Päťdesiat odtieňov sivej (CZ) 2012 19. kapitola

Kapitola 19

Něčí měkké rty se mi otírají o spánek a zanechávají za sebou řetzekjemných polibků. Chtěla bych se otočit a oplácej, ale ještě víc toužím spát. Se zakňouráním zabořím hlavu do polštáře. „Anastasie, vstávej," přesvědčuje mě

Christian mírně. „Ne," zaběduju.

„Za půl hodiny musíme vyrazit na večeři k mým rodičům" Slyším, jak se přitombaví.

S obtížemi rozevírám oči. Venku už se smráká. Christian se nade mnou sklání a upřeně mě pozoruje.

„No tak, ospalče, vstávej." Sehne se aznovumě políbí

„Přinesl jsem ti něco k pití. Budu dole. Už neusínej, nebo budeš mít průšvih," pohrozí mi, ale tím samým mírným hlasem. Vlepí mi ještě jednu rychlou pusu a odchází, nechává mě tu samotnou ospale mžourat vtom strohém nehostnnémpokoji

Vlastnějsem celkem svěží, ale najednou nějaká nervózní Ty bláho, mám se sejít sjeho rodiči! Pro lásku boží, vždyť ze mě právě vyšvihal orgasmus jezdeckým bičíkem a pak mě spoutal kabelovou svorkou, kteroujsem mu sama prodala A po něčem takovém mám večeřet sjeho rodiči?! Pro Kate to bude taky premiéra

- aspoň, že tam bude, aby mi dělala oporu. Protahuju se v ramenou Mám je pěkně ztuhlá Ten jeho nápad s osobním trenérem už mi nepřipadá tak scestný. Naopak, bude to nezbytně nutné, pokud chci mít nějakou šanci s ním udržet krok Pomalu vstávám z postele a zaznamenávám, že mé šaty visí na dveřích šatny a podprsenka přes opěradlo židle. Ale kde j sou kalhotky? Dívám se pod židli. Nic. A pak si vzpommám, jak si je nacpal do kapsy džin Samozřejmě rudnu už jenom při té vzpomínce. A navíc to bylo po tom, co k nim.. na to snad nemůžu ani pomyslet, vždyť' se choval jako. barbar. Svraštím čelo. Proč mi je vlastně nevrátil?

Upaliuju do koupelny, ještě pořád nesvá z toho, že nemám spodní prádlo. Když se pak utírám po skvělé, ale příliš krátké sprše, dochází mi, že to udělal schválně. Chce, abych se cítila trapně a řekla si o ně, a on by pak mohl říct ano i ne. Vnitřní bohyně se na mě šibalsky zazubí Kčertu s tím... tuhle hru přece můžou hrát dva. Přesně v tu chvíli se rozhoduju, že mu to uspokojení nedopřeju a neřeknu si o ně. A setkám se s jeho rodiči polonahá. Anastasie Steeleová! kárá mě mé podvědomí, ale já ho teď nehodlám poslouchat - mám chuť' se poplácat po rameni, protože vím, že Christan z toho bude šílet

v ložnici si oblékám podprsenku a šaty a nazouvám se do bot Stahuju si gumičku z vlasů a spěšně je rozčesávám, když mi padne zrak na to pití, co tu nechal. Světle růžové. Co to asi je? Brusinkový džus se sodovkou Hmm.. chutná přímo skvěle a dokonale hasí moužízeň

Ještě jednou vbíhám do koupelny, abych se zkontrolovala v zrcadle - oči mám rozzářené, v obličeji trochu zdravé barvy, lehce samolibý výraz způsobený odvážným kalhotkovým plánem. Pak už pádím dolů. Trvalo mi to celkem patnáct minut To vůbec není špatné, Ano.

Christian stojí u okna s panoramatickým výhledem na Seattle. Na sobě má ty šedé flanelové kalhoty, které tolik miluju, ty, které mu tak neuvěřitelně sexy způsobem splývají z boků. A samozřejmě - Moubavlněnou košili. Jinou barvu nemá? Z reproduktorů domácího kina se line hlas Franka Sinatry.

