Päťdesiat odtieňov sivej (CZ) 2012 15. kapitola

Kapitola 15

„Ahoj," pozdravím nesměle, když otevřu dveře. Christian stojí na terase, na sobě džíny a kožené sako.

„,Ahoj," odpoví a celý se rozzáří. Ajá se na okamžik opájímjeho krásou To mě podrž, v kůži mu to opravdu sekne. „Pojď dál."

„Jestli smím," řekne pobaveně. Když vchází, pozvedne ruku s lahví šampaňského. „Myslel jsem, že oslavíme tvoupmomoci. Nic nepřebije dobrý Bollinger" „Zajímavá volba slov," okomentujuto suše. Zakení se. „Zbožňuju tvůj bystrý úsudek, Anastasie." „Máme jenom čajové šálky. Sklenice už jsme zabalily" „Šálky? To nezní špatně."

Odcházím do kuchyně, celá nervózní V břiše se mi rojí hejno motýlů a zároveň mám pocit, jako bych měla v obýváku pantera nebo pumu - nevyzpytatelného predátora „Chceš to i s podšálkem?"

„Hrnek bude stačit, Anastasie," houkne na mě nepřítomně z obýváku. Když se vracím, nacházím ho, jak stojí a zírá na hnědý balíček s knihami. Stavím šálky na stůl.

„Toj sem připravila pro tebe," zamumlám rozpačitě. Sakra. to nevypadá na procházku růžovou zahradou.

,Hnm, to jsem si domyslel. Velmi trefná citace." Nepřítomně přejíždí dlouhým ukazováčkem po vzkazu. „Myslel jsem, že jsem ďábel a ne Angel. Že ses rozhodla pro pokoření," odhalí zuby v krátkém dravčím úsměvu ,Předpokládal jsem, že najdeš něco, co bude znít tak příhodně."

Je to zároveň prosba," zašeptám Pročjsem tak nervózní? Jazyk se mi lepí napato.

„Prosba? Žádáš mě, abych ktobě byl shovívavý?"

Přikývnu.

„Koupil jsem je pro tebe," prohlásí tiše a upře na mě bezvýrazný pohled. „Byl bych shovívavější, kdybys je přijala" Instinktivně polknu.

„Christiane, nemůžuje přijmout, je to prostě příliš."

„Vidíš, a to je právě ta věc, o které jsem mluvil, vzdoruješ mi. Chci, abys je měla, a tím to končí. Je to velmi jednoduché. Nemusíš o tom přemýšlet. Jako sub bys za ně byla prostě vděčná. Přijímala bys věci, které ti koupím, protože bys mě tímpotěšila"

„Kdyžjsi mi je kupoval, nebylajsem žádná sub," hlesnu

„To ne. ale teď už jsi souhlasila, Anastasie." Ostražitě přimhouří oči

Povzdechnu si. Tohle nevyhraju,je čas na plán B.

„Takže jsou moje a smím si s nimi dělat, co chci?"

Zatváří se podezíravě, ale připouští:

„Přesně tak"

„Tak v tom případě bych je ráda věnovala dobročinné organizaci. Té, co operuje v Dárfúru - zdá se totiž, že je tvému srdci blízká Můžouje třeba vydražit" Jestlije tohle to, co chceš," stáhne rty do tvrdé linky. Je zklamaný. Cítím, jak červenám.

„Ještě si to rozmyslím," zahučím. Zklamat jsem ho teda nechtěla - vzpomínám si na jeho slova: Chci, abys mě chtěla potěšit.

„ Zbytečně o tom nepřemýšlej, Anastasie. Ne o tomhle." Jeho tónje tichý, vážný. Jak bych mohla nepřemýšlet? Jednoduše. Představ si, že jsi auto nebo nějaká jiná věc, kterou vlastní, vrací se na scénu mé podvědomí s jedovou slinou Jgpomju ho. Ach jo, nemůžeme to prostě nechat plavat? Najednou je mezi námi napjatá atmosféra a já nevím, co s tím Stáčímpohledke svým rukám Jaktu situaci zachránit?

Odkládá láhev šampaňského na stůl a stoupá si přede mě. Podpírá mi bradu a zvedá hlavu S vážným výrazem ve tváři se na mě zadívá.

„JKoupím ti spoustu věcí, Anastasie. Zvykej si na to. Můžu si to dovolitjsem velmi zámožný muž." Skloní se a vtiskne mi krátký cudný polibek „ Prosím" A pouští mě.

Děvko, zavrčí na mě popudlivě mé podvědomí.

„Vzbuzuje to ve mně pocit ladnosti," zabrblám

Christian si rozčileně zajede rukou do vlasů

„Ale to by nemělo. Mac se v tom pitváš, Anastasie. Nestav se před nějaký pochybný morální soud, založený na tom, co si o tobě pomyslí ostatní. Neztrácej s tím energii Děláš to jenom proto, že máš výhrady k té naší dohodě, to je přirozené. Prostě si nedokážeš představit, do čeho se pouštíš."

