Päťdesiat odtieňov sivej (CZ) 2012 12. kapitola

Kapitola 12

Poprvé v životě si jdu dobrovolně zaběhat. Beru si své hnusné, ni kdy nepoužité tenisky, tepláky a tričko. Vlasy si splétám do dvou copánků. Při vzpomínce, kterou to ve mně vyvolá, se mi hrne krev do tváří. Do uší si strkám sluchátka iPodu. Už dál nedokážu sedět před zázrakem techniky a sledovat nebo číst víc toho znepokojujícího materiálu. Potřebuju ze sebe ten přebytek vyčerpávající energie, kterou to ve mně probudilo, nějak vybít. Upřímně, mám nutkání se prostě rozeběhnout do hotelu Heathman a domáhat se na tom maniakovi sexu. Ale je to celých pět mil a já nejsem přesvědčená o tom, že uběhnu jednu, natož pak pět. A samozřejmě by mě mohl odmítnout, což by bylo víc než ponižující.

Když vycházím ze dveří, Kate právě vystupuje z auta. Málem upustí nákup, když mě spatří. Ana Steeleová v keckách. Jen mávnu rukou na pozdrav a prchám před výslechem. Opravdu potřebuju být chvíli sama. Do uší mi vyřvávají Snow Patrol a já vyrážím do soumraku hýřícího všemi barvami.

Rytmicky dusám parkem. Co si jenom počnu? Sice ho chci, ale za jeho podmínek. ? Já prostě nevím. Možná bych si měla ujasnit, co vlastně chci. Projít tu směšnou smlouvu slovo od slova a říct si, co můžu akceptovat a co ne. Díky svému průzkumu už vím, že nic z toho není legálně vymahatelné. A on to musí vědět taky. Všechno to má nejspíš jenom ustanovit nějakou formu našeho vztahu. Má mi to přiblížit, co od něj můžu očekávat a co on očekává ode mě -bezpodmínečnou podřízenost. Jsem připravená mu ji poskytnout? Jsem vůbec něčeho takového schopná?

Otázka, která mě ale opravdu sžírá, je: proč je takový? Je to proto, že byl sexuálně zneužit tak mladý? Já zkrátka nevím. Je tak neproniknutelný.

Zastavuju u mohutného smrku a zapírám si dlaně o kolena. Ztěžka popadám dech a hltám do plic drahocenný vzduch. Je to tak očisťující. Cítím, jak mé odhodlání roste. Ano, musím mu jasně říct, co je v pořádku a co ne. Sepíšu mu to do e-mailu a ve středu si o tom můžeme promluvit. Učiním poslední hluboký očistný nádech a vyklusávám zpátky k domovu.

Kate byla nakupovat - tak jak to umí jen ona - oblečení na dovolenou na Barbadosu. Hlavně bikiny a přiléhavé sarongy. Ve všem bude vypadat úchvatně, přesto mě nutí sedět a komentovat každičký kousek, který si zkouší. Existuje pouze omezené množství způsobů, jak říct: Vypadáš úžasně, Kate. Má postavu, kvůli které by mnohá vraždila. Nedělá to schválně, já vím, ale přesto se vymlouvám na balení a vleču svou rozlítostněnou propocenou zadnici i se starým tričkem, tepláky a teniskami do své ložnice. Můžu se cítit ještě hůř? Beru si s sebou ten poslední výkřik techniky, pokládám ho na stůl a píšu

Christianovi e - mail.

Od: Anastasia Steeleová Předmět: Vyšokovaná

studentka Datum: 23.5.2011,20:33

Komu: Christian Grey

Tak jo, už jsem toho viděla dost.

Bylo hezké Tě poznat.

Ana

Spokojeně klikám na „Odeslat" a směju se svému vlastnímu malému vtipu. Bude se mu to taky zdát vtipné? A sakra - nejspíš ne. Christian Grey není právě pověstný svým smyslem pro humor. Ale já vím, že ho má, byla jsem toho svědkem. Možná jsem zašla příliš daleko. A tak čekám na jeho odpověď.

Čekám. a čekám. Letmo kontroluju čas. Uplynulo deset mi nut.

Abych nějak rozptýlila nervozitu, která se mi usídlila v žaludku, pouštím se do toho, co jsem vlastně Kate řekla, že budu dělat

- balím své věci. Začínám cpát knihy do krabic. Kolem deváté stále žádná odpověď. Třeba šel ven... Rozmrzele našpulím pusu, strkám si sluchátka do uší a znovu se zaposlouchávám do Snow Patrol. Sedám si k malému stolu, abych tu smlouvu ještě jednou prošla a udělala si poznámky.

Ani nevím, proč vzhlédnu, možná jsem koutkem oka spatřila nějaký pohyb, opravdu nevím, ale když zvednu hlavu, spatřím Christiana, jak stojí ve dveřích pokoje a upřeně mě sleduje. Je tam, v těch šedých kalhotách a bílé bavlněné košili, v ruce klíčky od auta, se kterými si ledabyle pohrává. Vytahuju si sluchátka z uší a pak už se ze mě stává socha. Do háje zelenýho!