Když vcházím, Christian se s úsměvem otáčí Vyčkávavě se na mě zadívá.

„Ahoj," pozdravím ho tiše a můj úsměv sfingy se střetává s tímjeho.

„Ahoj," odpovídá. „Jak se cítíš?" Oči mu potutelně zasvítí

„Dobře, děkuju Aty?"

„Já dokonce zatraceně dobře, slečno Steeleová."

A pak prostě čeká, že něco řeknu

„Frank... Nikdy by mě nenapadlo, žejsijeho fanoušek"

Překvapeně zvedá obočí a vrhá na mě zkoumavý pohled

„Mám pestré chutě, slečno Steeleová," zapřede a přibližuje se ke mně jako panter, až nakonec stojí přímo přsde mnou Jeho pohled nabývá takové intenzity, že mi to bere dech

A do toho nám brouká Frank... Je to starý song,jedsn z Rayových oblíbených, Witchcraft. Christian mi beze spěchu přejede prsty po tváři ajá ten dotek pocítím až dole v klíně.

„Zatanči si se mnou," vydechne zastřeně.

Z kapsy vyndává ovladač, aby zesílil zvuk, a podává mi ruku Jeho šedé oči j sou plné příslibů a touhy a taky šibalství On je okouzlující a já okouzlená. Vkládám ruku do jeho dlaně. S lenivým úsměvem si mě vtahuje do náruče a ovíjí mi paži kolem pasu

Volnou ruku mu pokládám na rameno a oplácím mu úsměv, polapenajeho nakažlivě hravým rozpoložením Jednou se zhoupne a pak už se vznášíme. Bože, jak on umí tančit.. Kroužíme po celém pokoji od okna ke kuchyni a zpátky, točíme se a víříme do rytmu hudby. Vede mě s neuvěřitelnou lehkostí.

Proplouváme kolem jídelního stolu a ke klavíru, potom tam a zpátky podél venkovní prosklené stěny, za kterou září noční Seattle jako nějaká temná a čarovná freska na pozadí našeho tance. Ajá se nedokážu ubránit bezstarostnému úsměvu Když píseň končí, vrací mi ho.

„Jsi ta nejkrásnější čarodějka," broukne a sladce mě políbí. „Tak, konečně jsme vehnali do vašich tváří trochu barvy, slečno Steeleová Děkuji za tanec. Můžeme teď vyrazit za mými rodiči?"

„Nemáte za co. A ano, už se nemůžu dočkat, až se s nimi poznám," odpovídám zadýchaně.

„Máte vše, co potřebujete?"

„Ale ovšem," potvrzuju mile.

„Jste si jistá?"

Přikývnu tak nenuceně, jak jen jsem pod jeho pronikavým prohnaným drobnohledem schopná S úsměvem od ucha kuchuzavrtí hlavou „Dobrá. Jak myslíte, slečno Steeleová."

Bere mě za ruku, z opěrky jedné z barových stoliček stahuje své sako a vede mě skrz vstupní halu k výtahu Uf padesát tváří Christiana Greye. Budu vůbec kdy schopná porozumět tomuto nepředvídatelnému muži?

Ve výtahu na něj vrhám kradmý pohled. Vychutnává si svůj soukromý vtip a na jeho krásných rtech pohrává drobný úsměv. Obávám se, že se baví na můj účet. Co jsem si to jenom usmyslela? Jdu se seznámit s jeho rodiči a nemám na sobě spodní prádlo. Mé podvědomí na mě doráží, když na mě vtiLá obličej: A máš, cos chtěla! V relativním bezpečí jeho bytu to vypadalo jako náramná legrace, provokativní nápad Zato teď? Jsem téměř venku. Bez kalhotek! Christian se na mě zahledí a najednou je to tady, prostor mezi námi houstne napětím Z obličeje mu mizí pobavený výraz a nahrazuje ho vážný. Těžkne mu pohled. Bože můj.

v přízemí se dveře výtahu otevírají. Christian lehce potřese hlavou, snad aby si tím utřídil myšlenky, a jako správný gentleman mi pokyne, abych vystoupila první Koho se tím snaží obla/nout? On není žádný gentleman Má moje kalhotky!