Krčím čelo, jak se pokouším sledovat tokjeho myšlenek

„No tak, tohle nedělej," napomene mě mírně, znovu mi sevře bradu a lehce ji stiskne, takže vysvobodí můj ret ze sevření mezi zuby. „Není na tobě nic laciného, Anastasie. Nechtěljsem, aby ses tak cítila. Jen jsem ti koupil staré knihy, o kterých jsem si myslel, že by ti udělaly radost, to je všechno. Dáme si to šampaňské." Jeho pohled se rozehřívá a postupně taje ajá se váhavě usměju

„Takje to lepší," zavrní Zvedá šampaňské, strhává z něj fólii a sundává čepičku Pootáčí spíš láhví než korkem a s malým lupnutím ho zkušeně otevírá, aniž by vylil jedinou kapku Zpola jím plní naše šálky.

„Je růžové," odtuším překvapeně.

„ JBollingern Grande Année Rosé 1999, vynikající ročník," pronáší zálibně. „V hrnkách... " Zazubí se.

„V šálcích Gratuluju ti k titulu, Anastasie." Ťukneme si a on se napije, ale já se nějak nemůžu zbavit dojmu, že je to celé spíš o mé. kapitulaci.

„Děkuju," špitnu a usrknu si. Víno je samozřejmě výborné. „Neprojdeme teď ty přípustné meze?"

„Stále taknedočkavá." Za ruku mě odvádí ke gauči, na který si sedá a mě stahuje vedle sebe.

„Tvůj nevlastní otec je velmi uzavřený člověk"

Ach. takže žádné přípustné meze. Prostě už je chci mít z krku, ten strach, co kvůli nim cítím, už mě sžírá.

„Dokázal jsi ho přimět, aby ti zobal z ruky," našpulím se.

Christian se lehce uchechtne.

„ Jenomprnoto, že ummrybařiť'

„Jakjsi vlastně věděl, že miluje rybaření?"

„Tys mi to řeka. Kdyžjsme šli na to kafe."

„JEh... opravdu?" Znovu upíjím Teda, ten má ale paměť na detaily. Hmm.. to šampaňské je fakt hrozně dobré. „Ochutnaljsi víno na rautu?"

Christian se zašklebí. „Jo. Byl to hrozný patok"

„Vzpomnělajsem si na tebe, když jsem se ho napila Jakto, že toho o víně tolik víš?"

,Nemyslím, že bych o něm věděl nějak moc, Anastasie, prostě vím, co mám rád." Oči mu zasvítí, jsou skoro stříbrné, a já pocítím nával horka ve tvářích. „Dáš si ještě?¹ zeptá se a ukáže na šampaňské.

„Prosím."

Christian se s grácií zvedá a přináší láhev. Nalévá mi do šálku. Snaží se mě snad opít? Podezíravě si ho měřím

„Ten byt vypadá opravdu pustě. Už máte sbaleno?"

„Víceméně."

„Jdeš zítra do práce?"

„Jdu, bude to můj poslední denu Claytonů."

„Pomohl bych vám se stěhováním, ale užjsem slíbil, že vyzvednu sestru na letišti." Aha. tak to je novinka.

„Mia se v sobotu brzy ráno vrací z Paříže. Já zítra odjíždím do Seattlu, ale zaslechl jsem, že vámpomůže Elliot"

„To jo, a Kate je z toho nadšená."

Christian se zachmuří. „Ano, Kate a Elliot, kdo by to byl řekl?" zamručí a z neznámých příčin vypadá, že ho to netěší „Jakjsi na tom vlastně se sháněnímpráce v

Seattlu?"

Kdy už se budeme bavit o těch mezích? Co to tady na mě hraje? „Mám domluvených pár pohovorů na stáže pro absolventy." „Atojsi mi hodlala říctkdy?" Pohoršené zvedá obočí. „Ehm. říkám ti to teď." v zamyšlení přimhouří oči. „U kterých společností?"

Z nějakého důvodu - nejspíš proto, že by mohl použít svůj vliv - muto prostěnechciříkat

„V nějakých nakladatelstvích."

„To bys chtěla dělat? Pracovat v nakladatelství?"

Obezřetně kývnu.

„Takže?" Trpělivě mě sleduje, očekává další informace.

„Takže co?"

„Nedělej hloupou, Anastasie,jaká nakladatelství?" kárá mě.

„Jen nějaká malá," zahučím „Proč nechceš,

abych to věděl?"

„Kvůli protekci."

Nechápavě svraští čelo.

„Ale no tak, teď zase děláš hloupého ty."

