„Myslím, že počasí dnes nebylo ničím výjimečné," ušklíbne se.

„Skutečnějste se na mě právě ušklíbnul, pane Greyi?"

„Tojsemjistě udělal, slečno Steeleová."

„Vy víte, že je ta smlouva právně nevymahatelná."

„Jsem si toho plně vědom, slečno Steeleová."

„Chystaljste se mi o tomněkdy zmínit?"

Dotčeně se na mě zamračí „ Myslela sis, že tě dotlačím do něčeho, co nechceš, a pak budu předstírat, že tě mám vhrsti?" „No. ano."

„Ty o mně nemáš moc valné mínění, že?" ^AjNeodpověděljsi na mou otázku"

„Anastasie, nezáleží na tom, jestli je legální, nebo ne. prostě představuje dohodu, kterou s tebou chci uzavřít. Co bych já chtěl od tebe a co můžeš očekávat ty ode mě. Jestli se ti to nelíbí, nepodepisuj. Jestliže to podepíšeš a dodatečně zjistíš, že se ti to nelíbí, je tam dostúnikových článků

- můžeš z toho prostě vycouvat A i kdyby ta smlouva byla právně závazná, myslíš, že bych tě hnal k soudu, kdyby ses rozhodla utéct?"

Dlouze se napiju vína Ms podvědomí mě tvrdě dloubne do ramene.Musíš si zachovat jasnou hlavu. Nepij tolik!

„Takové vztahy se staví na upřímnosti a důvěře," pokračuje Christian. „Musíš mi věřit - důvěřovat tomu, že rozpoznám, jak na tebe působím, jak daleko můžu zajít, jak daleko tě můžu vzít - pokudke mně nebudeš upřímná, tak do toho zkrátka nemůžeme

jít"

A jéje... jdeme na věc opravdu rychle. Prý, jak daleko mě může vzít. Do háje. To jako ještě dál?

„ Je to velmi prosté, Anastasie. Věříš mi, nebo ne7' Oči mu planoujako pochodeň. „Vyjednávaljsi takhle i s ostatními, ehm.. patnácti?"

„Ne."

„Proč ne?"

„Všechny už byly v submisivitě zběhlé. Když do vztahu se mnou vstupovaly, věděly, co chtějí, a měly povědomí o tom, co od nich budu očekávat já S nimi šlo jenom o vyladění přípustných mezí a podobných detailů."

„Existuje na to snad nějaký obchod? Kup si Sub7'

Zasměje se. „Ne tak docela"

„Takjakjsi k nimpnšel?"

„Opravdu se chceš bavit právě o tomhle? Nepůjdeme radši k věci? Myslím tvé připomínky, jak říkáš."

Ztěžka polknu Věřím mu? Má snad vším, k čemu to směřuje, být. důvěra? To je ale oboustranná záležitost Když si vzpomenu,jak byl podrážděný, kdyžjsem volala Jssému..

„Máš hlad?" vyruší mě z mých myšlenek Ale ne. už zase jídlo.

„Ne."

„Užjsi dnes jedla?"

Nehnuté naněj hledím. Upřímnost... Akruci, moje odpověďho asi nepotěší „Ne," pípnu. Zúží oči

„Musíš se najíst, Anastasie. Najíme se bud' tady, nebo v mém apartmá. Čemu dáš přednost?" „Radši bychom měli zůstat na veřejnosti" Jronicky se ušklíbne.

„Myslíš, že mě to zastaví?'¹ zapřede svoje smyslné varování. S vykulenýma očima znovu polknu. „To doufám"

„Pojď, rezervovaljsem nám soukromou jídelnu. Žádná veřejnost," usměje se tajemně. Zvedá se z našeho boxu a podává mi ruku Chytám ho za ni, vstávám a přecházím k němu Pouští mě a přesouvá svou dlaň na můj loket Atak mě vede zpátky přes bark širokému schodišti a po něm do mezipatra Připojuje se knámmladíkv hotelové livreji

„Fane Greyi, tudy prosím."