Taylor přistavuje ohromné audi. Christian mi otevírá zadní dveře a já nastupuju, jak nejelegantněji dokážu, s vědomím své prostopášné skoronahoty. Jsem ráda, že jsou Kateiny fialové šaty tak přiléhavé a že mi sahají až ke kolenům.

Uháníme po dálnici 1-5. Oba mlčíme, nepochybně nesví z Taylorovy přítomnosti za volantem. Christianovo rozpoložení je téměř hmatatelné, mění se zároveň s tím, jak míříme na sever. Je čím dál vážnější, zadumaně hledí z okna ajá doslova cítím, jak se mi vzdaluje. Na co asi myslí? Zeptat se ho nemůžu Co bych takmohla před Tayloremříct?

„Kde ses naučil tak tančit?" začnu váhavě. Otočí se a pohlédne na mě, z jeho očí se v přerušovaném světle pouličních lamp nedá vyčíst vůbec nic.

„Opravdu to chceš vědět?" opáčí mírně.

Srdce mi propadá až do žaludku Snaduž ani nechci - sama to dokážuuhádnout „Chci," pronesu zdráhavé navzdory. „Paní Robinsonová ráda tančila"

Ach jo, mé nejhorší obavy se naplňují. Naučila ho to dobře a to mě deprimuje - není nic, co bych ho mohla naučitjá Nemám žádné zvláštní dovednosti. „Musela to být dobrá učitelka"

„To byla"

Z toho mě zamrazí vzadu na krku Dostala z něj snad to nejlepší? Předtím než se tak uzavřel? Co když to způsobila ona? Vždyť s ním bývá taková legrace, dokáže být tak hravý. Musím se usmívat, když vzpomínám, jakmě držel v náručí a kroužil se

„Pro mě je to taky poprvé," zašeptá a poťouchle se na mě usměje. „Vsadil bych se, že si teď přeješ, abys na sobě měla spodní prádl o," dobírá si mě.

A já rudnu. Dočista jsem zapomněla, že nemám kalhotky. Taylor naštěstí právě vystoupil z auta, aby mi otevřel dveře, takže naši konverzaci nemohl zaslechnout. Zamračím se na Christiana, který se na mě škodolibě šklebí, otáčím se a vystupuju z auta.

Doktorka Grace Trevelyanová Greyová stojí na zápraží a už nás očekává. V těch světle modrých hedvábných šatech působí elegantně a oduševněle. Za ní stojí pan Grey, jak předpokládám. Vysoký, světlovlasý a svým způsobem krásný

- stejně jako Christian.

„Anastasie, mou matku Grace už znáš. Toto je můj otec, Carrick." „Pane Greyi, ráda vás poznávám." S úsměvem mu potřásám nabídnutou rukou.

„Potěšení je zcela na mé straně, Anastasie."

„Říkejte mi, prosím, Ano."

Jeho modré oči jsou hřejivé a mírné.

„Ano, tak ráda tě zase vidím." Grace mě láskyplně sevře v náruči. „Pojď dál, má drahá."

„Už přijela?" zaslechnu výkřik odněkud zevnitř. Nervózně střelím očima po Christianovi.

„To bude Mia, moje malá sestra," prohodí rádoby otráveně, ale mě tím neošálí.

Z jeho slov prosakuje láska. Prozradilo ho, jak se mu při vyslovení jejího jména zhoupl hlas a jak přimhouřil oči. Očividně ji zbožňuje. Jaké překvapení! A pak už se k nám řítí vstupní halou

- vysoká, s havraními vlasy a plnými ženskými tvary. Může být zhruba stejně stará jako já.

„Anastasie! Už jsem o tobě tolik slyšela." Vrhá se mi kolem krku.

Svatá dobroto. A já si prostě nemůžu pomoct a musím s úsměvem opětovat její bezbřehé nadšení.

„Pro tebe Ana, prosím," zasípu, když mě drapne a vleče do rozlehlé vstupní haly. Ta je obložená tmavým dřevem a vystlaná starožitnými koberci; do patra se z ní odvíjí točité schodiště.

