Päťdesiat odtieňov sivej (CZ) 2012 18. kapitola

Kapitola 18

Doktorka Greenová je vysoká, bezvadně upravená blondýna v tmavomodrém

kostýmku. Připomíná mi ženy, které pracují v Christianově kanceláři. Mohla by sloužit jako identifikační portrét - další stepfordská panička Vlasy má sepnuté do elegantního drdolu Můžejí býtněco málo přes čtyřicet. „Pane Greyi," potřásá Christianovi nabídnutou rukou

„Oceňuji, žejste si tak narychlo udělala čas," řekne Christian

„A já oceňuji, že jste mě přesvědčil, abych si ho udělala, pane Greyi. Slečno Steeleová," usměje se a chladně si mě změří

Podáváme si ruce ajá poznávám, že je jednou z těch žen, které si nenechají od nikoho nic líbit Stejně jako Kate. Takže je mi hned sympatická. Vrhá na Christiana významný pohled. Chvíli mu trvá, než se dovtípí „Budu dole," zamumlá a opouští muhjdoucí ložnici.

„Tak, slečno Steeleová. Pan Grey mi za tuto návštěvu nabídnul takové malé jmění. Co pro vás mohu udělat?"

Po více než důkladné prohlídce a stejně dlouhé diskusi se s doktorkou Greenovou shodujeme na klasických tabletách. Předepisuje mi předplacený recept a zdůrazňuje, abych si ho vyzvedla hned zítra Milujujejí praktický přístup - tak dlouho mi klade na srdce, abych užívala antikoncepci každý den ve stejný čas, až je skoro tak modrá jako její kostýmek Mohla bych odpřisáhnout, že hoří zvědavostí, o čem vlastně ten můj takzvaný vztah s panem Greyem je. Ale ode mě se nic nedozvídá - tak nějak si myslím, že by nevypadala tak vyrovnaně, kdyby viděla jeho Červenou mučírnu Pochopitelně rudnu, když právě kolem jejích dveří procházíme do výstavní síně, která je náhodou zároveň Christianovým obývákem.

Dotyčný si hoví na sedačce a čte si. Z reproduktorů domácího kina se line dechberoucí árie, celého ho jakoby obklopuje a pohlcuje, naplňuje pokoj krásnou tklivou melodií A on přitom na chvíli působí tak poklidně. Když vcházíme, otáčí se, zaměřuje nás pohledem a hřejivě se na mě usměje.

„Už jste skončily?" ptá se s nepředstíraným zájmem Namíří ovladač na lesklou bílou skříňku pod krbem, ve které sídlí iPod, a hudbu mírně tlumí, takže ta nádherná melodie dál tvoří tichou zvukovou kulisu Zvedá se ajde knám

„Jistě, pane Greyi. Dávejte na ni pozornje to krásná a bystrá mladá žena"

Christiana ta poznámka zaskočí - stejně jako mě. To je na lékaře skutečně

nepatřičná narážka. „Právě to mámv úmyslu," zahučí Christian, vyvedený z

míry.

Pohlédnu na něj a rozpačitě pokrčím rameny.

„Pošluvám účet," oznamuje doktorka břitce a potřásá Christianovi rukou „Na shledanou ahodně štěstí, Ano." S přívětivýmúsměvémpodávárukumně.

Odněkud se vynoří Taylor, aby ji provedl skrz dvoukřídlé dveře a k výtahu Jak to jenom dělá? Kde pořád číhá? „Jaké to bylo7' vyzvídá Christan

„Skvělé, děkuju za optání Říkala, že se mám v následujících čtyřech týdnech zdržet veškeré sexuální aktivity."

Christian v šoku otevírá pusu dokořán a já už dál nedokážu udržet vážnou tvář, křením se na něj jako idiot. „Amámtě!"

Christian zúží oči a mně ten škleb ve tváři okamžitě tuhne, protože takhle působí opravdu hrozivě. A do háje. Z obličeje mi mizí veškerá krev, mé podvědomí se polekaně chvěje v koutě ajá už se vidímznovu ohnutá přss koleno.

„A mám tě!" vrací mi to s poťouchlým úšklebkem Popadá mě kolem pasu a strhává na sebe. „Vy jste nenapravitelná, slečno Steeleová," ucedí s pohledem upřeným do mých očí. Ruce mi zaboří a zaplétá do vlasů a začíná mě důrazně líbat Abych to ustála, věším se najeho svalnaté paže.

„Nerada bych si tě vzal hned teď a tady, ale potřebuješ se najíst ajá taky. Nechci, abys na mně později omdlela hlady," mumlá mi do rtů.

„To je všechno, kvůli čemu mě chceš? Moje tělo?" zachraptím

„Tvoje tělo a tuprořízlou pusu," vydechne.