„Dobrý večer, Anastasie." Jeho hlas je jako žiletky a výraz jeho tváře neprozrazuje vůbec nic. A já jsem právě oněměla. Zatracená Kate, jak to, že ho pustila dovnitř, aniž by mě va - rovala? Matně si uvědomuju, že jsem ještě pořád v teplákách, neosprchovaná, nechutně neupravená, zatímco on je. prostě k sežrání. Jeho kalhoty dělají tu věc s visením z boků, a co víc

- je v mém pokoji!

„Domníval jsem se, že tvůj e-mail vyžaduje ústní odpověď," pronáší suše na vysvětlenou.

Otevírám pusu a zase ji zavírám. Dvakrát za sebou. Teď už mi ten můj vtip nepřipadá tak dobrý V tomto a dokonce ani v žádném jiném alternativním vesmíru bych nečekala, že hodí všechno za hlavu a zjeví se tady.

„Smím se posadit?" ptá se a v očích mu zasvítí pobavení. Díky, bože - třeba mu to nakonec taky přijde vtipné.

Jen kývnu, stále neschopná ze sebe vydat byť jedinou hlásku. Christian Grey sedí na mé posteli!

„Byl jsem zvědavý, jak bude vypadat tvůj pokoj," řekne.

Rychle se rozhlédnu a pátrám po nějakém únikovém východu, ne - pořád tu mám jenom dveře a okno. Můj pokoj je zařízený prakticky, ale je útulný -vybavený bílým ratanovým nábytkem a pár dalšími kusy, s velkou bílou kovovou postelí, na které je přehoz sešívaný z jednotlivých malých kousků látky. Ten vyráběla máma, když měla jedno ze svých amerických folklorních období. Krémová barva se na něm střídá se světle modrou.

„Je to tu velmi příjemné, takové klidné," hodnotí tiše.

No tak teď už ne. ne, když j si tady ty.

Konečně si má prodloužená mícha vzpomíná, k čemu je určená. Poprvé po velmi dlouhé době se můžu nadechnout. „Jak.?" vydechnu pro změnu. Usměje se. „Stále jsem ubytovaný v Heathmanu." Vždyť to vím.

„Dáš si něco k pití?" Zdvořilost nakonec vyhrává nad vším ostatním, co bych ráda řekla.

„Ne, děkuju, Anastasie." Nakloní hlavu k jednomu rameni a jeho rty se roztáhnou do toho okouzlujícího poloúsměvu. Tak to já bych se celkem napila. „Takže podle tebe bylo hezké mě poznat?"

Ale ne, on se snad urazil? Sklopím pohled ke svým prstům. Jak z toho ven? Když mu řeknu, že to byl vtip. to ho nejspíš neoslní.

„Myslela jsem, že mi odpovíš mailem." Ještě ke všemu teď zním uboze. „Ten ret si koušeš schválně?" ptá se zastřeně. Vzhlédnu k němu, poplašeně zamrkám a uvolním stisk zubů. „Vůbec jsem si to neuvědomila," špitnu.

Srdce mi tluče jako zvon. A cítím to. Cítím, jak prostor mezi námi houstne napětím. Sedí tak blízko, s lokty zapřenými o rozevřená kolena, oči jako dva žhavé uhlíky. Naklání se ke mně a pomalu rozplétá jeden z mých copánků, prsty čechrá jednotlivé prameny vlasů. Nedokážu se ani pohnout, jen mělce dýchám. A dívám se, jako zhypnotizovaná, jak se jeho ruka přesouvá k druhému copu, stahuje mi gumičku i z něj a rozvolňuje ho těmi dlouhými zručnými prsty.

„Takže ses rozhodla začít cvičit," zapřede melodicky a jemně mi strká vlasy za ucho. „Pročpak, Anastasie?" Prsty po něm sklouzne až k lalůčku a velmi jemně mě za něj zatahá. Je to něco tak smyslného.

„Potřebovala jsem přemýšlet," zašeptám a cítím se přitom jako můra v blízkosti lampy, myš pod kápí kobry, srnka před reflektory auta. a on si je přesně vědom toho, jaký má na mě účinek.

„Přemýšlet o čem, Anastasie?"

„O tobě."

„A tak jsi zjistila, že bylo hezké mě poznat? Myslíš poznat v biblickém smyslu toho slova?" No to snad. Okamžitě rudnu.

„Netušila jsem, že jsi tak dobře obeznámený s Biblí."

„Chodil jsem do nedělní školy, Anastasie. Dost jsem se tam naučil.'¹

„Nevzpomínám si, že by se Bible zmiňovala o svorkách na bra - davky. Ale možná vás učili z nějakého moderního překladu."

Zvedne koutky v náznaku úsměvu a mé oči jsou neúprosně přikovány k těm krásně vykrojeným rtům.

„Jenom mě napadlo, že bych ti mohl připom enout, jak moc hezké bylo mě poznat."

Ale to přece. Zírám na něj s otevřenou pusou. A jeho prsty se přesouvají pod mou bradu.

„Co o tom soudíte, slečno Steeleová?"

Oči už mu doslova sálají a jediné, co se v nich odráží, je výzva. Má pootevřené rty, čeká, je připravený zaútočit. Hluboko v mém nitru vybuchuje touha - naléhavá, hmatatelná. V pudu sebezáchovy se k němu vrhám jako první. Nějak se pohne, netuším jak, a v příští sekundě už mě mačká k posteli, jednou rukou mi drží obě zápěstí nad hlavou a v druhé mi svírá obličej. Jeho rty vzápětí útočí na mé.