„Ještě nikdy si nepřivedl domů ženskou," chrlí na mě Mia a oči jí přitom planou vzrušením.

Přistihnu Christiana, jak protáčí panenky, a významně na něj pozvednu obočí. On na mě na oplátku zúží oči.

„No tak, Mio," napomene Grace svou dceru. „Ahoj, zlato," řekne pak a políbí Christiana na obě tváře. On se na ni vřele usměje a podá si ruku s otcem.

Všichni se potom sebereme a odcházíme do obývacíh o pokoje. Mia ještě pořád nepustila mou ruku. Místnost je prostorná, vkusně zařízená v odstínech krémové, hnědé a světle modré - útulná, neokázalá a velmi stylová.

Na gauči se k sobě tisknou Kate s Elliotem se sklenkami šam- paňského v rukách. Kate vyskakuje, aby mě objala, takže Mia nakonec mou ruku pouští.

„Ahoj, Ano!" rozzáří se na mě Kate. „Christiane," kývne pak úsporně jeho směrem.

„Kate," pozdraví ji oslovený stejně formálně.

Při té jejich výměně se zakaboním. Elliot mě pak sevře ve své medvědí náruči. Co všichni blázní? Copak máme nějaký týden objímání Any? Tak otevřená demonstrace náklonnosti - na to prostě nejsem zvyklá. Christian přistupuje těsně ke mně a pokládá mi ruku kolem pasu. S prsty rozevřenými na mém boku si mě k sobě pevně přivine. Najednou na nás všichni užasle zírají. Jak znervózňující.

„Něco k pití?" Zdá se, že pan Grey už se z toho sebral. „Pro - secco?"

„Prosím," souhlasíme s Christianem oba najednou.

Ježiši. to je fakt divný. Mia nadšeně zatleská.

„A dokonce říkají stejné věci! Skočím pro to." A vyletí z pokoje.

Myslím, že už jsem úplně rudá. Navíc mě při pohledu na Kate s Elliotem najednou napadá, že jediný důvod, proč mě Christian pozval, je právě přítomnost Kate. Elliot ji pravděpodobně zcela dobrovolně a rád pozval, aby se seznámila s jeho rodiči, zatímco Christian byl v pasti

- věděl, že bych se o tom od ní nakonec dozvěděla. Při té myšlence se zamračím. On mě zkrátka pozvat musel. To zjištění je bezútěšné a skličující. Mé podvědomí rozvážně pokývá hlavou, ve tváři výraz tak-ti- to-konečně-došlo-ty-hloupá.

„Večeře je skoro připravená," upozorňuje nás Grace a následuje Miu ven.

Christian se zamračí, když spatří můj zachmuřený výraz.

„Posaď se," vyzve mě a pokyne k přepychové pohovce. Sedám si a pečlivě přitom křížím nohy. On se usazuje vedle, aniž by se mě dotknul.

„Právě jsme vedli řeč o dovolených, Ano," obrací se na mě přívětivě pan Grey. „Elliot se rozhodl, že pojede s Kate a její rodinou na týden na Barbados."

Loupnu po dotyčné pohledem a ona se na mě na oplátku zakření, oči navrch hlavy a rozzářené. Je štěstím bez sebe. Katherine Kavanaghová, co si takhle zachovat trochu důstojnosti?!

„Uděláš si teď po škole taky nějakou pauzu?" ptá se mě pan Grey.

„Uvažuju o tom, že bych zajela na pár dní do Georgie," odpovídám.

Christian se otáčí, jeho pohled mi nejspíš vypálí díru do hlavy. Trochu pomrkává, jinak se ale tváří netečně.

A do háje. Ještě jsem se mu o tom nezmínila.

„Do Georgie?" hlesne.

„Žije tam moje máma a já už ji nějaký čas neviděla/¹ „Kdy že jsi tam chtěla jet?" ptá se příliš tichým hlasem. „Zítra, pozdě večer."

Opatrným krokem se vrací Mia a podává nám sklenky na šam - paňské, ve kterých je nalité růžové Prosecco.

„Na vaše zdraví!" pronáší pan Grey a pozvedá svou sklenku. Opravdu odpovídající přípitek od manžela doktorky, tomu se musím zasmát.