Ještě jednou mě vášnivě políbí, pak mě zčistajasna pustí a za ruku vede do kuchyně.

Jde mi z toho hlava kolem. V jednu chvíli se kočkujeme a v následující. abych si ovívala rozhořelé tváře. Onje zkrátka chodící smyslnost ajá se teď musím sebrat a něco sníst

v pozadí stále zní tahudba

„Co je to za skladbu?"

„Villa Lobos, árie zBachianas Brasileiras. Krásná, že?" „To ano," souhlasím bezvýhradně.

Na snídaňovénbaruje prostřeno pro dva, Christian vyndává z lednice salátovou mísa „Kuřcí salát Caesarbude vyhovovat?" Uf díkybohu, nic těžkého. „Bude, děkuju"

Sleduju, jak se s grácií pohybuje po kuchyni. Na jednu stranu je se svým tělem v takové souhře a na druhou nesnese, aby se ho někdo dotýkal. možná, že za tou fasádouje všechno jinak Nikdo přece nemůže být z kamene, pomyslím si. snad kromě Christiana Greye.

,Nadčím dumáš?" zeptá se najednou a vytrhává mě ze zamyšlení Samozřejmě

se zardím „Jenjsem se dívala,jak se pohybuješ."

Pobaveně zvedá obočí.

„A?" ptá se suše.

Rudnuještě víc. „Jsi při tom velmi elegantní"

„Tak to pěkně děkuju, slečno Steeleová," zamručí Přisedá si ke mně, v ruce třímá láhev vína. „Chablis?" „Dám si."

„Naber si salát," pobídne mě mímě. „Tak co, projakournetodi ses rozhodla?" Jeho otázka mě na okamžik zaskočí, než si uvědomím, že mluví o návštěvě doktorky Greenové. „Pro pilulky."

Zamračí se.

„Azvládnešje brát pravidelně, ve stejný čas, každý den?" Ježiši... jasně že jo. Odkudto vlastně zná? Nojistě, pravděpodobně odjedné, nebo i víc z těch patnácti. Hnedjak mi to dojde, zase červenám „Jsem sijistá, že mi to budeš připomínat," odseknu kousavě. Popatří na mě s blahosklonnýmpobavéným výrazem „Nastavím si to jako upomínku," ušklíbne se. „Jez."

Kuřecí salát je vynikající. K vlastnímu překvapení zjišňuju, že umírám hlady a vůbec poprvé dojídám svéjídlo dřívnež on Vínoje lehké, čisté a chutná po ovoci.

„Jste jako vždy nedočkavá, slečno Steeleová," zkonstatuje s úsměvem při pohledu na můj prázdný talíř. Vykouknu na něj skrz řasy. „Tojsem," špitnu

Zadrhne mu dech. Upře na mě pronikavý pohled a atmosféra mezi námi se pomalu mění. Nabíjí se. houstne. Z jeho temného pohledu se stává sálající a já mu nezůstávám nic dlužna Stoupá si, ruší vzdálenost, která nás dělí, a sesazuje mě z barové stoličky přímo do své náruče. „Opravdu to chceš hned?" vydechne s pohledem upřeným do mých očí Ještějsem nic nepodepsala"

„Já vím - právě tuporušuju všechna pravidla"

„Uhodíš mě přitom?"

„Ano, ale ne proto, abych ti ublížil. Momentálně ti nechci ubližovat. Ovšem kdyby ses mi dostala do rukou včera večer, to by bylajiná."

A do háje. On mi/akt chce ubližovat. jak se s tím mám srovnat? Nedokážu zamaskovat zděšený výraz v obličeji

„Nenech nikoho, aby se tě snažil přesvědčit o opaku, Anastasie - jedním z důvodů, proč já a mně podobní tohle děláme, je, že rádi způsobujeme, nebo přijímáme bolest. Je to velmi prosté. Ale ty taková nejsi, takže jsem včera strávil spoustu času usilovným přemýšlením, co s tím"

Přivine si mě ještě blíž. Cítím, jak je vzrušený. Měla bych utéct, ale nemůžu Táhne mě to k němu - na nějaké pravěké primitivní úrovni, které tak docela nerozumím

„Apřišeljsi na něco?" zeptám se tiše.

„Ne, ale právě teď tě prostě chci spoutat a ošukat do bezvědomí. Jsi na to připravená?"

„Ano," vydechnu zároveň s tmjak se ve mně všechno jako na povel zatne... no páni.

„Tak dobře. Pojď." Bere mě za ruku a odvádí do patra A všechno to špinavé nádobí za námi nechává svému osudu.

Srdce se mi divoce rozbuší. Aje to tu. Já to doopravdy udělám Má vnitřní bohyně se točí jako světoznámá primabalerína a dělá jednu piruetu za druhou Christian otevírá dveře herny a ustupuje, abych mohla vejít A tak se znovu ocitám v Červené mučírně.