Následujeme ho skrz přepychový klub až do soukromé jídelny. Jen jeden osamocený stůl. Místnost je to malá, ale okázalá. Pod zářícím lustrem je stůl, na jeho naškrobeném prostírání se skví křišťálové sklenice, stříbrné příbory a kytice Mých růží Je to jako ze starých časů - dřevem obloženoujídelnou prostupuje oduševnělé kouzlo. Christian mi přidržuje židli a já si sedám. Pak se usazuje naproti mně. Pokradmu se na něj podívám.

„Nekousej si ten ret," zašeptá.

Zamračím se. Kčertu, ani si neuvědomuju, že to dělám.

„Užjsemnám objednal Doufám, že ti to nebude vadit"

Upřímně řečeno, ulevilo se mi. Nejsem si jistá, jestli bych byla schopná učinit nějaké další rozhodnutí.

„Ne, to je v pořádku," řeknu pokorně.

„Je dobré vědět, že dokážeš být i přístupná. Kde jsme to skončili?"

„Sli jsme na věc." Znovu se pořádně napiju vína. Je opravdu výborné. Christian Grey se panečku ve víně vyzná. Vzpomínám si na ten poslední lok vína, který mi dal - u mě. v mé posteli Ta neodbytná vzpomínka mi žene krev do tváří.

„Ovšem, tvé připomínky." Zaloví v náprsní kapse svého saka a vytahuje z ní papír. Můj email.

„Článek dva. Dohodnuto. Je to určeno ku prospěchunás obou To přepracuju"

Poplašeně zamrkám. Do háje. my to budeme opravdu probírat bod po bodu. Takhle tváří v tvář už se necítím tak pevná v kramflecích. On ke všemu vypadá tak vážně. Dopřávám si další doušek vína a on pokračuje.

„Me sexuální zdraví Takže, všechny mé předchozí partnerky prošly krevními testy. Já sám si je nechávám dělat každých šest měsíců - na všechna zdravotní rizika, která zmiňuješ. Všechny byly doposud bez nálezu Nikdyjsem nebral drogy. Ve skutečnostijsem jejich striktním odpůrcem Co se drog týče, zastávám vůči všem svým zaměstnancům politiku nulové tolerance a trvám na náhodnémprovšiování"

No páni.. maniak se zbláznil Zachvějí se mi víčka - šokem

,,Nikdyjsemneclostal krevní transfuzi Jsi s takovou odpovědí spokojená?"

Bezvýrazně pokývám hlavou

„Tvůj další bod - už jsem se o tom zmiňoval. Můžeš kdykoliv odejít, Anastasie. Nebudu tě držet Když odejdeš, jedno jak - tak odejdeš. Jen abys to věděla"

„Dobře," odvětím tiše. Když odejdu, tak odejdu. To pomyšlení je překvapivě bolestivé.

Přichází číšník s prvním chodem Jak mám asi teď jíst? U všech svátých - on objednal ústřice servírované na ledové tříšti.

„Doufám, že máš ústřice ráda," zabrouká. „V životě jsemje nejedla" Amjedmou

„Opravdu? Takže," sáhne pro jednu, „všechno, co musíš udělat, je vtáhnout a polknout To už myslím zvládáš." Upře na mě pronikavý pohled a mně je jasné, na co naráží Myslím, žejsem rudá až za ušima Spokojeně se zazubí, pokape si ústřici citronema vlije siji do úst

„Hmmm, vynikající Chutnájako moře," culí se dál. „Jen do toho," pobízí mě.

„Takže to nemám kousat?"

„Ne, Anastasie, to nemáš." Oči mu svítí humorem. Avypadá přitom takmladě.

Skousnu si ret a jeho výraz se okamžitě mění. Sjede mě přísným pohledem. Beru si svou úplně první ústná Fajn... to nic nebude. Mačkám si na ni trochu citronu a vsávám ji do pusy. Klouže mi do krku, chutná jako mořská voda, slaná, s ostrou příchutí citrusů a syrovosti. lahoda. Qhistianzastřenýmpolheclem sledujejak si olíznuty.

„Tak co?"

„Dám si další," prohlásím klidně. „Šikovná holka," pochválí mě pyšně.