Zasměje se. „Hloupý? Já? Bože, ty jsi ale výzva Napij se, promluvíme si o těch mezích." Odněkud vyloví další kopii mého emailu a seznam přípustných mezí. Copak ho nosí jen tak po kapsách? Myslím, že jeden zůstal v tom saku, co mi nechal Do háje,

nesmím na něj zapomenout Lju do sebe celý šálek vína najednou Christianna mě vrhá letmý pohled „Dáš si víc?" „Dám si víc."

Usměje se tím svým tajemným sebevědomým úsměvem, zvedne láhev a... zarazí se. „Jedlas něco?"

Ale ne. už zase ta obehraná písnička

„Ano. mělajsem s Rayem oběd o třech chodech," protáčím panenky. S tím šampaňským jsemnějaká odvážnější Předkání se, chytá mě za bradu a soustředěně se mi propaluje pohledem do očí „Příště, až na mě protočíš oči, ohnu si tě přes koleno." Cože?!

„Ou," uniká mi a vjeho očích se zablýskne vzrušení „Ou,"

napodobí mě. „A takhle to začíná, Anastasie." Srdce mi nej spíš prolomí hrudní koš a motýli se vznášejí z břicha až nahoru do sevřeného hrdla Proč to zní tak-zatraceně-sexy?

Christian mi dolévá víno ajá znovu piju prakticky do dna Vrhám na něj zkotlý pohled „Získaljsem si tvou pozornost, že7' Přitakám. „Odpověz mi."

„Ano. získal sis mou pozornost"

„JDobře," usměje se spokojeně. „Takže, sexuální aktivity. Skoro všechno užjsme spolu děMi." Přisouvám se kněmublíž a skláním se nad seznamem PŘÍLOHA 3 PŘÍPUSTNÉ MEZE Určeno k projednání mezi oběma smluvními stranami: Podřízená souhlasí s:

65535. masturbací
65536. felací
65537. cunnilingem
65538. polykáním semene
65539. vaginálním stykem
65540. vaginálním fistingem
65541. análním stykem
65542. análním fistingem

„Ríkalas žádný fisting Nějaké další námitky?" ptá se mírně.

Ztěžka polknu „No, ten anální stykal^A není úplně můj šálekkávý."

„S tím fistingem souhlasím, ale k tomuhle bych se jednou rád propracoval, Anastasie.

Ale počkáme si na to. Ostatně, není to

něco, na co bychommohlijen tak vlítnout," uculí se. „Vyžaduje to určitý trénink." „Trénink?" hlesnu.

„No ano. Musíš na to být opravdu připravená Anální styk může být velmi příjemný, věř mi. Jestli to zkusíme a nebude se ti to líbit, nemusíme to znovu dělat," kření se na mě.

Vyděšeně zamrkám On si myslí, že se mi to bude líbit? Jak ví, že je to příjemné?

„Tyjsi to zkoušel?" zašeptám „Ano."

A kruci. Zalapám po dechu „S mužem?"

„Ne. S mužemjsem to nikdy nedělal To zase není můj šálek kávy."

„S paní Robinsonovou?"

„Ano."

No to snad... jak? Zamračím se a Christianpokračuje dál:

„Apaklumámé... polykání semene. Z tohojsi dostalajedničku"

Tváře mám vjednom ohni a má vnitřní bohyně nadšeně špulí pusu, jak se dme

pýchou „Tak co?" pohlédne na mě s potměšilýmúsměvém „Je polykání semene v

pořádku?" Přikývnu, neschopná se mupodívat do očí, a oblacím do sebe zbytek

vína v šálku „Ještě víc?" optá se měkce.

„Ještě víc." Když mi dolévá, náhle se mi vybavuje, o čem jsme se dnes bavili na piomoci Mluvil teďjen o víně, nebo to byl dvoj- smysl?

„Můžeme teď sexuální pomůcky?" zjišťuje.

Odevzdaně pokrčím rameny a znovu se zadívámna seznam Podřízená souhlasí s použitím:

65535. vibrátorů
65536. vaginálních šidítek
65537. análních šidítek
65538. jnchvagnál™chanátóchpomůcek

„Ta anální šidítka... opravdu dělají to, co se píše na obalu?" znechuceně nakrčímnos. „Ano," usměje se. „A stejně jako vpřípadě análního styku doporučujijedmé - trénink" „Aha... a co znamená tojiných? " ,Kličky, vajíčka... a takpodobně." „Vajíčka?" vyjeknu znepokojeně.

„Ne skutečná," zasměje se hlasitě a zatřese hlavou Nakvašeně se našpulím

„Mac mě těší, žejsemtě pobavila" Nedaří se mi skrýt dotčený tón vhlase. Christian se přestává smát

„Omlouvám se. Slečno Steeleová, je mi to líto," prohlásí a snaží se přitom vypadat kajícně, ale oči mu stále rozpustile svítí „Nějaké připomínky k pomůckám?" „Ne," odseknu.