Uvnitřje to stále stejné, vůně kůže, citrusové leštěnky a exotického dřeva, všechno dohromady tvoří smyslnou kombinaci. Krevním oběhem mi divoce pulsuje rozbouřená krev. Adrenalin smíchaný s touhou a chtíčem - to je silný a opojný koktejl. Christianovo držení těla se mění, najednou jako by přede mnou stál někdo jiný, hrubší, přísnější Upřeně mě sleduje, jeho oči žádostivě žhnou... hypnoticky.

„Když jsi tady, patříš mi," vydechne a pečlivě přitom dělí slovo od slova. „Můžu si s tebou dělat, co chci. Rozumíš?"

Jeho pohled v tu chvíli ještě nabývá na intenzitě. Kývnu, v puse mám suchopár a srdce se mi doslova probíjí z hrudi.

„Zuj si boty," nařídí mi měkce.

Polknu a trochu neohrabaně si je sundávám. Shýbá se, aby je sebral a následně vykázal za dveře.

„Dobře. Když ti řeknu, abys něco udělala, neváhej. Teď z tebe svléknu ty šaty. To je něco, co jsem chtěl udělat už před několika dny, jestli si dobře vzpomínám. Chci, abys vnímala své tělo pozitivně, Anastasie. Je nádherné ajá se na něj rád dívám Je na něj radost pohledět Klidně bych na tebe vydržel zírat celý den a chtěl bych, aby ses kvůli své nahotě necítila trapně nebo zahanbeně. Rozumíš?"

„Ano."

„Ano, co7' hrozivě se ke mně nakloní. „Ano, pane."

„Myslíš to vážně7' houkne. „Ano, pane."

„Dobře. Zvedni ruce nad hlavu"

Podřizuju se jeho pokazu a on sáhne dolů a uchopí lem mých šatů. Pomalu ho začíná zvedat Sune ho přes má stehna, boky, břicho, prsa, ramena a nakonec přes hlavu. Ustupuje, zkoumavě se na mě dívá a přitom šaty bezmyšlenkovitě skládá, aniž by ze mě spustil oči. Pokládá je na velkou komodu u dveří. Vztáhne ruku a sevře v ní mou bradu - jako by se mě dotknul cejchovacím želízkem.

„Koušeš si ret," vydechne. „A víš, co to se mnou dělá," dodává temně. „Otoč

se."

Otáčím se okamžitě, bez váhání. Rozepíná mi podprsenku a pak, když uchopí obě její ramínka, mi ji pomalu stahuje dolů po pažích, konečky prstů a nehty palců mi přitom přejíždí po kůži. Ten dotek mi vysílá podél páteře slastné chvění, probouzí každičké nervové vlákno uvnitř mého těla On stojí za mnou, tak blízko, že cítím teplo, které z něj sálá a zahřívá mě, úplně všude. Shrnuje mi všechny vlasy na záda, na mé šíji sijich pak bere plnou hrst a zatáhne, takže mi naklání hlavu ke straně. Nosem přejíždí dolů po mém odhaleném krku a pak zase vzhůru k uchu a celou tu dobu zhluboka vdechuje. V podbřišku se mi všechno svírá, živočišně, toužebně. Ježkovy zraky, vždyť' se mě sotva dotknul ajá už ho chci.

„Voníš božsky, jako vždy, Anastasie," zašeptá a vtiskne mi lehký polibek za ucho.

Tiše zakňourám

„Buď zticha," vydechne. „Ani muk"

Znovu mě lehce tahá za vlasy, k mému překvapení je začíná splétat do jednoho copu, rychle a zručně. Když je hotov, svazuje ho gumičkou, které jsem si předtím nevšimla, a prudce za něj cukne, takže mě strhává k sobě.

„Líbí se mi představa, že tunosíš spletené vlasy," zavrní

Hmm. a to proč?

„Otoč se zpátky," přikazuje mí

Poslechnu. Dýchám mělce, strach se ve mně mísí s chtíčem a dohromady tvoří opojnou kombinaci.

„Když ti nařídím, abys šla sem, přijdeš takhle. Jenomv kalhotkách Rozumíš?"

„Ano."

„Ano, co?" pustí na mě hrůza „Ano, pane."

v náznakuúsměvu se mizvednejedenkoutek

„Hodná holka" Pohledem se do mě doslova propalije. „Když ti řeknu, abys přišla sem, chci, aby sis klekla támhle," ukazuje na místo vedle dveří „Udělej

to"

Než tu informaci zpracuju, párkrát naprázdno zamrkám. A pak se obracím a poměrně nemotorně si klekám, jak mi nařídil. „Smíš si sednout na paty." Dosedám na ně.

„Polož si dlaně a předloktí na stehna. Dobře. A teď rozevři kolena. Víc. Ještě víc. Teď je to dokonalé. Dívej se dolů, na podlahu."