„Vybraljsije schválně? Nejsou náhodou pověstné svými afrodizialkílními účinky?"

„Ne, jsou první najídelníčku S tebou žádné afrodiziakum ne- potřebuju Myslím, že to už víš, a myslím, že ty na tom jsi stejně," odtuší prostě. „Kde že jsme to...7' Shlédne zpátky k mému mailu ajá sahám po další ústřici.

Takže on to cítí taky. Mám na něj stejný vliv. no páni!

„Ve všem mě poslouchat Ano, to po tobě chci Potřebuju, abys to dělala Prostě se do toho vžij jako do role, Anastasie." „Alejá se bojím, že mi ublížíš." „Jak, ublížím?" „Fyzicky." A duševně.

„Opravdu si myslíš, že bych to udělal? Že bych překročil meze tvých možností?" „Pňecejsi říkal, žejsi někoho poranil" „Ano, to se stalo. Aje to už dávno." Jak se to stalo?"

„Při závěsu. Vlastně, to je jedna z tvých otázek Závěs - ktomujsou určeny ty karabiny u stropu herny. Taková hra s provazy. Jeden z nich byl příliš utažený.'¹ Prudce zvedámruku, abych ho umlčela „Víc už vědět nepotřebuju MŠ teda zavěšovat nebudeš?"

„Ne - když si to opravdu nebudeš přát Můžeš z toho udělat krajní mez."

„Fajn"

„Zpátky kté poslušnosti Myslíš, že to dokážeš?" Pohledem se vpíjí do mých očí. Sekundy ubíhají. „Můžu to zkusit," zašeptám

„Dobře," usměje se. , A teď - výkonné období. Jeden měsíc namísto tří, to je jako nic. Zvlášť, jestli chceš jeden víkend v měsíci pro sebe. Nejsem si jistý, že to bez tebe tak dlouho vydržím Už teď to stěží zvládám..." Odmlčí se.

On beze mě nedokáže vydržet? Cože?

„A co takhle - budeš mít volno jeden den v jednom ze čtyř víkendů, ale vynahradíš mi to jednounocí vtýdnu" „To by šlo."

„Aprosím, zkusme ty tři měsíce. Když zjistíš, že to není nic pro tebe, můžeš kdykoliv

odejít.. "

„Tři měsíce?" Cítím se jako po srážce vlakem. Dávám si další pořádný hlt vína a jím další ústřici - na ty bych si asi zvykla

„Celá ta věc s kázní a vlastnictvím je jenom otázkou terminologie a souvisí to s podstatou submisivity. Má ti to pomoct při vžívání se do role; aby sis uvědomila, kým jsem já Chci, abys chápala, že v okamžiku, kdy překročíš můj práhjako moje sub, budu si s tebou dělat, co chci Budeš to muset přijmout, a to dobrovolně. A to je ten důvod, proč mi musíš důvěřovat. Ošukám tě, kdykoliv a jakkoliv se mi zachce - kdekoliv budu chtít Budu si vynucovat tvou kázeň, protože mi budeš vzdorovat Budu tě cvičit, abys mě dokázala potěšit Ale protože vím, žes to nikdy předtím nedělala, půjdeme na to pomalu ajá ti s tím pomůžu. Budeme postupovat podle nejrůznějších scénářů. Chci, abys mi důvěřovala, ale taky si uvědomuju, že si tvou důvěru musím zasloužit Ajá siji zasloužím To ,„jinak vyhovující" - s tímje to stejné, má tě to uvést do správného stavu mysli, může to znamenat cokoliv."

Najednou je úplně rozvášněný, uchvácený. Tohle je zjevně jeho posedlost, takový zkrátka je. Ajá z něj nedokážu spustit oči. On po tom touží až do morku kosti Zarazí se a pátravě se na mě zadívá.

„Stíháš mě?" zašeptá hlubokým, velmi podmanivým hlasem. Usrkne si vína, aniž by mě propustil ze zajetí svého uhrančivého pohledá

Do dveří vchází číšník a Christian na něj sotva znatelně kývne. Dává mu svolení sklidit náš stůl.