Jazykem mi vráží do úst, neúprosně, majetnicky - a já to malé násilí, kterého se na mně dopouští, s požitkem přijímám. Cítím, jak se ke mně tiskne. Úplně všude. A taky cítím, že mě chce, což v mém těle vyvolává novou bouři. On nechce Kate v jejích malinkatých bikinách, ani jednu z těch patnácti, ani ďábelskou paní Robinsonovou. Ale mě. Tenhle nádherný muž chce mě. Má vnitřní bohyně se rozzáří tak intenzivně, že by mohla rozsvítit celý Portland. Christian mě přestává líbat, a když otevřu oči, zjišťuju, že mě upřeně sleduje.

„Věříš mi?" vydechne.

S vytřeštěným pohledem kývnu. Srdce se mi chystá prorazit skrz žebra a krev v žilách doslova burácí.

Sahá si do kapsy kalhot a vyndává odtamtud stříbrošedou hedvábnou kravatu. tu stříbrošedou kravatu, jejíž smyčky zanechávají na kůži otisky. Sedá si na mě obkročmo a bleskově mi svazuje zápěstí, ale tentokrát přivazuje druhý konec kravaty ke kovovým prutům v čele postele. Zatáhne, kontroluje, jestli uzel drží pevně. Už neuteču. Jsem přivázaná ke své posteli a šíleně vzrušená.

Sklouzává ze mě, stoupá si vedle postele a upírá na mě oči plné temného chtíče. Ve tváři vítězoslavný výraz, smísený s úlevou.

„Takhle je to lepší," prohodí a na jeho rtech se objevuje vědoucí prostopášný

úsměv.

v předklonu začíná rozvazovat jednu z mých tenisek. To snad ne. ne. moje nohy. Ne, vždyť jsem byla právě běhat.

„Ne!" zaprotestuju a snažím se ho tou nohou odstrčit. Zaráží se.

„Jestli se se mnou budeš prát, svážu ti i nohy. Budeš protes tovat - dám ti roubík, Anastasie. Buď zticha. Katherine nás teď pravděpodobně zvenku poslouchá."

Roubík?! Kate! Okamžitě sklapnu.

Svléká mi boty i ponožky a velmi pomalu mi stahuje tepláky. Bože - jaké mám na sobě kalhotky? Nadzdvihuje mě, vysouvá zpod mého těla přehoz a deku a pokládá mě zpátky - teď už jen na prostěradlo.

„Takže." pomalu si olízne spodní ret. „Už zase si koušeš ten ret, Anastasie. Dobře víš, co to se mnou dělá." A jako varování mi přikládá svůj dlouhý ukazováček na ústa.

Proboha. Jenom stěží se dokážu opanovat, když tu bezmocně ležím a sleduju ho, jak se nenuceně pohybuje po mém pokoji. Je to jako silné afrodiziakum. Pomalu, skoro lenivě si sundává boty a ponožky, rozepíná kalhoty a převléká košili přes hlavu.

„Myslím, že teď už jsi viděla dost," uchechtne se potutelně. Znovu si na mě sedá a vyhrnuje mi tričko. Napadá mě, že mi ho chce svléknout, ale on ho jen vykasá k mému krku a pak mi ho přetáhne přes obličej tak, že mi sice kouká pusa a nos, ale mám jím překryté oči. A protože je srolované - vůbec nic skrz něj nevidím.

„Hmm," broukne spokojeně. „Je to čím dál lepší. Jenom si skočím pro něco k

pití."

Shýbne se a měkce mě políbí. A pak už cítím, jak jeho váha mizí z postele a nakonec slyším tiché klapnutí dveří. Skočí si pro pití? Kam? Sem? Do Portlandu? Do Seattlu? Napínám uši, abych zjistila, co dělá. Zaslechnu tiché dohadování, takže vím, že mluví s Kate - ale to ne. vždyť je prakticky nahý. Co tomu jenom Kate řekne? Slyším nepatrné lupnutí. Co to je? Christian se vrací, dveře znovu vrznou, jeho nohy tiše došlapují na podlahu pokoje. Rozeznávám, jak led plující v nějaké tekutině naráží na stěny sklenice. Co je to za pití? Slyším, jak za sebou zavírá dveře a pak šustění látky, jak si svléká kalhoty. Dopadají na zem a já vím, že teď už je úplně nahý. A zase se na mě obkročmo usazuje.

„Máš žízeň, Anastasie?" ptá se škádlivě.

„Mám," vydechnu, protože mi najednou dočista vyschlo v puse. Vnímám, jak led cinkne o sklo, a když se pak Christian sklání, aby mě políbil, zároveň do mých úst vpouští trochu svěží lahodné tekutiny. Je to bílé víno. A je to tak nečekané, tak žhavé,

i když ledové. a Christianovy rty jsou tak chladivé. „Ještě?" zašeptá.

Kývnu. Chutná to jako božská mana, protože to bylo v jeho ústech. Znovu se naklání a já si beru další doušek z jeho rtů. Pane jo.

„Nebudeme to moc přehánět, víme přece, že tvá tolerance vůči alkoholu je omezená, Anastasie."