Přechází ke mně, do mého zorného pole se dostávají jeho nohy a část holení. Bosé nohy. Jestli chce, abych si to všechno zapamatovala, měla bych si dělat poznámky. Séhne se a znovu hrábne po mých vlasech, zvrátí mi hlavu dozadu, takže kněmu vzhlédnu Taktak, že to nebolí.

„Budeš si tupozici pamatovat, Anastasie?"

„Ano, pane."

„Dobře. Zůstaň tady, nehýbej se" Nato opouští místnost

Klečímna kolenou a čekám Kam šel? Co se mnou bude provádět? Čas ubíhá Nemámzdání, jak dlouho mě tak nechává. pár minut, pět, deset? Dech se mi úží ještě víc, to vzrušující očekávání mě pohlcuje zaživa.

A pak se znenadání vrací - a mě zaplavuje klid a zároveň se mě zmocňuje neklid. Je vůbec možné, abych byla ještě vzrušenější? Znovu zahlédnu jeho nohy. Převlékl si džíny. Tyhle jsou starší, rozdrbané, měkké a seprané. U všech svátých. Ty jsou ale sexy. Zavírá dveře a zevnitř na ně něco věší.

„Hodná holka, Anastasie. Takhle vypadáš nádherně. Dobrá práce. Postav se."

Stoupám si, ale hlavu nechávám svěšenou

„Smíš se na mě podívat"

Nejistě vzhlédnu On mě upřeně sleduje, měří si mě tvrdým pohledem Ale pak se ten pohled zmírňuje. Sundal si košili Božejakjá bych se ho dotkla Vrchní knofík kalhot má rozepnutý.

„Teď ti nasadím pouta, Anastasie. Podej mi pravou ruku"

Dávámmují Onji otáčí dlaní vzhůru, a dřívnež se vzpamatuju, pleskne mě do ní rozšířeným koncem jezdeckého bičíku Anijsem si nevšimla, že ho drží v ruce. Stane se to tak rychle, že sotva stihnu být překvapená. Ale co mě skutečně překvapuje - nebolí to. Teda, ne moc, jenom to trochu štíplo.

Jaké to bylo?" zajímá se.

Udiveně zamžikám.

„Odpověz."

„V pohodě," vraštím čelo. „Nemrač se."

Znovu zamrkám a pokouším se nasadit vyrovnaný výraz. Daří se mi.

„Bolelo to?"

„Ne."

„A ani to bolet nebude. Chápeš?"

„Chápu" Neznímprávě přesvědčivě. Opravdu to nebude bolet? „Myslím to vážně," ujišťuje mě.

Ježkovy zraky, už málem nejsem schopná dýchat Copak on ví, co se mi honí hlavou? Ukazuje mi ten bičík Je z hnědé kůže. Zaplétaný. V tu ránu mi oči vystřelí vzhůru k těmjeho, které planou a zároveň v nich tančí jiskřičky humoru

„Snažíme se potěšit vzájemně, slečno Steeleová," zapřede. „Pojď." Bere mě za loket a odvádí podkovovoumříž. Sáhne nahoru apřitáhne si odtamtudřetězy s koženými manžetami.

„Tahle mříž je zkonstruovaná tak, že se po ní mohou pouta volně pohybovat"

Podívám se nahoru Pro boha živého - vypadá jako mapa londýnského metra.

„Začneme tady, ale protože tě chci šukat vestoje, skončíme támhle u té zdi," ukáže bičíkem do míst, kde je ke stěně připevněný dřevěný kříž ve tvaru písmene X

„Zvedni ruce nad hlavu"

Okamžitě udělám, co po mně chce. Mám pocit, jako bych opouštěla své vlastní tělo. Jako bych byla pouhým náhodným pozorovatelem událostí, které se přede mnou odehrávají. A takhle s odstupem shledávám, že je to mnohem víc než jen fascinující smyslná podívaná. Je to zkrátka ta nejstrašidelnější a nejvíc vzrušující věc, kterou jsem v životě podstoupila. Svěřuju se do rukou přitažlivému muži, kterého podle jeho vlastních slov život doje- bal až k padesáti odstínům šedi. Potiačujunáhlý záchvěv strachu Kate aElliot - oni vědí, žejsemtady...

Když mi nasazuje pouta, stojí těsně u mě. Dívám se přímo na jeho hruď. Jeho blízkost je božská. Voní sprchovým gelem a sám sebou, ta omamná směs vůní mě vtahuje zpátky do reality.

Mám chuť mu přejet špičkou nosu nebo možná jazyka po těch řídkých chloupcích na hrudníku Jenom bych se naklonila...