„Na jak dlouho?" vyptává se Christian dál, jeho hlas je klidný jen zdánlivě.

Kruci... on se zlobí.

„Ještě nevím. Záleží na tom, jak to půjde zítra na pohovorech." Zatímco on zatíná čelisti, Kate nasazuje ten svůj výraz. Usmívá se až příliš sladce.

„Ana si zaslouží pauzu," prohodí kousavě směrem k Christianovi. Proč je

vůči němu tak nepřátelská? Co má za problém? „Máš nějaké pohovory?" zajímá se pan Grey. „Mám, zítra, ve dvou nakladatelstvích, na místa pro absol venty." „Tak to ti přeju hodně štěstí." „Večeře je na stole," ohlašuje Grace.

Všichni si stoupáme. Kate a Elliot následují pana Greye a Miu ze dveří. Taky za nimi vykročím, ale Christian mě čapne za ruku a prudce mě zarazí.

„Kdy ses mi chystala oznámit, že odjíždíš?" vysype z e sebe. Jinak mluví tiše, ale tím jen maskuje svůj hněv.

„Já nikam neodjíždím. Jedu na návštěvu za svou mámou, a navíc o tom teprve uvažuju."

„A co naše smlouva?"

„Ještě žádnou nemáme."

Jenom přimhouří oči, ale pak jako by se vzpamatoval. Pouští mou ruku a za loket mě vyvádí z pokoje.

„Ještě si o tom promluvíme," zašeptá výhrůžně, když vcházíme do jídelny.

Hele, klídek. Co kdyby sis povolil ty zaříznutý spodky... a vrátil mi ty moje. Propálím ho nevraživým pohledem.

Jídelna mi připomíná naši soukromou večeř i v hotelu Heathman. Nad stolem z tmavého dřeva visí křišťálový lustr. Na zdi je obrovské zrcadlo v ozdobně vyřezávaném rámu. Stůl pokrývá jeden velký látkový ubrus a uprostřed stojí váza se světle růžovými pivoňkami. Jako celek to působí úchvatně.

Sedáme si. Pan Grey do čela stolu, já po jeho pravé ruce a Christian vedle mě. Pan Grey sahá po otevřené láhvi červeného vína a nabízí ho Kate. Mia si sedá vedle Christiana, natahuje se pro jeho ruku a pevně ji stiskne. On se na ni hřejivě usměje.

„Tak kde jste se s Anou seznámili?" páčí z něj.

„Dělala se mnou rozhovor pro univerzitní noviny na WSU."

„Ve kterých byla Kate šéfredaktorkou," dodávám a doufám, že tím odkloním konverzaci od své osoby.

Mia se zářivě usměje na Kate sedící naproti mně vedle Elliota a začne s ní probírat studentské noviny.

„Dáš si víno, Ano?" osloví mě pan Grey.

„Dám," usměju se na něj. Vstává, aby doplnil zbytek sklenic.

Po očku mrknu na Christiana. Otáčí se ke mně, hlavu skloněnou ke straně.

„Co?" dožaduje se.

„Prosím, nezlob se na mě," zašeptám.

„Já se na tebe nezlobím."

Pochybovačně si ho změřím. Povzdychne si.

„Ano, zlobím se na tebe." Na chvíli pevně semkne víčka.

„A svrbí tě přitom ruka?" sonduju nervózně.

„O čem si to tady vy dva šuškáte?'¹ skáče nám do toho Kate.

Já přistižené rudnu a Christian ji prošpikuje pohledem do-to- ho- laskavě­nestrkej-nos-Kavanaghová. Dokonce i Kate pod jeho náporem viditelně zakolísá.

„O tom mém výletu do Georgie," vysvětluju nevinně a doufám, že to nějak zmírní jejich vzájemnou nevraživost.

Kate se usměje a v očích jí šibalsky zasvítí.

„Jak jste se vlastně měli? V pátek. S Josém. V tom baru."

Do háje... Kate! Vytřeštím na ni oči. Co si sakra myslí, že dělá? Taky na mě vykulí oči a mně dochází, že se snaží přimět Christiana k žárlivosti. Vždyť o tom nic neví. A to jsem si myslela, že to před ním ututlám.