Nemůžu si pomoct a zakřením se na něj. A on se znovu shýbá a plní mi ústa dalším vínem. Potom se přesouvá a lehá si vedle mě. Cítím, jak se klínem tlačí k mému boku. A chci ho cítit uvnitř.

„Je to hezké?" zeptá se a já v jeho hlase rozeznávám drsné hrany.

Celá se napnu. Zase zaznamenávám cinknutí sklenice, zase mě líbá, ale tentokrát mi spolu s trochou vína vkládá na jazyk i kousek ledu. Zvolna a lenivě si chladivými polibky razí cestu po mém těle. Začíná na krku, pokračuje mezi prsy až dolů na břicho, kde v pupíku tvoří malé jezírko plné ledového vína, do kterého noří další kousek ledu. Ten palčivý pocit se mi zaryje hluboko pod kůži podbřišku.

„Ted musíš ležet v klidu," pronáší šeptem. „Když se pohneš, Anastasie, rozliješ víno do postele."

Boky se mi samy od sebe propnou.

„Ne, ne. Jestli to víno rozlijete, potrestám vás, slečno Steeleová."

Zaúpím, zoufale bojuju s nutkáním se pohnout, tahám za svá pouta. To ne.

prosím.

Jedním prstem mi postupně stahuje oba košíčky podprsenky dolů a podpírá mě jimi - vydává si mě na milost. Sklání se a ledově chladnými rty líbá a tahá za každou bradavku zvlášť, zatímco já se snažím přimět své tělo, aby na to nereagovalo.

„Jak moc hezké to je?" vydechne proti jedné z mých bradavek.

Slyším další cinknutí ledu a pak už cítím, jak mi s ním krouží kolem pravé bradavky, zatímco levou stiskne mezi rty. Zakňourám a zápasím s nutkáním se pohnout. Jak příjemná a trýznivá tortura.

„Když rozliješ to víno, nenechám tě vyvrcholit."

„Ach. prosím. Christiane. pane. prosím." Dovádí mě k šílenství. Slyším, jak se usmívá.

Led v mém pupíku taje. Je mi horko - horko a zároveň zima. A jsem roztoužená. Toužím po něm. Toužím po tom, aby si mě vzal. Hned!

Jeho prsty zanechávají chladivou stopu na mém podbřišku. Kůži mám najednou nějakou přecitlivělou. Reflexivně zatínám svaly na hýždích a vzápětí cítím, jak mi teď už teplejší tekutina stéká dolů po břiše. Christian se bleskově pohne a zachytává ji jazykem, saje ji ze mě a slíbává, jemně mě přitom kouše.

„Božínku, Anastasie, ty ses pohnula. Co teď s tebou?"

To už hlasitě oddechuju. Jediné, co jsem schopná vnímat, je jeho hlas a doteky. Všechno ostatní není součástí mé rea lity. Na ničem jiném nezáleží, nic jiného neexistuje. Prsty se mi vkrádá pod látku kalhotek a následně neuhlídá prudký nádech.

„Ach, bejby," vzdychne, když do mě proniká dvěma prsty.

Zalapám po dechu.

„Už jsi připravená," zapřede a trýznivě pomalu jimi zahýbe, tam a zpátky, a já mu svými boky vycházím vstříc.

„Ty jsi ale nedočkavá" vyplísní mě mírně a palcem zakrouží kolem mého nejcitlivějšího bodu. Potom na něj zatlačí.

Hlasitě zasténám, když se mé tělo pod tím dotekem vzepne. v tu chvíli se natáhne a přetáhne mi tričko přes hlavu. Jakmile se v měkkém světle stolní lampičky trochu rozkoukám, konečně ho spatřím. A umírám touhou se ho dotknout.

„Chci se tě dotýkat," zakňourám.

„Já vím," vydechne a skloní se, aby mě políbil, zatímco stále rytmicky pohybuje svými prsty uvnitř mého těla a palcem mě nepřestává hníst a tisknout. Druhou rukou mi odhrnuje vlasy z obličeje a přidržuje si mě. Jazykem kopíruje pohyby svých prstů, celou si mě tak podmaňuje. Svaly na nohách se mi instinktivně napínají a tlačí mě proti jeho ruce. Ale on vzápětí své doteky zmírňuje a tím mi odpírá úlevu, kterou v nich hledám. A pak to celé opakuje. Znovu a znovu. Je to tak ubíjející. Ach, Christiane, prosím! žadoním v duchu.

„To je tvůj trest - tak blízko, a přesto tak vzdálená. Je to hezké?" šeptá mi do ucha.

Jen zafňukám, úplně vyčerpaná, a vzepřu se proti svým poutům. Cítím se tak bezmocná a ztracená v erotických mukách. „Prosím," zažebrám a on se konečně slituje. „Jak tě mám ťukat, Anastasie?" Proboha. už zase se začínám třást. A on už zase ustává. „Prosím. "

„Copak bys chtěla, Anastasie?" „Tebe. hned," zaúpím.

„Mám si s tebou zašukat tak, nebo radši tak, nebo ještě jinak? Je tu nekonečně mnoho způsobů," říká tiše těsně u mých rtů. Vysouvá ruku z kalhotek a natahuje se na noční stolek pro plastikový balíček. Kleká si mezi mé nohy a velmi pomalu mi stahuje kalhotky. Celou tu dobu mě hltá uhrančivým pohledem - oči mu doslova žhnou. Nasazuje si kondom. Fascinovaně ho přitom sleduju, jako očarovaná.