Ustupuje o krok zpátky a prohlíží si mě. Jeho výraz je zastřený nemravný, až animální - a já jsem mu se spoutanýma rukama vydaná na milost Jenže stačí jeden pohled do jeho přitažlivé tváře, ve které čtu, jak moc mě chce, jak moc po mně touží - a doslova cítím, jak vlhnu Loudavě mě obchází.

„Takhle vyvázaná vypadáte zatraceně skvěle, slečno Steeleová. A vaše prořízlá pusa je projednou zavřená. To se mi lítb."

Zastavuje se přede mnou, zasouvá mi prsty za okraj kalhotek a bez nejmenšího spěchu mi je svléká, mučivě pomalu je stahuje dolů po nohách a nakonec přede mnou zůstává klečet Aniž by uhnul pohledem z mých očí, sevře kalhotky v dlani, přidrží si je u nosu a zhluboka se nadechne. No to snad... Opravdu to udělal? Věnuje mlpnostqpášný úsměva strkáje do kapsyukalhot Zvedá se z podlahy, lenivě se vztyčuje jako divoká kočka a přikládá mi konec bičíku k pupíku a zvolna kolem něj zakrouží - vychutnává si mě. Při tom dotyku kůže na kůži se záchvějů a zalapám po dechu Znovu mě obchází a bičík přitom nechává klouzat podél mého pasu Během druhé otočky se nečekaně napřáhne a švihne mě pod zadek. přesně mezi půlky. Překvapeně vyjeknu a všechny mé hmatové receptory se poslušně staví do pozoru. Zatahám za pouta. Zachvacuje mě vlna šoku - aje to ten nejzvláštnější, nejsladší a nejerotičtější pocit, jakýjsem kdy zažila

„Tiše," krotí mě šeptem a pokračuje dál v cestě kolem mého těla, bičík teď nechává klouzat trochu výš. Když mě i tentokrát šlehne do stejného místa, už to dychtivě očekávám Po tom sladce štiplavémplesknutí se celá rozechvěju

Při další otočce máchne znovu a tentokrát mi konec bičíku dosedá na bradavku. Prudce zakláním hlavu, to už se mé tělo svíjí v úchvatné agónii. Podobně zaútočí i na tu druhou... rychle, krátce, sladce. Obě bradavky se mi při tom útoku stahují a vztyčují ajá nahlas zavzdychám, zavěšená do kožených pout

„Lítá se ti to7' vydechne.

„Ano."

Znovu mě švihne přes půlky.

„Ano, co?"

„Ano, pane," zakňourám.

Zastavuje se., ale já už ho nevidím Mám pevně zavřené oči a snažím se vstřebat to nekonečné množství pocitů prostupujících mým tělem. Velmi pomalu pokrývá mé břicho drobnými štiplavými rankami a míří jimi stále níž a níž. Ajá už vím, kam směřuje, a opravdu se na to snažímv duchupřipravitjenže když mě pak bičíkem pleskne na tom místě, hlasitě vykřiknu.

„Ach... prosím!" zasténám

„Ticho," okřikne mě a znovu mě švihne přes zadek

Nečekalajsem, že to bude takové. Jsemztracená Ztrácím se v moři svých vlastních pocitů. A onnajednou zajíždí báčkemještě dál, skrz mé chloupky, až do rozkroku

„Vidíšjak moc už jsi vzrušená, Anastasie? Otevři oči a pusu"

Poslechnu, naprosto si mě podrobil Zasouvá mi konec bičíku do úst, přesně

jako v tom snu To snad není pravda! „Ochutnej. Přisaj se- Apořádně, bejby."

Jakmile semknu rty kolem bičíku, kotvím svůj pohled v jeho očích V puse ucítím výraznou chuť kůže a taky slanou příchuť vlastního vzrušení Oči mu divoce planou - teď je ve svém živlu

Bere mi bičík z pusy a přistupuje blíž, popadá mě a hrubě líbá Jazykem vráží do mých úst a přitom mě pevně objímá Naše hrudi se o sebe vzájemně drtí ajá umám touhou se ho dotknout, ale nemůžu Ruce mi bez užitku visí nadhlavou

„Ach, Anastasie, chutnáš přímo skvěle," zachraptí. „Chceš, abych to

dokončil?"

„Prosím," zažebrám.

Bičíkmi opět dopadá na zadek

„Prosím, co?"

„Prosím, pane," zafňukám.

Vítězoslavně se na mě usměje.

„S tímhle?" zvedne bičík tak, abych na něj viděla

„Ano, pane."

„Určitě?" zahledí se na mě přísně. „Ano, pane, prosím" „Tak zavři oči."