„Bylo to s ním fajn," zamumlám.

Christian se ke mně nakloní.

„Svrbí," pošeptá mi. „Teď obzvlášť." A jeho tón je hrozivě klidný. Ach ne. Nervózně se ošiju.

Objevuje se Grace se dvěma talíři, následována mladou ženou ve slušivé světle modré uniformě s blonďatými copánky, která nese tác plný dalších talířů. Zapátrá očima a okamžitě jimi nachází Christiana, zčervená a dál ho sleduje skrz důkladně nalíčené řasy. Copak?

Někde v domě začíná vyzvánět telefon.

„Omluvte mě." Pan Grey se zvedá a opouští místnost.

„Děkuji, Gretchen," broukne Grace přívětivě, když vyprovází manžela zachmuřeným pohledem. „Ten tác odložte na stolek."

Gretchen kývne, ještě jednou se pokradmu podívá na Chris tiana a odchází.

Takže Greyovi mají personál. A ten personál dělá oči na mého budoucího Dominujícího. Je možné, aby se tenhle večer ještě víc pokazil? Kaboním se na své ruce spuštěné v klíně.

Vrací se pan Grey.

„Ten hovor je pro tebe, miláčku. Volají z nemocnice," říká své ženě.

„Začněte beze mě, prosím." Grace mi s úsměvem podává talíř a odchází.

Voní to úžasně - chorizo s hřebenatkou, opečenou červenou paprikou a šalotkou, posypané petrželkou. Navzdory tomu, že se mi žaludek div neobrací v důsledku Christianovy skryté hrozby, z utajovaných pohledů malé hezké Miss Copánek a taky z toho trapasu se spodním prádlem, mám hlad jako vlk. Rudnu, když si uvědomím, že to bylo naše odpolední cvičení, co tak blahodárně ovlivnilo můj apetit.

Za okamžik se vrací Grace, tváří se zamyšleně. Pan Grey tázavě nakloní hlavu ke straně. stejně jako to dělává Christian.

„Všechno v pořádku?"

„Další zarděnky," vzdychne Grace.

„Ale ne."

„Ano, a u dítěte. To už je tento měsíc čtvrtý případ. Kdyby tak rodiče ty děti očkovali." Smutně potřese hlavou a pak se usměje. „Jsem tak šťastná, že je naše děti neměly. Díkybohu nikdy neprodělaly nic horšího než neštovice. Chudáček Elliot tenkrát," zavzpomíná, když si sedá a láskyplně se na toho obra usměje.

Elliot zamrzá uprostřed sousta a upadá do rozpaků. „To Christian s Miou měli štěstí. Měli tak mírný průběh, že jsem na nich stěží našla jediný pupínek." Mia se zachichotá a Christian zakoulí očima.

„Tak co, stihnul jsi ten zápas Mariners, tati?" Elliot je očividně celý žhavý změnit téma konverzace.

Předkrm je skvělý a já si ho plně vychutnávám, protože Elliot s otcem a Christianem řeší baseball. Christian se zdá tak uvolněný a klidný, když se baví se členy rodiny. Zato můj mozek pracuje na plné obrátky. Zatracená Kate, co to tu na nás zkouší? Potrestá mě Christian? Najednou váhám. Ještě jsem tu smlouvu nepodepsala, možná ani nepodepíšu. Možná zůstanu v Georgii, tam mě určitě nedostihne.

„Jak si zvykáte ve vašem novém bytě?" ptá se mě Grace zdvořile.

Jsem za tu její otázku vděčná, protože mě vytrhla z mých pro - tichůdných myšlenek, a vyprávím jí o našem stěhování.

Když dojídáme předkrm, vrací se Gretchen. A já si přeju - nikoliv poprvé -, abych se směla Christiana dotknout, abych jí mohla dát jasně najevo, že všech jeho padesát odstínů je mých. Patří mi i stíny jeho odstínů! Je to můj Stín.