„Anastasie," vemlouvá se mi. „Mrzí mě to. Věř mi. Nechtěl jsem se ti posmívat. Ještě nikdy jsem to s nikým nerozetbral tak detailně. Jsi prostě strašně nezkušená. Omlouvám se." Teď už jsoujeho velké šedé oči upřímné. Trochu se uvolňuju a znovu usrkávám šampaňské.

„Dobře - teď bondáž," zavelí a vrací se k seznamu Taky do něj nahlédnu a má vnitřní bohyně hned začne poskakovatjako malé dítě čekající na zmrzlinu Podřízená souhlasí s následujícími druhy poutání:

65535. provazy
65536. koženými pouty
65537. želízky/okovy
65538. páskou

• jinými způsoby Christianzvedá obočí ,Nějaké připonínký?"

„V pohodě," zašeptám a rychle se zadívám zpátky na seznam Podřízená souhlasí s následujícími způsoby poutání:

65535. ruce vpředu
65536. kotníky
65537. lokty
       
65538. ruce za zády
65539. kolena
65540. zápěstí ke kotníkům
65541. poutání k nábytku/vybavení
65542. rozpěrné tyče
65543. závěs

Souhlasí Podřízená s užitím pásek na oči? Souhlasí Podřízená s užitím roubíků?

„O závěsu už jsme spolu mhuvili Bude v pořádku, když ho prohlásíš za krajní mez. Je to časově náročné ajá tě stejně budumít na moc krátké časové úseky. Něco dalšího?" „Nesměj se mi, ale cojsou to rozpěrné tyče?"

„Nebudu se smát - slibuju Už jsem se za to omlouval dvakrát" Zabodne do mě pohled. „Nechtěj po mně, abych to dělal

znovu," varuje mě. A já mám dojem, jako bych se přitom viditelně scvrkla... je tak panovačný. „Rozpěmá tyč je tyč opatřená pouty na kotníky a zápěstí. Dá se s tímužít spousta legrace."

„Aha. Dál ty roubíky. Měla bych strach, že nebudu moct dýchat"

„ To já bychměl strach, kdybys nemohla dýchat Nechcitě dusit"

„Ajak teda použiju úniková slova, když budu mít roubík?"

Na chvíli se odmlčí.

„Tak za prvé, doufám, že je nikdy nebudeš muset použít. Ale když budeš mít roubík, použijeme sigpály rukama," zhodnotí prostě.

Zmateně zamžikám. Jak to může fungovat, když budu svázaná? Přestává mi to myslet. hmm, to bude ten alkohol.

„Ty roubíky mě prostě znervózňují"

„Dobře, udělám tam poznámku"

Anajednou mi něco dochází.

„Svazuješ své sub proto, aby se tě nemohly dotýkat?"

Zadívá se na mě, oči široce rozevřené.

„Je to jeden z důvodů," připouští tiše.

„To protojsi mi svázal ruce?"

„Ano."

„Nechceš se o tom bavit," zkonstatuju

„Ne, to nechci Dáš si ještě víno? Dodává ti kuráž a já se potřebuju dozvědět, jak se stavíš k bolesti"

Do háje. dostáváme se kté nejošermtnějšr záležitosti. Christian mi dolévá ajá upíjím

„Takže, jaký je tvůj obecný postoj k přijímání bolesti?" vrhá na mě vyčkávavý pohled. „Koušeš si ret," ucedí temně.

Okamžitě přestávám. Ale nevím, co bych mu řekla. A tak červenám a soustředěně si zkoumám ruce.

„Bylasjako dítě fyzicky trestána?"

„Ne."

„Takže nemáš žádné srovnání?"

„Ne."

„Není to tak špatné, jak si myslíš. Tvá představivostje teď tvýmnejhoramnepřítelem," zašeptá. ,A musíš to dělat?"

,Ano." „Proč?"

„Patří to kvěci, Anastasie. Prostě to dělám Vidím, žejsi nervózní. Probereme ty metody." Ukazuje mijejich seznam Mé podvědomí s křikem píchá a po hlavě skáče za gauč. vyplácení dlaní šlehání bičíkem kousání genitálií svorky horký vosk

vyplácení dřevěnými důtkami vyplácení rákoskou svorky na bradavky led

další metody/druhy působení bolesti „Bylas proti geniálním svorkám To beru Ngbolestivějšíje ale vyplácení rákoskou" Cítím, jakblednu „K tomu se dopracujeme časem" „Nebo to nebudeme dělat vůbec," hlesnu.

„Je to součást dohody, bejby. Ale budeme se k tomu dostávat postupně. Anastasie, nebudu tě k ničemu nutit"

„Celá tahle část s tresty, to mě asi děsí nejvíc," přiznávám slabýmhláskem

Jsem rád, že mi to říkáš. Pro teď teda rákosku škrtám Teprve až se ohledně toho všeho víc uvolníš, zvýšíme intenzitu. Budeme to brát pozvolna."