Zavírám je a nořím se do tmy. Mizí mučírna, bičík i Christian. A on znovu začíná s těmi lehkými štiplavými doteky na mém břiše. Postupně se jimi dostává níž, až nakonec ucTtím malé plesknutí přesně tam -jednou, podruhé, potřetí, znovu a znovu. aje to - víc už prostě neunesu - vrcholím, bouřlivě a hlasitě, a nakonec ochabuju Ve chvíli, kdy se mi podlamují kolena, už kolem mě ovíjí paže. Vláčním mu v náručí, s hlavou zapřenou o jeho hrudník se vznáším v dozvucích svého orgasmu a ještě pořád vzdychám a kňourám. Náhle mě zvedá a já vnímám, že se pohybujeme S rukama stále spoutanýma nad hlavou pak na zádech pocítím chladný dotyk leštěného dřeva kříže a zároveň slyším, jak si rozepíná knoflíky kalhot Jen na malou chvilku, než si nasadí kondom, mě nechává stát opřenou o kříž a pak už mě znovu objímá, chytá mě za stehna a zvedá.

„Zvedni nohy, bejby. Omotej sije kolem mě."

Jsem tak strašně slabá, ale udělám, co po mně chce, a on mi pomáhá ovinout nohy kolem jeho boků. Nastavuje se proti mně a jediným prudkým pohybem do mě proniká. Znovu přitom vykřiknu a on mi tlumeně zasténá do ucha Pažemi teď spočívám na jeho ramenou a on se začíná hýbat Páni, takhle je to opravdu síla Vráží do mě zas a zas, s obličejem pfitisknutým kmému krku, od kterého se odráží jeho zhrublý dech Cítím, jak se to ve mně znovu střádá. Proboha ne. už ne., obávám se, že další takový otřes už mé tělo nezvládne. Jenže nemám na vybranou. a s nevyhnutelností, která mi začíná být důvěrně známá, se tomu poddávám a vrcholím ještě jednou Aje to tak intenzivní, nádherné, trýznivé... celá se v tom ztrácím Christian mě následuje, křičí své uvolnění skrz zaťaté zuby a přitom mě k sobě pevně tiskne.

Vzápětí mě ze sebe zvedá, staví mě na nohy a opírá zády o kříž. Podpírá mě svým vlastním tělem, rozepíná manžety pout, aby mi osvobodil ruce, a oba se bezvládně svezeme na podlahu. Vysadí si mě na klín, kolébá mě na něm jako malé dítě a já si opírám hlavu o jeho hruď. Kdybych měla sílu, dotkla bych se ho, ale nemám Až teď zjišťuju, že si ty džíny vůbec nesundal.

„Bylajsi skvělá, bejby," chválí mě zadýchaně. „Tak co, bolelo to?"

„Ne," hlesnu Sotva udržím otevřené oči. Pročjen jsem tak unavená?

„A myslela sis, že bude?" šeptá, objímá mě ještě těsněji a prsty mi sundává z obličeje pramínky vlasů, které se uvolnily z copu.

„Myslela"

„Tak vidíš, většina toho strachu z bolesti je jenom ve tvé hlavě, Anastasie." Na chvilku se odmlčí. „Šla bys do toho znovu?"

Musím se nad tímzamyslet, protože únava mi zatemňuje mozek... Znovu?

„Šla," přisvědčím tence.

To už mě k sobě tiskne jako o život

„To je dobře. Protože já taky," zabrouká, skloní se a něžně mě políbí na temeno hlavy. „Však jsem s tebou ještě neskončil"

Ještě se mnou neskončil... Ježišikriste. Víc už v žádném případě nevydržím Jsem k smrti unavená a z posledních sil přemáhám spánek. Spočívám na jeho hrudi, oči zavřené, a on mě celou obepíná - rukama i nohama - ajá se přitom cítím.. v bezpečí a neskutečně pohodlně. Nechal by mě takhle usnout? Nebo i snít? Té hloupé myšlence se musím pousmát Instinktivně přitom přilnu tváří kjeho hrudníku, přitulím se a vdechnu tu jedinečnou vůni A on okamžitě strne. a sakra. Otevírám oči a zvedámje kněmu Ztuhle na mě zírá.

„Tohle nedělej," vydechne varovně.

Polévá mě horko. Klopím zrak zpátky na jeho prsa, toužebně na ně hledím Chtěla bych ho tam líbat, přejet po těch chloupcích jazykem.. A tehdy si poprvé všímám několika malých okrouhlých, nahodile rozmístěných jizviček. Pozůstatek planých neštovic? Nebo snad zarděnek? pomyslím si mimoděk.

„Klekni si ke dveřím," přikazuje mi a napřimuje se. Ruce nechává klesnout na kolena - jeho náruč jako by ani nikdy neexistovala Teď už nezní tak hřejivě, teplota jeho hlasu klesla o několik stupňů.