„Dáš si ještě víno?" „Budu řídit" „Tak tedy vodu?" Přikývnu.

„Čistou, nebo perlivou?" perlivou, prosím" Číšník odchází.

Jsi nějaká zamlklá," podiví se Christian tiše.

„Zato tyjsi velmi výřečný." Usměje se.

„Co se týče získávání kázně. Mezi potěšením a bolestí je velmi tenká hranice, Anastasie. Jsou jako dvě různé strany jedné mince, jedna bez druhé neexistuje. Můžu ti ukázat, jak moc smyslná může bolestbýt Teď mi nevěříš, ale toje právě otázka té důvěry. Vystavímtě bolesti, ale ne takové, kterou bys neustála Čímž se opět dostáváme k důvěře. Důvěřuješ mi, Ano?"

On mi řekl Ano?!

,,Důvěřuju," vydechnubez zaváhání, bez rozmýšlení. protože to takje - věřím mu „Tak dobře." Vypadá, že se mu ulevilo. „V tompřípadějsou všechno ostatní jenom

detaily."

„Důležité detaily."

„Fajn, takje tedy probereme."

Ze všech těch jeho slov se mi točí hlava. Měla jsem si přinést Katein diktafon, abych si to pak mohla znovu poslechnout Tolik informací, tolik věcí, které budu muset vstřebat Znovujsme vyrušeni číšníkem, který přináší hlavní chod - tresku s chřestem, šťouchanými brambory a holandskou omáčkou V životějsem neměla menší chuť' kjídlu

„Doufám, že máš ráda ryby," zjišťuje Christian měkce.

S pohledem zapíchnutým do jídla důkladně upíjím sodovku A intenzivně si přeju, aby to bylo víno.

„Takže - pravidla Promluvme si o nich Jídlo - do toho ti nesmímzasahovat?"

„Ne."

,,Můžu se spolehnout na to, že budeš jíst aspoň tři jídla denně?" „Ne." V tomhle nehodlám ustupovat Nikdo mi nebude diktovat, co mám jíst Jak mám šukat

- to ano, ale jak mámjíst. ne, to nikdy.

Přísně semkne rty. „Potřebuju můjistotu, že nejsi hladová." Nakrčím čelo. Pročjako? „Vtompřípadě mibucleš muset důvěřovat" Chvíli mě zaraženě sleduje... a pak se uvolní.

„Zásah, slečno Steeleová," utrousí tiše. „V otázkáchjídla a spánku vám ustupuji." „Proč se na tebe nesmím dívat?"

„To je prostě záležitost světa dominance. Na to si zvykneš."

Určitě?

„A proč se tě nesmím dotýkat?" „Protože nesmíš." Nasazuje umanutý výraz. „Je to kvůli paní Robinsonové?"

Vrhá na mě tázavý pohled. „Proč si to myslíš?" A vzápětí mu to dochází „Ty si myslíš, že mě traumatizovala?" Přitakám.

„Ne, Anastasie. Ona to nezpůsobila Azrovna tak mě toho nemohla zbavit"

Uch. a já bych snad měla? Trucovitě našpulím pusu.

„Takže s ní to nemá nic společného."

„Ne. Ataky si nepřeju, aby ses dotýkala sebe."

Co prosím? Jo, aha, ten ččáneko masturbaci „Čistě ze zvědavosti... proč?"

„Protože chci všechno tvé potěšení pro sebe," vysvětluje zastřeně, ale rozhodně.

No uf... na to nedokážu nijak zareagovat Na jednu stranu je fajn když řekne: „Chci skousnout tvůj ret," ale na druhou stranu je příliš majetnický. Se zadumaným výrazem si do úst vkládám sousto tresky a snažím se nějak vyhodnotit ústupky, které jsem právě získala. Jídlo, spánek Půjde na to pomalu... Atojsmeještě nevyjednávali o přípustných mezích Ovšemnejsem sijistá,jestli něco takového zvládnu ujídla „Naložiljsem toho na tebe dost, co?"

„To ano.