Těžce polknu a on se skloní, aby mě políbil.

„Vidíš, nebylo to zas takzlé, že ne?"

Se srdcemv krku pokrčím rameny.

„Podívej, chci s tebou mluvitještě ojedné věci a pak už tě beru do postele."

„Do postele?" Prudce zakmitám řasami a cítím, jak se mi po těle rozlévá krev a zahřívá všechna ta místa, o jejichž existenci jsemještě donedávna neměla ani potuchy.

„Ale no tak, Anastasie, když s tebou řeším takové věci, mám chuť se s tebou prošukat do příštího týdne a začít s tím pokudmožno hned Neříkej, že to na tebe nemělo žádný vliv."

Nervózně si poposednu Má vnitřní bohyně už dýchájako lovecký ohař.

„Tak vidíš. Kromě toho, chtěl bych něco vyzkoušet"

„Něco bolestivého?"

„Ne - přestaň za vším vidětjenombolest Jde především o potěšení. Užjsem ti

někdy ublížil?"

Vnímám, jak se mi do obličeje vrací barva. „Ne."

„Dobrá, takže. Dnes dopoledne ses zmínila o tom, že chceš víc," odmlčí se a najednou vypadá nějak nejistě. Ach můj. kam tím zase míří? Sevře mouruku

„V době, kdy nebudeš moje sub, bychom to mohli zkusit. Nevím, jestli to bude fungovat. Netuším, jestli to vůbec dokážu oddělit Nemusí to vyjít Ale chci to zkusit Možná jednu noc v týdnu, co já vím"

Do háje zelenýho. klesá mi čelist a mé podvědomí upadá do šoku. Christian Grey mi chce dát víc! On to chce zkusit! Mé podvědomí vykukuje zpoza gauče, jeho skřeti tvář teď navíc hyzdí zbytky šoku.

„Ale mámjednu podmínku." Christian opatrně zkoumá můj omráčený výraz.

„Jakou7' vydechnu Cokoliv. Dám ti cokoliv.

„Laskavě přijmeš můj dárekk promoci"

„Eh..." Ahluboko uvnitř už tuším, co to bude. Samouhrůzou se mi scvrkává žaludek Stále mě pozorně sleduje - snaží se odhadnout mou reakci.

„Pojď." vyzývá mě, zvedá se a vytahuje mě na nohy. Svléká si sako, přehazuje mi ho přes ramena a vede mě ke dveřím

Venku stojí červený hatchback, malé dvoudvéřové audi.

„Je tvoje. Blahopřeju ti," popřeje mi, přivine mě k sobě a vtiskne mi polibek do vlasů On mi fakt koupil zatracený auto. A zbrusu nový, jak se zdá. Ježiši. už ty knihy jsem nemohla rozdýchat Bezvýrazně na to auto zírám a snažím se rozhodnout, co to se mnou vlastně dělá. Na jednu stranu jsem nepříjemně překvapená, ale na druhou vděčná; a taky v šoku, že to opravdu udělal Převládající emocí je ale... hněv. Jo, zlobím se na něj, zvlášť po tom, co jsem mu řekla o těch knihách I když. tou dobou už bylo to auto koupené.

„Anastasie, ten tvůj brouk je starý a opravdu nebezpečný. Nikdy bych si neodpustil, kdyby se ti vněm něco stalo, když je pro mě tak snadné s tímněco... " umlkne náhle.

Cítím na sobě jeho pohled, ale v tu chvíli se nedokážu přimět, abych se na něj podívala. Jen oněměle stojím a civím na tu nablýskanoujasně červenounovotu

,,Ztníinljsem se o tom tvému tátovi Byl pro všema deseti," dodává tiše.

Otáčím se a s pusou dokořán na něj zděšeně třeštím oči.

„Tys o tom řekl Rayovi? Jak jsi jen mohl?" Stěží ze sebe tu větu vymáčknu. Co si to dovoluje? Chudák Ray. Je mi z toho zle. Takhle ho ponížit

, Anastasie, je to dárek, nemůžeš za něj prostě poděkovat?"

,Ale ty víš, že je to příliš."

„Ne pro mě, ne pro můj vlastní klid"

Zamračím se na něj, zkrátka nevím, co bych mu na to řekla. On to prostě nechápe! Celý život se topí v penězích Tedy, ne celý život - ne, když byl malé dítě. Ta poslední myšlenka trochu mění můj úhel pohledu Je velmi alarmující. Najednou už to auto nevnímám tak nepřátelsky, dokonce se kvůli své reakci cítím lehce provinile. Christian to udělal s dobrým úmyslem. Sice přestřelil, ale nemyslel to zle.

Jsem ráda, že mi auto zapůjčíš, stejně jako ten notebook"

Ztěžka si povzdychne. „Dobře. Takže půjčka Na dobu neurčitou," popatří na mě ostražitě.