Nemotorně se škrábu na nohy, klopýtám ke dveřím a klekám si, jak mi nařídil Skoro se klepu slabostí, jsem velmi, velmi vysílená. A naprosto zmatená. Kdo by si pomyslel, že v této místnosti najdu takové zalíbení? Akdo mohl tušit, že to bude tak vyčerpávající. Ruce i nohy mámjako z olova, úplně ochablé. A vnitřní bohyně má na dveřích svého pokoje pověšenou ceduli s nápisem ,NERUŠIT".

Petifemím zrakem vnímám, jak se Christian pohybuje kolem Začínají se mi klížit oči.

„Snad vás nenudím, slečno Steeleová?"

Trhnutím procitám. Christian stojí přímo přede mnou, s rukama založenýma na prsou mě upřeně sleduje. A do háje, přistihl

mě, jak podřimuju - tak to je se mnou amen. Hledíme na sebe ajeho pohled se postupně ztímuje.

„Postav se," vybízí mě.

Nejistě se zvedámna nohy. Při pohleduna mě mu zacukají koutky. Jsi pěkně zničená, co7' S uzarděním kývnu.

„Chce to kondici, slečno Steeleová," zatváří se přísně. „Ještě jsem se tě nenabažil. Sepni ruce, jako by ses modlila"

Vyděšeně zamrkám Jako bych se modlila?! Budu se modlit, ať jsi na mě hodný! Azase udělám, co po mně chce. Ovíjí mi zápěstí vázací páskou na kabely a utahujeji. No to mě podrž! Oči mi vystřelují k těmjeho.

Je ti snadpovědomá?" podiví se, ale nedokáže potlačit úsměv.

Ježkovy... ty kabelové svorky! To doplňování zásob u Claytonových! Najednou je všechno jasnější Zírám na něj s otevřenou pusou a adrenalin mi nanovo plní krevní oběh. Tak fajn - získal sis mou pozornost - už fakt nespím. jMámtunůžky." Zvedá je, aby mi je ukázal „Dokážu tě z toho dostat během sekundy."

Pokouším se zápěstí od sebe odtáhnout, testuju, jak pevnájsou tahle pouta Když zaberu, plast se mi zařízne do kůže. Bolí to... ale když povolímje to zase vpořádku

„Pojď." Bere mě za ruce a odvádí k posteli. Teprve teď si všímám, že je na ní temně rudé povlečení. A že na každém sloupku visí pouta...

Sklání se a šeptá mi do ucha: „Chci víc - mnohem, mnohem víc."

Amně se znovu rozbuší srdce. Božínku.

„Ale urychlím to. Užjsi unavená. Podrž se sloupku," zavelí.

Svraštím čelo. Takže nebudeme na posteli? Zjišťuju, že dokážu rozpojit dlaně a sevřít v nich to ozdobně tvarované dřevo.

„Nk," poroučí „V pořádku. Nepouštěj se. Když se pustíš, naplácám ti. Rozumíš?"

„Ano, pane."

„Dobře."

Postaví se za mě, v rukách pevně sevře mé boky a pak mě za ně podtrhne dozadu, takže se ocitám v předklonu a sloupek držím v napřažených rukách.

„Nepouštěj se, Anastasie," varuje mě ještě jednou. „Budu tě tvrdě šukat zezadu. A ty musíš udržet rovnováhu, rozumíš?"

„Ano."

Silně mě plácne dlanípřes zadek^A4u... to štípe. „Ano, pane," opravuju se rychle.

„Rozkroč se." Vtlačí se mi kolenem mezi stehna, přidrží si mě za boky a odsune mi pravou nohu do strany.

„Takje to lepší Po tomhle už tě nechám vyspat"

Spánek? Dýchámjako po půlce maratónu Spánekje to poslední, na co teď

myslím Natáhne ruce ajemně mě pohladí po zádech

„Ty máš tak nádhernou kůži, Anastasie," vydechne. Přečkání se a líbá mě dolů podél páteře, celou ji pokrývá lehounkými polibky. Zároveň mi dlaněmi přejíždí dopředu, aby v nich potěžkal má prsa a sevřel bradavky mezi prsty ajemně je promnul

Potlačuju zakňourání a vnímám, jakna to celé moje tělo reaguje a znovupro něj ožívá.

Jemně mě oždibuje a líbá na bedrech, masíruje mi bradavky. Luxusně tvarovaný sloupek postele mi div neprotéká mezi prsty. Jeho ruce znenadání mizí ajá slyším teď už důvěrně známé trhání fólie a taky to,jak ze sebe skopává džíny.

„To je tak svůdný zadek, slečno Steeleová. Co všechno bych s ním chtěl dělat.." Hladí ho a laská a postupně nechává prsty klouzat níž, až do mě nakonec dvěma z nich vstupuje.

„Tak připravená. Vy nikdy nezklamete, slečno Steeleová," zašeptá a já přitom v jeho hlase zaslechnu úžas. „Pořádně se zapři, bejby... tohle bude rychlé."