„Jak hezké je tohle?" zeptá se, když se pak sevře v dlani. „Byl to jenom žert, " zafňukám. Tak už mě prosím ošukej, Christiane! Udiveně zvedne obočí, přitom rozhýbe svou sevřenou pěst na horu a dolů po celé své úchvatné délce.

„Žert?"

„Jo, žert. Christiane, prosím," zapřísahám ho. „Směješ se snad teď?" „Ne," zaskučím.

Teď mnou zmítá nezvladatelná sexuální touha. Ještě chvíli se nade mnou tyčí a pak po mně náhle hmátne a otáčí mě na břicho. Překvapuje mě to, a protože mám svázané ruce, musím se vzepřít na loktech. Posouvá mi obě kolena tak, že se ocitám na všech čtyřech, a potom mě tvrdě pleskne dlaní. Dřív než stihnu nějak zareagovat, je uvnitř mě. Vykřiknu - kvůli tomu nečekanému úderu i jeho náhlému vpádu - a okamžitě vrcholím, znovu a znovu se pod ním sypu, zatímco on se ve mně dál s požitkem hýbe. A nepřestává. Jsem úplně vyčerpaná. Víc už prostě neunesu. ale on neúnavně pumpuje dál. A já cítím, jak se ve mně to napětí koncentruje znovu. To snad ne... už ne...

„No tak, Anastasie, ještě," ucedí přes zaťaté zuby. A neuvěřitelné se stává skutečností - mé tělo na tu výzvu reaguje a křečovitě se svírá kolem Christianova v dalším orgasmu, při kterém volám jeho jméno. Zatímco já se tříštím na milion střípků, Christian se přestává hýbat - to když se tomu konečně sám poddává. tiše, bez hlesu. A pak se na mě hroutí a do toho těžce oddychuje.

„Jak moc hezké to bylo?" protlačí skrz sevřené čelisti.

U všech svatých!

Ležím na břiše, zadýchaná a vyčerpaná. Oči mám ještě zavřené, když ze mě Christian pomalu vyklouzne. Hned vstává a obléká se. Když je hotový, vrací se do postele, velmi jemně mi uvolňuje pouta a stahuje tričko z rukou. Protahuju si prsty a mnu zápěstí, s úsměvem na nich zaznamenávám otisky kravaty. Upravuju si podprsenku a on přese mě přetahuje deku. Zvednu k němu zmámený pohled a on se na mě samolibě uculí.

„To bylo opravdu hezké," špitnu s nesmělým úsměvem.

„A je to tu zas - to slovo."

„Nelíbí se ti snad?"

„Ne. Zdá se mi naprosto nevyhovující."

„Aha - no, já nevím. Mně se zase zdá, že na tebe má blahodárný vliv." „A nakonec z toho udělá blahodárný vliv! Víc už byste mé ego ranit nemohla, slečno Steeleová?"

„Nemyslím, že je s tvým egem něco v nepořádku." Ale hned, jak to vyslovím, cítím, že je s tím tvrzením něco špatně - hlavou mi prolétá prchavá myšlenka a mizí dřív, než ji stihnu uchopit.

„Když myslíš," broukne.

Leží teď vedle mě, rukou zapřenou o loket si podpírá hlavu, úplně oblečený, a já mám na sobě jenom podprsenku.

„Proč nemáš rád, když se tě někdo dotýká?"

„Prostě nemám." Naklání se a dává mi drobný polibek na čelo. „Ten mail, to byl tvůj pokus o vtip?"

S omluvným úsměvem pokrčím rameny.

„Chápu. Takže ještě pořád zvažuješ můj návrh?"

„Tvůj neslušný návrh. ano, zvažuju. Ale mám k němu připo - mínky."

Zazubí se na mě, vypadá, jako by se mu ulevilo.

„Byl bych zklamaný, kdybys neměla."

„Už jsem ti je skoro posílala, ale tak trochu jsi mi to přerušil."

„Coitus interruptus."

„Aha! Věděla jsem, že někde schováváš smysl pro humor," křením se na něj.

„Ne všechny věci jsou vtipné, Anastasie. Myslel jsem, že jsi mě odmítla a. že o tom nehodláš diskutovat," zakolísá mu hlas.

„Já prostě nevím. Ještě jsem se nerozhodla. Budeš mi dávat obojek?"

Vykulí na mě oči. „Vidím, že jsi nezahálela. Já nevím, Ana stasie. Ještě jsem nikomu obojek nenasadil."

No páni. to by mě asi mělo překvapit. Zatím vím o té scéně tak málo. ach jo.

„A tobě ho někdo nasadil?" pípnu.

„Ano."

„Paní Robinsonová?"

„Paní Robinsonová!" vybuchuje smíchy. Chechtá se hlasitě a nevázaně s hlavou zvrácenou dozadu a vypadá přitom tak mladě a bezstarostně. A jeho smích je nakažlivý.

Taky se rozesměju.

„To jí musím říct, bude se jí to líbit."

„Ty se s ní ještě stýkáš?" nedokážu skrýt zděšení v hlase.

„ Ano." Teď taky zvážní.

Uf. a část mého já se náhle topí v chorobné žárlivosti - a hloubka toho citu mě zaráží.