„Ne na dobuneurčitou, prostě prozatím. Děkuju"

Svraští obočí Stoupám si na špičky a letmo ho políbímna tvář.

„Děkuji za to auto, pane," zašvitořím takmile,jakjen dokážu

Zčistajasna mě popadne a strhne si mě na sebe. Jednou rukou položenou na mých zádech mě k sobě tiskne, v druhé pevně svírá mé vlasy.

„Ano Steeleová, ty jsi taková provokatérka" Začíná mě vášnivě líbat, jazykem nemilosrdně rozráží mé rty.

v tu ránu se mi vžilách vaří krev a polibekmu oplácím Strašně moc ho chci -bez ohleduna to auto, kmiy, přípustné meze... rákosky... Chci ho.

„Stojí mě všechny síly, abych tě teď hned neošukal na kapotě toho auta Jenom proto, abych ti dokázal, že jsi moje. Aže když ti budu chtít koupit podělaný auto, tak ti koupímpodělaný auto," zavrčí „A teď' už pojď dovnitř, ať tě můžu svléknout donaha" Vtiskne mi krátký hrubý polibek Páni, ten se ale zlobí.

Čapne mě za ruku a vede zpátky dovnitř a rovnou do mého pokoje. bez jakéhokoliv zaváhání. Mé podvědomí je už zase schované za gaučem a kryje si hlavu rukama. V pokoji Christianrozsvěcí lampičku a zůstává nehnuté stát -jenna mě tvrdě hledí „Prosím, nezlob se na mě," zašeptám.

Jeho pohledje úplně netečný, místo očí má dva chladné střepy z kouřového skla „Omlouvám se za to auto a za knihy. " zajíknu se. Žádná reakce. „Děsíš mě, když jsi rozzlobený," vydechnu, neschopná od něj odthnoutzrak

Zavře oči a potřese hlavou. Když znovu rozevře víčka, je jeho výraz nepatrně měkčí. Zhluboka se nadechne a polkne.

„Otoč se," broukne tiše. „Chci z tebe sundat ty šaty."

Další náhlá změna nálady, je tak těžké mu v tom stačit Poslušně se otáčím, srdce mi divoce pumpuje a můj strach okamžitě přebíjí touha. Proniká mi do krve, temná a žádostivá, klesá mi útrobami níž a níž. Christian mi odhrnuje vlasy ze zad, takže splývají podél pravé strany obličeje a ve vlnách spadají na hruď Přikládá mi ukazováček k šíji, bolestně pomalu jím sjíždí dolů po mé odhalené páteři a cestou mě jemně škrábe nehtem

„Ty šaty se mi líbí," zavmí „Rád se dívámna tvou bezchybnou kůži"

Jeho prst se zastavuje v půli mých zad, když doputuje k okraji šatů. Zahákne se za ně a zatáhne, takže musím couvnout až k němu Cítím za sebou teplo, které sálá z jeho těla Sklání se a vdechuje vůni mých vlasů.

„Voníš skvěle, Anastasie. Tak sladce." Špičkou nosu mi přejíždí podél ucha a dolů po krku, lehounkými polibky si prolíbává cestu až k mému rameni.

Můj dech se mění - je mělký, povrchní a plný očekávání. Christian bere do prstů zip mých šatů. Velmi pomalu ho rozepíná A mezitím se jeho rty dál pohybují, otírají se o mě, jemně sají a razí si stezku i k mému druhému rameni. V tomhle je tak mučivě dobrý. A mé tělo na to mučení reaguje - začínám se podjeho doteky zmámeně vlnit

„Budeš. Se. Muset Naučit Vydržet V klidu," šeptá mezi jednotlivými polibky, kterými právě posévá mou šíji.

Zatáhne za zapínání na krku a šaty mi kloužou knohám

„Žádná podprsenka, slečno Steeleová To se mi lítb."

Natáhne přede mě ruce a sevře má prsa v dlaních, okamžitě mi tvrdnou bradavky.

„Zvedni ruce a dej mije kolemkrku," vydechne mi proti kůži.

Bez zaváhání ho poslechnu, prsa se mi tím pohybem zvedají a tlačí pevněji do jeho dlaní. Bradavky mi tvrdnouještě víc. Zaplétám si prsty do jeho měkkých vlasů a jemně ho za ně tahám Dávámhlavu ke straně, aby měl lepší přístup k mé

šíji.

„Mmm.. " zavrní mi do důlku za uchem a začíná mi svými dlouhými prsty masírovat bradavky, zrcadlí jimi pohyb mých rukou vjeho vlasech. Když se ten vjem ostře ajasně projeví vmém klíně, zavzdychám „Měl bych tě udělat takhle?" zašeptá Prohnu se v zádech a natlačím se protijeho šikovným rukám „Lítá se vám to, že ano, slečno Stehová?" „Mmm.. "

„Řekni to," dožaduje se a pokračuje v té pomalé tatie jemným taháním.