Chytá mě za boky ajá se připravuju na tvrdý vpád Jenže on sáhne po konci mého copu a ovíjí si ho kolem zápěstí, až má pěst sevřenou u mého zátylku a pevně mi fixuje hlavu Teprve potom si mě bere - velmi pomalu - a zároveň si mě přitahuje za vlasy... Je tak... prostorově výrazný. Pozvolna se stahuje zpět, prsty volné ruky mi zatíná do boku a pakprudce vyráží. až mě to strhne dopředu

,Drž se, Anastasie!" houkne na mě skrz zaťaté zuby.

Svírám sloupek ještě pevněji a zapírám se o něj a on pokračuje v tom přívalu nemilosrdných pohybů, při kterých mi zarývá prsty do kůže. Svaly na rukou mě pálí, sotva se držím na nohou a kůži v týle hlavy už skoro necítm, jak mocně mě za ni tahá. Navzdory tomu se uvnitř mě znovu střádá ta energie. Ach ne., to je poprvé, co mám strach ze svého vlastního orgasmu... jestli mu podlehnu. omdlím Christian do mě dál živelně proniká, vráží do mě. Dýchá přerývaně a přitom sténá a vzdychá. Amé tělo jako by na ty zvuky reagovalo. jak je to možné? Cítím,jak se to blíží Ale on najednou znehybní, vtisknutý hluboko ve mně.

„No tak, Ano, dělej," zaúpí. Aje to právě mé jméno najeho rtech, co mě strhává spolu s ním, a já padám, řítím se vnekonečné spirále nesnesitelné sladké rozkoše a pak už nevnímám vůbec nic.

Když znovu přicházímk sobě, ležím Přesněji řečeno, oba ležíme, on pode mnou na podlaze a já zády na jeho hrudi a zírám na strop. Ještě pořád to ve mně doznívá, planu jako pochodeň a jsem úplně zničená. A vida... ty karabiny, pomyslím si bezděky

- na tyjsemuž dočista zapomněla Christian mě pošimrá nosem na uchu „Zvedni ruce," žádá měkce.

Jako bych na nich měla závaží, ale nakonec je zvládám nadzdvihnout. V ruce má nůžky a jednujejich čepel provléká pod vázací pásku.

„Prohlašuji tuto Anuza otevřenou," pronáší slavnostně a stříháji.

Zahihňám se a promnu si uvolněná zápěstí Cítím, že se taky usměje. „To je tak krásný zvuk," posteskne si Najednou se zvedá do sedu a mě bere s sebou - už zase mu sedím na klíně. „Je to moje vina," povzdychne si.

Co jako?

Tázavě na něj pohlédnu „Že se nesměješ častěji."

„Já se obvykle zas tak často nesměju," zamumlám ospale.

„Ale když už se to stane, slečno Steeleová, je to hotový zázrak a pro mě i potěšení, že u toho můžu být"

„To znělo velmi romanticky, pane Greyi," poznamenávám a zkoušímrozlepit očí

Když se usměje, v očích se mu přívětivě zajiskří

„Řekl bych, že z tebe mluví únava z toho,jakjsi ošukaná skrz naskrz."

„Tak tohle nebylo romantické ani trochu," postěžuju si hraně.

Zakení se a jemně mě přesune, aby mohl vstát - v celé své velkolepé nahotě. Přála bych si být dostatečně vzhůruna to, abych si to mohla vychutnat Sbírá z podlahy své džíny a zase sije obléká. Naostro.

„Neradbych vyděsil Taylora nebo paní Jonesovou," prohodí.

Hmm. oni stejně nejspíš vědí, s jakým zvrhlým mizerou mají co do činění, napadá mě.

Nakloní se, aby mi pomohl vstát, a vede mě ke dveřím, na kterých visí šedý župan Pečlivě mě do něj balí,jako bych byla malé dítě. Já sama už nemám sflu ani zvednout ruce. Kdyžjsem konečně řádně oděná, skloní se a něžně mě políbí. Pak se murty zvlní v úsměvu

„Postel," zavelí.

Ale. to snad.

„Budeš vní spát," uklidňuje mě, když vidí, jak se tvářím

Úplně nečekaně se sehne a popadne mě do náručí. A sbalenou do klubíčka, opřenou o jeho hrudník, mě odnáší chodbou až do pokoje, kde mě předtím vyšetřovala doktorka Grsenová. Hlava mi padá na jeho prsa Jsem k smrti vyčerpaná. Nevzpomínám si, že bych někdy předtím byla tak unavená. Odtáhne deku a ukládá mě do postele a k mému nemalému úžasu vklouzne ke mně a pevně mě k sobě přivine.

„Už spi, krásko," zašeptá a vtiskne mi polibek do vlasů.

Dřívnež sthnupronéstnějakou drzou poznámku, usínám