Gretchen začíná sklízet ze stolu a přitom se na můj vkus ometá až příliš blízko kolem Christiana. Ten si jí naštěstí vůbec nevšímá. I tak je moje vnitřní bohyně celá nabuzená, jen trochu jinak než obvykle.

Kate s Miou se nadšeně rozplývají nad Paříží.

„Ano, a tys už někdy v Paříži byla?" obrací se na mě Mia bezelstně a odvádí mou pozornost od imaginárního výbuchu žárli vosti.

„Ne, ale ráda bych se tam podívala." Je mi jasné, že jsem u sto lu jediná, kdo nevytáhnul paty z rodných Států.

„My měli v Paříži líbánky," usměje se Grace na manžela, který jí ten úsměv široce oplácí.

Je skoro trapné je tak sledovat. Evidentně se hluboce milují a já se na chvilku zamýšlím nad tím, jaké to asi je, vyrůstat v úplné rodině.

„Je to nádherné město," přisvědčí Mia. „Až na ty Pařížany, ovšem. Christiane, měl bys tam Anu vzít," prohlásí pak rezolutně.

„Myslím, že Anastasia by dala přednost Londýnu," podotkne Christian měkce.

Hmm... tak on si to pamatuje. Pokládá mi dlaň na koleno a prsty mi pomalu klouže vzhůru po noze. Celé moje tělo se v odezvě na tu akci napne. To ne... Ne tady, ne teď. Ucítím prudký příval krve ve tvářích a posouvám se ve snaze mu uniknout. Pevně mi stiskne stehno, nepouští mě. V zoufalství sahám po sklenici s vínem.

Malá Miss Copánek se vrací na scénu a spolu s ní spousta nesmělých pohledů a houpání v bocích. Přináší hlavní chod: hovězí á la Wellington, tuším. Naštěstí nám jenom roznáší talíře a pak odchází. Ačkoliv si dala pěkně načas, když podávala Christianovi ten jeho. Christian po mně vrhá tázavý pohled, když si všimne, jak ji vyprovázím očima ze dveří.

„Tak co je špatného na těch Pařížanech?" dobírá si Elliot sestru. „Copak jsi nepodlehla jejich okouzlujícímu šarmu?"

„Brr, to si piš, že ne. A monsieur Floubert, ten nelida, co jsem u ně j pracovala, to byl dominantní despota."

Zakuckám se vínem.

„Anastasie, jsi v pořádku?" ptá se mě Christian starostlivě a stahuje ruku z mého stehna.

Slyším, že už znovu nabyl svůj smysl pro humor. díkybohu. Když zuřivě zakývám hlavou, zlehka mě poplácá dlaní po zádech a nechává ji tam, dokud se úplně nevzpamatuju.

Hovězí se jenom sype. Je servírované s opékanými batáty, karotkou, pastiňákem a zelenými fazolkami. Chutná mi tím spíš, že si Christian udržuje uvolněné rozpoložení po celou dobu, co jíme. Mám podezření, že je to kvůli tomu, jak se nezřízeně cpu. Rodinná konverzace plyne jako voda. Jsou k sobě milí, jeden o druhého jeví upřímný zájem, a taky se lehce škádlí. U citronového dezertu nás Mia baví svými zážitky z Paříže a v jednu chvíli během vyprávění najednou přejde do plynulé francouzštiny Všichni na ni zůstáváme zaraženě zírat, pak na nás zase nechápavě zírá Mia, až jí nakonec Christian ve stejně plynulé francouzštině vysvětlí, co se jí povedlo, načež ona propadá nekontrolovatelnému záchvatu hihňání. Její smích je velmi nakažlivý, takže se nakonec svíjíme v křečích všichni.

Potom se Elliot rozpovídá o svém posledním architektonickém projektu. Jde o nějaký nový, ekologicky šetrný satelit na sever od Seattlu. Letmo si všímám, že Kate doslova visí El liotovi na rtech, v očích má přitom takovou touhu. nebo možná lásku. Ještě jsem nepřišla na to, co přesně to je. On se na ni zářivě usměje a vyšle k ní takový nevyslovený příslib. Pozdějc, bejby, vyzařuje z něj, a je to žhavé. zatraceně žhavé. Stačí mi jediný pohled na ně a červenám.