„Ano." „Ano, co?"

„Ano. pane"

,Hodnáholka" Silně mě štípne, takže se křečovitě zazmítáma narazím do jeho těla Při té nádherné ostré bolesti působící zároveň rozkoš se až za- jíknu. Ucítím ho za sebou. Zasténám a zabořím muprsty do vlasůještě víc, zatahámho za ně silněji

„Nemyslím, že už bys byla připravená vyvrcholit," zapřede. Přestává mě dráždit rukama, jemně mi skousne ušní lalůček a zatáhne za něj. „Kromě toho, nepotěšilajsi mě."

Ale... ne. Co to znamená? ozve se v mé mysli přes mlžný opar touhy a z úst se mi vydere další sten.

„Takže tě možná nenechám udělat vůbec." Znovu obrací pozornost k mým bradavkám, tahá zaně, kroutí jimi, převalujeje mezi prsty. Otřu se o něj hýžděmi. pěkně ze strany na stranu

Na krku ucítím, jak se mu v úsměvu roztáhnou rty. Rukama sklouzne k mým bokům, vzadu mi zahákne prsty do kalhotek, napne je a protlačí palce skrz jejich tenkou látku Trhá je na cáry a zahazuje přede mě, takže je vidím.. Ty bláho! Pak posouvá ruce ještě níž a zezadu do mě pomalu vmkájednímprstem

„Ach ano. Moje sladká holčička už je připravená," vydechne a prudce mě otáčí čelem k sobě. Jeho dech už je taky zrychlený. Zasouvá si ten prst do úst

„Chutnáte tak nádherně, slečno Stee- leová," vzdychne.

„Svlékni mě," poroučí mi tiše a přitommě propaluje zastřenýmpohledem Všechno, co mám na sobě já, jsou moje boty - tedy, Kateiny lodičky na vysokých podpatcích Zarazím se. Ještě nikýjsemžádného muže nesvlékala „To zvládneš," konejší mě mírně.

Poplašeně zamkám Kde jenom začít? Vztáhnu ruce kjeho tričku, ale on po nich chňapne a potutelně se usměje.

. „Ae ne," kření se a vrtí hlavou . ,Tričko ne. Msžná bude potřeba, aby ses mě při tom, co mám vplánu, dotkla" Oči muplanouwušením

Páni... tohle je novinka... skrz šaty se dotýkat smím. Uchopí jednu mou ruku a přitiskne siji dlaní do rozkroku

„Tohle je vliv, který na mě máte, slečno Steeleová."

Ostře vtáhnu vzduch do plic a obemknu ho prsty. A on se nemravně usměje. „Už chci být vtobě. Svlékni mi džíny. Teďjsi na řadě ty." No to snad... jak, na řadě? Myslím, že se mi údivempootevřela ústa „Tak copak si se mnoupočneš?" vyzvídá škádlivě.

No, možnosti tu jistě jsou... Má vnitřní bohyně zařvejako lvice. Náhle se ve mně rodí nefalšovaná steeleovská odvaha, vyprovokovaná frustrací a potřebou. Strkám do něj, abych ho povalila na postel. Když na ni padá, směje se. S vítězoslavným podtemnang fascinovaně hledím Má vnitrní bohyně co nevidět exploduje. Stahuju mu boty - spěšně, neohrabaně - i ponožky. Pozoruje mě, oči mu svítí rozjařeností a touhou A je přitom.. tak úchvatný. můj. Vylézám na postel a sedám si vedle něj, abych mu rozepnula džíny. Zasouvám mu prsty za lemkalhot a přitom zavadím o tu úžasnou stezku jemných chloupků směřujících k cíli mé cesty. Zavírá oči a já vnímám, jak se napne v bocích.

„Budeš se muset naučit vydržet v klidu," pokárámho a zatahámza ty chloupky.

Zadrhne se mu dech, potom se uculí.

„Jistě, slečno Steeleová," zabrouká, oči mu už doslova žhnou. „V kapse. kondom," vydechne nadvakrát.

Prohledávám mu kapsy, schválně pomalu, a sleduju, jak se přitom tváří. Má rozevřená ústa Vyndávám oba balíčky, které najdu, a pokládám je vedle něj na postel Dva! Mé netrpělivé prsty nahmatají knoflík zapínání a chvíli se s ním potýkám, než ho rozepnu. Teď už jsem bez sebe vzrušením.

„Jste tak nedočkavá, slečno Steeleová," zamručí, ale jeho hlas nese stopy pobavení. Rozepínám mu zip a rázem čelím problému, jak mu ty kalhoty stáhnout. hmm. Posouvám se níž a zatáhnu za ně. Sotva se pohnou Zamračím se. Jak to, že je to tak složité?

„Nedokážu vydržet v klidu, když si pořád koušeš ten ret," varuje mě. Teprve potom zvedá pánev, abych mu mohla svléknout džíny... a zároveň boxeriky... páni... Skopává oblečení na podlahu.