„Chtěla bys teď projednat přípustné meze?" „Ne ujídla"

Usměje se. „Jsi teď trochu rozjitřená, vid?" „Něco takového." „Mocjsi toho nesnědla" „Mělajsem dost"

„Tři ústřice, čtyři sousta tresky a jeden stonek chřestu; žádné brambory, žádné oříšky, žádné olivy.. ■ a to jsi celý dennejedla Ríkalas, že ti můžu věřit" Proboha, on si snad dělal seznam.

„Christiane, prosím Ne každý den musím čelit takové konverzaci" ,,Potfebuju, abys byla v kondici a zdravá, Anastasie." „Já vím"

„Aprávě teď z tebe potřebuju svléknout ty šaty."

Nutkavě polknu Svléknout ze mě Kateiny šaty?! V podbřišku mi zacuká. To budou ty svaly, které už znám mnohem lip; při jeho slovech se poslušně napjaly. Ale tohle nesmím dopustit Znovu proti mně použil svou nejmocnější zbraň. V sexu je opravdu velmi dobrý... to si troufnu tvrdit ijá

„Nemyslím, že je to dobrý nápad," špitnu „Navícjsme ještě neměli zákusek"

„Ty chceš zákusek?" odfrkne si.

„Ano."

„To ty bys mohla být zákuskem," pronese vyzývavě. „Nejsem sřjistájesdijsem na to dost sladká." „Anastasie, tyjsi nádherně sladká. To vím na beton"

„Christiane. Ty používáš sex jako zbraň To není fér," zašeptám s pohledem upřeným na své ruce. A pak mu zpříma pohlédnu do očí

Překvapeně nakrčí čelo. Je zřejmé, že o mých slovech přemýšlí Hloubavě si promne bradu

„Máš pravdu. To dělám. Každý v životě dělá, co umí, Anastasie. Tím se ale nemění to, jak moc tě chci Tady. Teď."

Jak to, že mě omamuje pouhý zvuk jeho hlasu? Už teď jsem zadýchaná, v žilách mi proudí rozbouřená krev a nervy mámnapnuté kprasknutí

„Chtěl bych něco vyzkoušet," vydechne.

Zamračím se. Právě mi pořádně naložil a hned nato vyrukuje s tímhle.

„Kdybys byla moje sub, nemusela bys o tom přemýšlet Bylo by to snadné," promlouvá ke mně měkkým, svůdným hlasem. „Všechno to rozhodování - všechny ty únavné myšlenkové procesy, které to obnáší Je to vůbec správné? Mělo by se to stát tady? Má se to dít teď? Nemusela by ses o ty detaily starat Jako tvůj dominant bych to za tebe udělal já Navíc vím, že mě právě teď chceš, Anastasie."

Zdvihnu obočí. Jak to ví?

„Vím to, protože... "

Do háje, on odpovídá na otázku, kterou jsem nevyslovila. Je snad nějaký médium, nebo co?

„.tě prozradilo tvé tělo. Tiskneš nohy k sobě, červenáš se a změnila se ti frekvence dechu"

Tak to je síla.

„Jakvíš o mých nohách?" Hlas mi nevěřícně klesá Vždyťjsoupod stolem, pro lásku boží

„Cítil jsem, jak se pohnul ubrus, a zároveň je to odhad podpořený léty zkušeností. Mám pravdu, že ano?"

Rudá jako rajče opět zírám na své ruce. To je důvod, proč jsem v téhle hře na svádění v nevýhodě. On jediný zná a uplatňuje její pravidla Já jsem ta naivní a nezkušená Mým jediným zdrojem informací je Kate, a ta by si od muže nenechala nic takového líbit Mé další zdroje jsou fiktivní: Elizabeth Bennettová by byla pobouřená, Jana Eyrová vystrašená a Tess by podlehla, stejně jako já

„Ještějsemnedojedla tresku"

„Dáváš přednost studené tresce přede mnou?"