„Aha," odtuším přiškrceně. „Takže ty máš někoho, s kým se můžeš o svém alternativním životním stylu bavit, zatímco já nesmím." Přemýšlivě nakrčí čelo.

„Takhle jsem o tom nikdy neuvažoval. Paní Robinsonová byla součástí toho života. A už jsem ti říkal, že jsme teď přátelé. Kdy bys chtěla, mohl bych tě představit jedné z mých bývalých sub. Pak bys mohla mluvit s ní."

Cože? Snaží se mě schválně ranit?

„Je snad tohle tvůj pokus o vtip?"

„To ne, Anastasie," vrtí hlavou a působí přitom trochu zaraženě. „Ne - zvládnu to sama, děkuju mnohokrát," odseknu mu a přitáhnu si deku až k bradě.

Překvapeně na mě zírá jako na zjevení.

„Anastasie, já." Zdá se, že ztratil řeč. Takhle ho vidím snad poprvé. „Nechtěl jsem se tě dotknout."

„Nejsem dotčená. Jsem. znechucená." „Znechucená?"

„Nechci se bavit s žádnou tvou expřítelkyní. otrokyní. sub. nebo jak jim všem říkáš."

„Anastasie Steeleová - ty žárlíš?" Červenám. přesněji řečeno, rudnu. „Hodláš tu přespat?"

„Ráno mám v Heathmanu obchodní schůzku. Mimoto, už jsem ti říkal, že já s přítelkyněmi, otrokyněmi ani se sub, zkrátka s nikým nespím. Páteční a sobotní noc byly výjimkou. Už se to

nebude opakovat." Z jeho tichého zastřeného hlasu zaznívá roz hodnost. Ušklíbnu se na něj. „Já jen, že už jsem unavená."

„Ty mě vyhazuješ?" V pobavení a zároveň trochu překvapeně zvedá obočí. „Už to tak vypadá."

„Hmm, tak to je další poprvé." Pátravě si mě prohlíží. „Takže si teď nechceš o ničem promluvit. Myslím, co se týká smlouvy." „Ne," odpálím ho nedůtklivě.

„Bože, jak rád bych ti dal pořádný výprask. Cítila by ses po něm mnohem lip. A já taky."

„Takhle přece nemůžeš mluvit. Ještě jsem ti nic nepodepsala."

„Člověk může snít, Anastasie." Nakloní se nade mě a sevře mou bradu. „Ve středu?" zapřede a zlehka mě políbí.

„Ve středu," přitakám. „Vyprovodím tě, když mi dáš minutku." Sedám si, a jak se natahuju pro tričko, odstrčím ho. Neochotně se zvedá z postele.

„Podej mi, prosím tě, ty tepláky."

Sbírá je z podlahy a dává mi je.

„Ano, paní," neúspěšně se pokouší skrýt úsměv.

Zúžím na něj oči a oblékám si je. Mám hrozně rozcuchané vlasy a je mi jasné, že až Christian odejde, budu v nich čelit výslechu Kate Kavanaghové. Beru si gumičku do vlasů a přecházím ke dveřím. Otevírám je a snažím se odhadnout, kde by mohla Kate být. V obýváku není, myslím, že ji slyším telefonovat v jejím pokoji. Christian mě následuje ven ze dveří. Během té chvilky, než dojdeme ke vchodovým dveřím, se mé pocity a myšlenky mění. Už se na něj nezlobím, najednou se cítím hrozně nesvá. Nechci, aby odešel. Poprvé si doopravdy přeju, aby byl normální - chtěla bych normální vztah, který nepo­třebuje desetistránkovou smlouvu, důtky a karabiny zavěšené u stropu herny.

Se sklopenýma očima otevírám Christianovi dveře. Poprvé v životě jsem měla sex ve svém vlastním domově. A jak už to u sexu bývá, myslím, že to bylo zatraceně fajn. Ale právě teď se cítím jako nádoba - prázdná schránka určená k jeho chvilkovému rozmaru. Mé podvědomí nechápavě zavrtí hlavou. Sama sis chtěla doběhnout do Heathmanu pro sex - a přišel ti expresní službou. Překříží si ruce na prsou a poklepává si nožkou s výrazem na-co-si-jako-stěžuješ? Christian se zastaví ve dveřích, rukou mi podepře bradu a donutí mě k němu vzhlédnout. Pak svraští obočí.

„Jsi v pořádku?" ptá se starostlivě a palcem mi jemně masíruje spodní ret.

„Ano," ubezpečuju ho, přestože si tím vůbec nejsem jistá. Konečně mi to dochází. Vím, že když mu na to všechno kývnu, nakonec mi ublíží. Není schopný, ochotný ani připravený mi nabídnout víc. a já chci víc. Mnohem víc. Ten nápor žárlivosti, kterému jsem před chvílí musela čelit, mi dal jasně naj evo, že k němu chovám hlubší city, než jsem si doteď připouštěla.

„Tak ve středu," ujišťuje se. Sklání se, aby mě jemně políbil. Jenže během toho polibku se něco mění. Jeho rty se najednou k těm mým tisknou tak nějak naléhavěji, ruka, ve které mi svíral bradu, se přesouvá na tvář a druhá ji záhy následuje. Těžkne mu dech. Líbá mě čím dál vášnivěji a přimyká se ke mně víc a víc. Chytám se ho za nadloktí. Mám chuť mu zajet prsty do vlasů, ale odolávám tomu - vím, že by se mu to nelíbilo. Nakonec se mi opře čelem o čelo, oči zavřené, dech zhrublý.