Povzdechnu si a koutkem oka mrknu na Stíná. Dokázala bych na něj hledět navěky. Na bradě mu už zase raší vousy a prsty se mi téměř kroutí touhou se jich dotknout. Chtěla bych to strniště cítit na tváři, na prsou. na stehnech. Hned mě polévá horko, když si uvědomím, kam směřují mé myšlenky. On se na mě podívá, sevře v ruce mou bradu a palcem na ni zatlačí.

„Nekousej si ten ret," vydechne přiškrceně. „To chci dělat já."

Grace s Miou sklízí sklenice od dezertů a nesou je do kuchyně, zatímco pan Grey, Kate a Elliot se dohadují, jaká pozitiva přináší státu Washington používání solárních panelů. Christian předstírá, že jim se zájmem naslouchá, přitom mi ale pod stolem znovu pokládá ruku na koleno a začíná putovat prsty vzhůru po mém stehně. Zadrhává se mi dech a tisknu kolena k sobě v pokusu ho tím zastavit. Zahlédnu jeho úšklebek.

„Chceš, abych ti ukázal zahradu za domem?" zeptá se mě tak, aby to všichni slyšeli.

A já vím, že bych měla říct „ano", jenže mu nevěřím. Ale dřív než stihnu odpovědět, už stojí a podává mi ruku. Beru ho za ni a v podbřišku ucítím to známé trnutí - to je reakce na jeho temný hladový pohled.

„Omluvte mě," pronesu směrem k panu Greyovi a následuju Christiana ven z jídelny.

Vede mě skrz halu až do kuchyně, kde Grace s Miou plní myčku nádobí. Miss Copánek nikde nevidím.

„Beru Anastasii na zahradu," oznámí Christian nevinně. Grace nám s úsměvem pokyne a Mia odchází zpátky do jídelny.

Vycházíme na terasu dlážděnou šedým kamenem, osvícenou světly vetknutými do dlažby. Jsou na ní keříky osázené v květináčích ze stejného šedého kamene a v rohu stylový kovový stůl se židlemi. Christian mě provádí kolem posezení až k několika schodům, po kterých stoupáme na rozlehlý trávník, svažující se dolů k zálivu. Ach můj bože - to je nádhera! Na horizontu září Seattle a chladný májový měsíc zanechává na vodní hladině jiskřivou stopu vedoucí k molu, u kterého jsou ukotvené dva čluny. Hned vedle je loděnice. Celé to půso - bí neuvěřitelně poeticky, tak poklidně. Chvíli tu nádheru bez dechu vstřebávám.

Christian znovu vykročí a mě táhne za sebou. Podpatky se mi začínají bořit do měkké půdy.

„Počkej, prosím," ohradím se, jak za ním klopýtám.

Zastaví a zadívá se na mě s tím svým nečitelným výrazem v obličeji.

„Mám podpatky. Musím si sundat boty."

„Nenamáhej se," utrousí suše. Shýbne se, popadne mě za nohy a přehodí si mě přes rameno. V překvapení hlasitě zavřísknu a on mě vzápětí silně plácne dlaní přes zadek.

„Šetři si hlasivky," zavrčí.

Ale ne... to nevypadá dobře. Mé podvědomí se chvěje vkleče na kolenou. Christiana muselo něco šíleně dopálit - mohl to být José, ta Georgie, moje kalhotky, že si koušu ret. Ježíši, v jeho případě to mohlo být cokoliv.

„Kam mě to neseš?" hlesnu.

„Do loděnice," odsekne.

Visím mu přes rameno hlavou dolů a on se mnou v měsíčním svitu odhodlaně rázuje přes trávník.

„Ale proč?" zajíknu se, jak narážím trupem do jeho těla. „Potřebuju s tebou být sám." „Kvůli čemu?"

„Protože ti naplácám a pak tě ošukám." „Proč?" zafňukám tiše. „Ty víš proč," zasyčí.

„Myslela jsem, že jsi ten typ, co jedná v danou chvíli," zaúpím bez dechu. „Anastasie, ta chvíle právě nastala, věř mi." Do háje...