Překvapeně kněmu vzhlédnu ajeho oči se přímo před mým znakem mění vroztavené stříbro. Divoce planou... nutkavou potřebou „Myslelajsem, že chceš, abych dojídala"

„Právě teď, slečno Steeleová,je mi vaše stravování srdečně ukradený." „Christiane. Ty zkrátka nebojuješ čestně." „Já vím To já nikdy."

Má vnitřní bohyně se na mě zakaboní. To dokážeš, přesvědčuje mě - dej mu ochutnat jeho vlastní medicínu. To bych mohla? Tak jo. Ale jak? Nezkušenost je mi přítěží. Beru do ruky stonek chřestu, vrhám vyzývavý pohled do Christianových očí a svírám spodní ret mezi zuby. Pak si pomalu zasouvám špičku chřestu do úst a začínámji cucat

Sotva patrně se mu rozšiřují oči, ale já to zaznamenávám

„Anastasie. Co to děláš?"

Ukousnu si

„Jím svůj chřest"

Nervózně si poposedá.

„Myslím, že si se mnou zahráváte, slečno Steeleová." Zatvářím se nevinně. „Jen dojídám své jídlo, pane Greyi."

Právě v tu chvíli zaklepe číšník a bez vyzvání vchází. Bleskově střelí po Christianovi pohledem a ten se na něj zamračí, ale pak kývne a číšník sklízí naše talíře. Jeho příchod porušil kouzlo okamžiku A já v tu chvíli prožívám momentální osvícení Musím odejít Jestli zůstanu, skončí to jediným možným způsobem, a já si po tom šíleném rozhovoru nutně potřebuju stanovit nějaké hranice. A právě tak jako mé tělo touží po Christianově doteku, rozum se tomu vzpírá. Potřebuju odstup, abych dokázala přemýšlet o všem, co říkal Ještě jsem se nerozhodla ajeho sexuální vábení a zručnost mi tojenomztěžují

„Dáš si ten zákusek?" ptá se mě Christian, zdvořilý jako vždy,jen ty jeho oči mě pořád spalují

„Ne, děkuju, myslím, že už bych mělajíť Sktómmpohled do klína „Jít?!" nedokáže skrýt své překvapení Číšník chvatně mizí

„Už půjdu." Vím, že je to správné rozhodnutí. Kdybych tu s ním zůstala, v této místnosti, ošuká mě. Odhodlaně vstávám „Oba nás zítra čeká promoce." v důsledkulétyzakořeněného gentlemanství se automaticky zvedá. „Nechci, abys odešla" „Christiane. já musím"

„Proč?"

„Protožejsi mi poskytl příliš mnoho informací... ajáje teď potřebuju vklidu zpracovat" „Mohl bych tě přimět, abys zůstala," zavvní výhružně. „Ano, to bys mohl A snadno. Ale já si to nepřeju" Prohrábne si rukou vlasy a soustředěně se na mě zadívá.

„Víš, když jsi vpadla do mé kanceláře na ten rozhovor, byla jsi samé „ano, pane", „ne, pane". Získal jsem dojem, že jsi rozený submisiv. Ale upřímně, Anastasie, teď si nejsemjistý, jestli máš v tom svém skvělém těle jedinou submisivní kost" Jak mluví, tím napjatým hlasem, plavmo se ke mně blíží

„Možná máš pravdu," hlesnu

„Chtěl bych mít šanci zjistit, jestli tam přece jen nějaká není," broukne a shlédne ke mně. Vztáhne ruku a položí mi dlaň na tvář, palcem mi přejede po spodním rtu „Já to jinak neumím, Anastasie. Nic jiného neznám."

„Já vím"

Sklání se, aby mě políbil, ale dřív než se jeho rty dotknou mých, zaváhá, zkoumavě se mi zahledí do očí, dychtivě, vyčkávavě. Vycházím mu vstříc - a on mě políbí A protože si ne jsemjistá, jestli k tomu ještě někdy budu mít příležitost, dávám do toho všechno. Mé prsty se samy od sebe zaplétají do jeho vlasů a stahují ho ke mně blíž. Rty se mi samy rozevírají, můj jazyk o své vlastní vůli nachází ten jeho. A Christian na ten lačný útok zareaguje. Přesouvá mi dlaň do týla a začíná mě opravdu líbat. Druhou rukou mi sjíždí po zádech až na bedra a pevně mě k sobě tiskne.