Je celý jenom můj, najednousou Vánoce ajá ho dostala na hraní.

„A co se mnou uděláš teď?" vydechne, po smíchu už ani památky. Vztáhnu ruku a dotknu se ho, stále pozonijujeho výraz. Ostře vdechuje a tvaruje rty do písmene O. Je hebký a jemný. a tvrdý. hmm, jak úchvatná kombinace. Předkláním se, vlasy mi padají podél obličeje, a beru ho do úst Apřisaju se. mocně. Zavírá oči,jeho boky se pode mnou divoce zazmítají. „Ježiši, Ano, brzdi," zasténá.

Cítím takovou moc,je to tak omamný pocit - rozpalovat ho a zároveň ochutnávat vústech a na jazyku. Rozeznávám, jak se pode mnou napíná, když se pohybuju nahoru a dolů a celého ho obemykámmezi zpevněnými rty... znovu a znovu

„Počkej, Ano, už dost Nechci se udělat"

Narovnávám se, nechápavě pomrkávám. Prudce oddechuju, přesně tak jako on, ale jsem zmatená. Myslela jsem, že jsem na řadě? Má vnitřní bohyně se tváří, jako by jí někdo sebral zmrzlinu

„Ta tvá nevinnost a nadšení jsou velmi odzbrojující," zasípá. „Ty. nahoře. to teď potřebujeme."

Aha.

„Tady, nasaď mi to," podává mi balíček s kondomem

U všech svátých. Jak? Trhám fólii a do prstů beru tupružnou vlhkou věcičku. „Stiskni vršek a sroluj ho. Dej pozor, aby na konci nezůstala vzduchová bublina," navádí mě zadýchaně.

Velice pomalu a velice soustředěně dělám, co mi řekL „Kristepane, ty mě snad zabiješ, Anastasie," zaúpí

Spokojeně se zahledím na výsledek své ruční práce. A taky na něj samotného - onje opravdu úchvatný. Užjenompohledna něj je sám o sobě velmi, velmi vzrušující.

, Ateď... Už chci být vtobě," zapřede zhluboka.

Poplašeně k němu vzhlédnu a on se náhle vztyčuje do sedu, takže se skoro dotýkáme nosy.

„Takhle." Ovíjí mi paži kolem boků, trochu mě zvedá a usazuje si mě obkročmo na klín. Druhou rukou se proti mně nastavuje, a pak mě - velmi pomalu - spouští dolů.

Jak mě rozevírá a naplňuje, zavzdychám. při tom mučivě příjemném, nádherně naplňujícínpnožitkupřékvapeně otevírámústa.Ach... prosím.

„To je ono, bejby, vnímej mě, úplně celého," procedí skrz stisknuté čelisti a na chvíli pevně zavírá oči.

A tak ho vnímám, úplně celého. A on mě jenom drží - sekundy, nebo snad celé minuty... to netuším - a upřeně se mi dívá do očí

„Takhle je to intenzivní," zašeptá a propne boky a zároveň jimi zakrouží Z hrdla se mi vydere neartkulovaný zvuk, ten požitek zarezonuje celým mým podbřiškem... všude. Sakra!

„Znovu," zašeptám Líně roztáhne rty do spokojeného úsměvu a poslechne mě.

S dalšímzaidíouráním prudce zakláním hlavu, až mi vlasy obloukempĎelétají

na záda, a on se pomalu pokládá zpátky na postel

„Ty se hýbej, Anastasie, nahoru a dolů, nebo jak chceš. Chyť se mě za ruce," vydechne hlubokým a zhrublým a bože-tak-sexy hlasem

Svírám je, jako by na tom závisel můj život A opatrně se zvedám a znovu spouštím Jeho oči planou divokým očekávám, dech má trhaný, stejně jako já Když klesám dolů, vychází mi vstříc a znovu mě vynáší vzhůru. Společně nacházíme rytmus. nahoru, dolů, nahoru, dolů. znovu a znovu... aje to tak.. skvělé.

A mezi jednotlivými nádechy cítím, jak se hluboko uvnitř mého těla rytmicky rozechvívá mocný pocit A rychle narůstá Dívám se na Christiana, jsme do sebe zaklesnutí i očima ajá v těch jeho vidím úžas, je ze mě uchvácený.

Já šukám jeho. Jsem na řadě. Patří mi a já patřím jemu. A ta poslední myšlenka, ta nezvratná jistota, mě žene až na vrchol a zároveň vrhá do propasti, kde se tříštím a neartikulovaně sténám, zatímco on mi zatíná prsty do boků, zavírá oči, zaklání hlavu, zatíná čelisti a následuje mě. tiše.

Padám mu na hruď, dočista přemožená, a ocitám se někde mezi fantazií a realitou, na místě, kde neexistují žádné krajní ani přípustné meze.