„Anastasie. " zašeptá. „Co to se mnou provádíš?"

„Mohla bych říct to samé," vypravím ze sebe.

S hlubokým nádechem mi vtiskne pusu na čelo a odchází. Od - hodlaně rázuje po chodníku ke svému autu, cestou si prohrábne vlasy. Poté, co otevře dveře, ještě jednou se na mě podívá a věnuje mi oslnivý úsměv. Ochable mu ho vracím - jsem jako zmámená

- a znovu si vzpomínám na Ikara, který se vznesl až příliš blízko ke Slunci. Když Christian nastupuje do sporťáku, už radši zavírám. Mám totiž nezvladatelné nutkání k pláči; to jak mi náhlý pocit osamělosti a smutek stisknou srdce a zmáčknou ho jako citron. Chvatně odcházím do ložnice a zavírám za sebou, opírám se zády o dveře a pokouším se najít logické vysvětlení pro své pocity. Svezu se na podlahu, skládám si hlavu do dlaní a po tvářích mi začínají stékat první slzy.

Na dveře mi opatrně zaťuká Kate.

„Ano?" osloví mě tiše.

Otevírám jí. Stačí jí jeden pohled a schovává si mě do náruče.

„Co se děje? Co ti ten děsívej hezounskej bastard udělal?"

„Ach jo, Kate. nic, co bych mu nedovolila."

Kate mě táhne k posteli, na kterou si sedáme.

„Máš po tom sexu příšerně rozcuchaný vlasy."

i přes ten palčivý smutek, co mě svírá, se zasměju.

„Byl to dobrý sex, vůbec ne příšerný."

Kate se usměje. „Takhle je to lepší. Proč pláčeš? Ty přece nikdy nepláčeš." Z nočního stolku vyndává kartáč na vlasy, sedá si za mě a velmi opatrně mi vlasy rozčesává.

„Prostě si myslím, že ten náš vztah nemá perspektivu." Upřeně zírám dolů na své prsty.

„Myslela jsem, že se s ním uvidíš ve středu."

„To ano. Tak to bylo v plánu."

„Tak proč se tu ukázal už dnes?"

„Poslala jsem mu e -mail."

„Ve kterém jsi mu napsala, aby se stavil?"

„Ne, ve kterém jsem mu napsala, že už ho nechci vidět."

„A on se sem přihrne? Ano, to je geniální!"

„No, vlastně to bylo myšleno jako vtip."

„Aha. Tak teď tomu fakt nerozumím."

Trpělivěji nastiňuju gró svého mailu, aniž bych cokoliv vyzradila. „Takže sis myslela, že ti odpoví mailem?"

„Jo."

„A on se sem místo toho přiřítil?"

„Jo."

„Tak to si myslím, že je do tebe blázen."

Zamračím se. Christian? Blázen do mě? Tak to těžko. Jenom si hledá novou hračku - vhodnou hračku, kterou může položit do postele a provádět s ní nepopsatelné věci. Znovu mě bolestivě píchne u srdce. Tohle je realita.

„Prostě si sem přišel zašukat, to je všechno."

„Ať žije romantika," vydechne Kate šokované. Podařilo se mi ji šokovat. Neřekla bych, že je to vůbec možné. Nejistě pokrčím ramenem. „On používá sex jako zbraň."

„Chce si tě snad podrobit šukáním?" nevěřícně zavrtí hlavou. Překvapeně na ni zamžikám a cítím, jak se mi po tvářích rozlévá horko. Uf. Bingo! Kate Kavanaghová, budoucí držitelka Pulitzerovy ceny za žurnalistiku.

„Ano, já tomu nerozumím, vždyť jsi ho právě nechala, aby se s tebou pomiloval."

„Ne, Kate, my se nemilujeme - jen šukáme - Christianovými vlastními slovy. On nemá ve zvyku se milovat."

„Věděla jsem, že mi na něm něco nesedí. Takže se nechce vázat."

Naoko souhlasně kývnu. Ale uvnitř umírám žalem. Ach, Kate. přála bych si, abych se ti mohla se vším svěřit, vyprávěla bych ti všechno o tom zvláštním, smutném, zvrhlém muži a ty bys mi pak řekla, ať na něj zapomenu. Postavila bys mě nohama zpátky na zem.

„Jen mě to všechno tak trochu zaskočilo," kuňknu. Méně vypovídající formulaci už jsem zvolit nemohla.

Protože už se o Christianovi nechci dál bavit, ptám se Kate na Elliota. Jakmile zmíním jeho jméno, její chování se mění. celá se jakoby rozsvítí, pusu od ucha k uchu.

„Přijde v sobotu ráno, aby nám pomohl nakládat." Láskyplně sevře kartáč na vlasy v náručí - páni, ta je v tom až po uši. Do hrudi se mi zabodne malý osten závisti. Kate si našla někoho normálního. A vypadá tak šťastně.

Otáčím se, abych ji objala.