„Opravdu tě nemůžupřesvědčit, abys tu zůstala?" šeptá mezi polibky „Ne."

„Zůstaň se mnoupřes noc."

„Abych se tě nesměla dotknout? To ne."

Zaúpí.

„Ty jsi hrozná." Odtáhne se a vrhne na mě frustrovaný pohled „Proč jen mám pocit, že mi dáváš sbohem?"

„Nejspíš proto, že odjíždím"

„Takjsemto nemyslel a ty to víš."

„Christiane, musím si to všechno promyslet. Nejsem si jistá, jestli dokážu mít takový vztah, jaký si představuješ."

S pevně semknutými víčky tiskne své čelo k mému Dává nám tak oběma šanci zklidnit dech Pak mě na to čelo políbí a s nosem zabořeným do mých vlasů se zhluboka nadechne. Pustí mě a ustoupí zpátky.

„Jak si přejete, slečno Steeleová," pronáší s nečitelným výrazem. „Doprovodím vás k východu" Nabízí mi dlaň. Shýbám se pro svou kabelku a beru ho za ruku Do háje, třeba je to naposledy. Pokorně ho následuju dolů po schodišti až do vstupní haly. V zátylku cítím mrazení a v žilách pulsující krev. Pokud se rozhodnu nepodepsat, může to opravdu být naše poslední sbohem Srdce se mi v hrudi bolestivě sevře. Tak náhlý zvrat Co všechno může takové chvilkové osvícení způsobit.

„Máš parkovací lístek?"

Zalovím v kabelce a podávám mu ho. On ho pak předává portýrovi. Jak tam stojíme a čekáme, zvedám k němu pohled. „Děkuju za večeři," zamumlám.

„Bylo mi potěšením, jako vždy, slečno Steeleová," říká zdvořile, přestože vypadá hluboce zamyšlený, úplně ponořený do svých myšlenek

Jak ho po očku sleduju, vrývám si do paměti jeho krásnou tvář. Doléhá na mě myšlenka, že už ho třeba nikdy neuvidím - nevítaná a příliš bolestivá na to, abych si ji plně připustila Náhle se ke mně otočí a pronikavě se na mě zahledí

„O víkendu se stěhuješ do Seattlu Pokud se rozhodneš správně, mohl bych tě vidět v neděli?" ptá se váhavě.

„Uvidíme. Snad," dodávám mu naději Na okamžik se mu ve tváři objevuje úleva Ale pak se zamračí.

„Venkuuž se ochladilo. To nemáš kabát?"

„Ne."

Nevěřícně zakroutí hlavou a svléká si sako. „Ne. Nechci, abys nastydla"

Překvapeně zamrkám a on mi ho podrží. Když mu potom na- stavuju ruce, aby mi do něj pomohl, vybavuju si, jak mi tenkrát v kanceláři, když jsem ho viděla poprvé, nasazoval moje sako. Ajak na mě tehdy působil Na tom se nic nezměnilo. Vlastně ne,je to ještě intenzivnější Jeho sako je vyhřáté, příliš velké a voní jako on. vybraně.

Přijíždí mé auto. A Christianovi padá brada

„V tomhle jsi přijela?" Je znechucený. Bere mě za ruku a vyvádí ven ze dveří. Parkovač vystupuje a podává mi klíčky, zatímco Christian mu nepřítomně tiskne do dlaně drobné.

„Je to vůbec pojízdné?" zírá teď pro změnuna mě.

„Jistě."

„Dojede to do Seattlu?"

„Samozřejmě že ano." „Bezpečně?"

„Ovšem," odseknu podrážděně. „No tak je starý. Ale je můj a pojízdný. A koupil mi ho nevlastní táta"

„JEhrn, Anastasie, myslím, že bychom s tímměli něco udělat"

Jak to myslíš, udělat?" Anáhle mi to dochází „Auto mi teda kupovat nebudeš"

Se zaťatými čelistmi mě propíchne pohledem

„Uvidíme," prohlásí upjatě.

Se zhnuseným úšklebkem mi pak otevírá dveře u řidiče a pomáhá nastoupit. Sundávám si boty a stahuju okénko. Upřeně mě sleduje, ve tváři obvyklý nečitelný výraz, v očích temný nepokoj.

Jeď opatrně," doporučuje mi tiše.

„Sbohem, Christiane." Kvůli nezvaným a zatím neprolitým slzám zní můj hlas chraptivě - ježkovy oči, snad se teď nerozbrečím. Vydolujuze sebe malý úsměv.

Když vyjíždím, svírá se mi hruď, ajak polykám první vzlyk, slzy si nacházejí svou cestu. Brzy už mi stékají po tváři proudem ajá doopravdy nechápu, proč pláču Já se držela svého předsevzetí On mi všechno vysvětlil. Vyjádřil se jasně. Chce mě, ale pravda je taková, že já potřebuju víc. Přeju si, aby mě chtěl a potřeboval tak jako já jeho. Jenže hluboko uvnitř vím, že to není možné. A ten pocit mě sráží do kolen

Ani nevím, kam bych ho měla zařadit. Jestli do toho půjdu. bude to můj přítel? Budu schopná ho představit svým kamarádům? Chodit s ním do baru, do kina, nebo dokonce na bowling? Po pravdě, myslím, že ne. Nedovolí mi, abych se ho dotýkala, abych s ním spala Vím, že ani v minulosti jsem nic takového neměla, ale je to něco, co chci mít ve své budoucnosti. A on pro takovou budoucnost není příslibem

Co když teď řeknu ano a on za tři měsíce řekne ne? Že už má dost pokusů ze mě udělat něco, co nejsem Jak se potom budu cítit? Budu do těch tří měsíců investovat své emoce, dělat věci, o kterých si nejsemjistá, jestli je vůbec dělat chci. A on pak třeba řekne, že je konec - jak se vyrovnám s takovou mírou zavrhnutí? Mažná bude lepší vycouvat hned, dokud mámještě nějakou sebeúctu Jenže myšlenka, že bych ho už nikdy neviděla, je příliš trýznivá. Jak se mi jen mohl dostat pod kůži tak rychle? To přece nemůže být jen o sexu... nebo ano? Otírám si slzy z tváří. Nechci se zabývat hloubkou citů, které k němu chovám. Mám hrůzu z toho, co bych mohla zjistit. Co si jen počnu?

Zastavuju před naším domem Uvnitř se nesvítí. Kate bude někde venku Padá mi kámen ze srdce. Nechci, aby mě přistihla, jak zase brečím. Když se svlékám, zapínám notebook a ve schránce nacházím zprávu od Christiana

Od: Christian Grey Předmět: Dnešní večer Datum: 25.5.2011,22:01 Komu: Anastasia Steeleová

Nechápu, proč jsi dnes večer utekla. Upřímně doufám, že jsem uspokojivě zodpověděl všechny Tvé otázky. Vím, že jsem Ti toho poskytl k přemýšlení hodně, a vroucně si přeju, abys můj návrh pečlivě zvážila. Opravdu bych chtěl, aby to fungovalo. Začneme pomalu. Věř mi. Christian Grey

Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Jeho email mě rozpláče ještě víc. Nejsem předmětem žádné fúze. Nebo koupě. Kdybych to četla znovu, musela bych si myslet opak Neodpovídám Prostě netuším, co bych mu na to měla napsat Soukám se do pyžama, jeho sako si znovu přitahuju těsně k tělu a lezu do postele. Když pak ležím a zírám do tmy, připomínám si všechna jeho předešlá varování.

Anastasie, měla by ses ode mě držet dál. Nejsem pro tebe ten pravý. Mě na chození moc neužije.

Anastasie, já nejsem typ chlapa, co na to jde přes srdce a květiny. Já se nemiluju. Nic jiného neznám.

A právě té poslední myšlenky se chytám, když tiše vzlykám do polštáře. Já přece taky nic jiného neznám Možná bychommohli společně najítnový směr.