„Jo, abych nezapomněla - když jsi byla. ehm, zaneprázdněná, volal ti táta. Bob se prý zranil, takže se s tvojí mámou nedostanou na promoci. Ale táta ve čtvrtek přijede. A máš jim zavolat."

„Tyjo. a máma nezavolá. Je Bob v pořádku?"

„Je. Zavolej jí ráno. Teď už je pozdě."

„Díky, Kate. Už budu dobrá. Rayovi taky zavolám ráno. Teď už asi zalehnu." Usměje se na mě, ale v očích se jí zračí starost.

Hned jak je pryč, sedám si a znovu pročítám smlouvu, dělám si u toho další poznámky. Když jsem hotová, zapínám notebook a otvírám poštu, abych to mohla poslat.

Ve schránce mám e-mail od Christiana.

Od: Christian Grey Předmět: Dnešní večer Datum: 23.5.2011,23:16 Komu: Anastasia Steeleová Slečno Steeleová,

těším se, až obdržím Vaše připomínky ke smlouvě. Do té doby spi sladce, bejby. Christian Grey

Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Od: Anastasia Steeleová Předmět: Připomínky Datum: 24. 5. 2011,00:02 Komu: Christian Grey Drahý pane Greyi,

zde je seznam mých připomínek. Těším se, že je podrobně probereme u středeční večeře.

Čísla odkazují na jednotlivé články:

2: Nechápu, proč je to stanoveno výhradně k MEMU prospěchu - tedy to, abych prozkoumala SVOU senzualitu a SVE meze. Jsem si jistá, že k tomu bych nepotřebovala desetistránkovou smlouvu! Celkem určitě to slouží ke TVEMU prospěchu.

4: Jak už jsi jistě zaznamenal, jediným sexuálním partnerem, kterého mám, jsi Ty. Neberu drogy a nikdy jsem nedostala krevní transfuzi. S největší pravděpodobností jsem zdravá. A co Ty?

8: Můžu smlouvu vypovědět, kdykoliv si budu myslet, že nedodržuješ dohodnuté meze. Dobře — to se mi líbí.

9: Poslouchat Tě za všech okolností? Bez váhání akceptovat Tvůj výcvik?

O tom si ještě promluvíme.

0I: Jeden měsíc na zkoušku. Nikoliv tři.

12: Nemůžu si dovolit každý víkend. Mám taky svůj život, nebo ho budu mít. Snad tři ze čtyř?

15.2. : Chceš zacházet s mým tělem jakýmkoliv způsobem, který uznáš za

sexuálně nebo jinak vyhovující. prosím, definuj „jinak vyhovující".

15.5: Celá ta záležitost s kázní. Nejsem si jistá, jestli chci být vyplácena

bičíkem nebo důtkami, a vůbec tělesně trestána. Jsem si jistá, že by to bylo v

rozporu s články 2-5. A taky to „. smí trestat z jakéhokoliv jiného důvodu, který

nemusí uvádět." To je opravdu ubohé - a to jsi mi tvrdil, že nejsi sadista.

15.10:Jako by vůbec bylo možné mě někomu zapůjčit. Ale jsem ráda, že to

máme černé na bílém.

15.14: Pravidla. K těm se vrátím později.

15.19: Dotýkat se bez Tvého svolení. V čem je problém? Víš, že to tak jako tak nedělám.

15.21: Kázeň - viz článek 15.5 výše. 15.22: Nesmím se Ti dívat do očí? Proč? 15.24: Proč se Tě nesmím dotýkat?

Pravidla:

Spánek - budu souhlasit se šesti hodinami.

Jídlo - nehodlám jíst podle nějakého seznamu. Buď stravovací plán, nebo já. Bez diskuse.

Oblečení - pokud budu muset nosit Tvoje oblečení, jenom když budu s Tebou. dobrá.

Cvičení - dohodli jsme se na třech hodinách, a tady jsou stále uvedené čtyři. Přípustné meze:

Můžeme je všechny společně probrat? Žádný fisting jakéhokoliv druhu. Co je to

závěs? Genitální svorky. to si snad ze mě děláš srandu!

Dej mi prosím vědět, jak se ve středu sejdeme. Já pracuju do pěti. Dobrou

noc,

Ana

Od: Christian Grey Předmět: Připomínky Datum: 24.5.2011,00:07 Komu: Anastasia Steeleová Slečno Steeleová,

to je dlouhý seznam. Proč ještě nespíte? Christian Grey Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Od: Anastasia Steeleová Předmět: Jsem zvyklá ponocovat

Datum: 24. 5. 2011,00:10 Komu: Christian Grey Pane,

jak si jistě vzpomínáte, právě jsem na tomto seznamu pracovala, když jsem

byla vyrušena a přivázána k posteli náhodně procházejícím maniakem

posedlým kontrolou.

Dobrou noc,

Ana

Od: Christian Grey Předmět: Tak si odvykni Datum: 24. 5. 2011, 00:12 Komu: Anastasia Steeleová PADEJ DO POSTELE, ANASTASIE. Christian Grey

Výkonný ředitel & maniak posedlý kontrolou, Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Bacha... Caps Lock! Vypínám počítač. Jak to, že mi nahání strach, i když je pět mil daleko? Zavrtím hlavou. Se stále těžkým srdcem si lezu do postele a okamžitě upadám do hlubokého, ale neklidného spánku.